Aziziye Tabyası

Aziziye pevnost je jedna z osmanských obranných struktur, která se nachází na svazích hory Top Dağı, na východě města Erzurum. Je to nejznámější pevnost v tomto městě. Podle turistického průvodce Ministerstva kultury a turistiky se hlavní pevnost nachází na jižním úbočí hory Top Dağı, v nadmořské výšce přibližně 2068 metrů. Byla postavena v letech 1867 až 1872 na příkaz sultána Abdülazize podle projektu Fosfor Mustafy Paši. Jejím účelem bylo kontrolovat cestu z východu, která vedla do města a spojovala Erzurum a Kars. Dnes je pevnost Aziziye spolu se sousední pevností Mecidiye součástí historického národního parku Nene Hatun. Celá linie opevnění obklopující Erzurum je mnohem rozsáhlejší než jen jedna budova. Portál kultury uvádí, že v okolí města se nachází 21 opevnění, které jsou strategicky umístěny na vyvýšených místech s dobrým výhledem, a že první opevnění pocházejí z období osmansko-perských válek v 18. století. Článek Ermana Aksoye z Gaziho univerzity uvádí, že bylo identifikováno 44 opevnění, která existovala v 18. a 19. století. Encyklopedie TDV uvádí, že několik opevnění, včetně Aziziye a Mecidiye, bylo postaveno ještě před rokem 1877, zatímco ostatní byly postaveny později, na severu, jihu a východě města. Podle turistického průvodce byly při stavbě tohoto opevnění použity i kameny z hradu Erzurum, který byl částečně zničen. Název Aziziye se ve skutečnosti vztahuje k třem sousedícím budovám. První opevnění má tvar písmene U; západní část obsahuje velitelské prostory, zatímco ostatní části se skládají z klenutých místností. Východní a severní zdi jsou postaveny z opracovaných kamenů, zatímco ostatní zdi jsou postaveny z drobných kamenů. Druhé opevnění se nachází přibližně 200 metrů severně od prvního, skládá se z polokruhového valu a dvou kamenných struktur na koncích. Třetí opevnění má pravidelný šestiúhelníkový půdorys a bylo postaveno k obraně cesty Vank Deresi, která vedla z oblasti Pasinler. Tato budova, která má na nádvoří studny na led, má v obloučcích dveří a oken použitý bazalt, v zdech tmavě hnědé kameny a v konstrukci stropy z cihel. Portál kultury také popisuje obecnou strukturu opevnění. Místnosti jsou umístěny vedle sebe a jsou zakryty silnou vrstvou země. Na druhé straně se nacházejí nádvoří pro shromažďování, sklady a nemocnice, které jsou orientovány směrem k nepříteli. Šířka místností je 3 až 4 metry, hloubka 6 až Článek Aksoye popisuje, jak se po dobytí pevnosti lidé z města vrhli do boje s kameny a holemi. Podle průvodce se před pevností nachází památník Aziziye, postavený v roce 1953, a hrobka Nene Hatun, která se stala symbolem odporu. Nene Hatun získala v roce 1955 ocenění „Matka roku“ a ve stejném roce zemřela v Erzurumu. Město, které nebylo dobyto během války, bylo podle encyklopedie TDV předáno v roce 1878 příměřím a následně opuštěno Berlínskou smlouvou, podepsanou 13. července 1878. Tato oblast, která po dlouhá léta sloužila jako vojenská zóna, byla 18. května 2009 vyhlášena historickým národním parkem o rozloze 387 hektarů. Každý rok v listopadu se koná pietní pochod k pevnostem Aziziye a Mecidiye. Podle kulturního portálu se pevnosti nacházejí přibližně tři kilometry od centra města, na východě, poblíž vojenské kasárny na silnici do Karsu, a přístup je zajištěn osobními i komerčními vozidly. Vzhledem k tomu, že se jedná o otevřenou oblast, doporučuje se v létě nosit klobouk a v zimě teplé oblečení. Z pohledu na západ od památníku je možné vidět celkové panorama města a v jižní části svahy Palandökenu.