Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Yumuktepe a Gözlükule: Devítitisíciletá historie Kilikie.

V rušných čtvrtích měst Mersin a Tarsus se tyčí dva zelené kopce. Na jejich svazích rostou borovice, vedou stezky a terasy, a na první pohled vypadají jako obyčejné parky.

Radar TürkiyeRadar Türkiye4 Kasım 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Yumuktepe a Gözlükule: Devítitisíciletá historie Kilikie.

V hustých čtvrtích měst Mersin a Tarsus se tyčí dva zelené kopce. Na jejich svazích rostou borovice, vedou stezky a jsou zde terasy, a na první pohled vypadají jako obyčejné parky. Ve skutečnosti jsou to však mohyly, které vznikly postupným nahromaděním ruin osad, které byly po tisíce let na stejném místě zakládány, zničeny a znovu založeny. Mohyla Yumuktepe v Mersinu a mohyla Gözlükule v Tarsu nesou v sobě devítitisíciletou historii lidského osídlení v Kilíkijské nížině. Tento text popisuje archeologickou historii těchto dvou mohyl, nálezy, které byly z nich získány, a jak je můžete dnes navštívit. Jak vznikají mohyly?

Když je vesnice postavená z hlíny a kamene zničena nebo opuštěna, její ruiny zůstávají na místě. Ti, kteří přijdou po ní, zrovnají staré ruiny a postaví své nové domy na jejich místě. Tento cyklus pokračuje po staletí a oblast osídlení se postupně zvedá, čímž vzniká umělý kopec uprostřed nížiny. Archeologové při výzkumu tohoto kopce čtou jednotlivé vrstvy jako jednotlivá období. Nejvyšší vrstva je nejnovější, a čím hlouběji se jdou, tím se dostávají k starším obdobím. Kilíkijská nížina, tedy dnešní Çukurova, byla vhodným místem pro takovéto osídlení. Na webových stránkách archeologického naleziště univerzity Boğaziçi se píše, že tato úrodná nížina vznikla díky sedimentům přineseným řekami Berdan, Seyhan a Ceyhan. Stejný zdroj uvádí, že tato nížina byla důležitým spojovacím bodem mezi Vnitřní Anatolií a Středozemním mořem přes Kilíkijské brány. Umístění Yumuktepe

Podle textu na portálu Kulturní portál, který zveřejňuje ministerstvo kultury a turistiky provincie Mersin, se mohyla Yumuktepe nachází přibližně jeden kilometr severozápadně od centra města Mersin. Mohyla se dnes nachází v okrese Toroslar, v čtvrti Demirtaş, u potoka Müftü Deresi. Portál ji popisuje jako mohylu, na které probíhalo nepřetržité osídlení od neolitické doby až do současnosti. Stránka muzea archeologie v Mersinu také uvádí, že Yumuktepe je mohyla, na které probíhalo nepřetržité osídlení po dobu devíti tisíc let. Výzkumy od Garstanga po současnost

Výzkumy na mohyle Yumuktepe byly poprvé zahájeny v roce 1936. Britský archeolog John Garstang a jeho tým objevili nástroje z neolitické doby v průřezech, které vytvořil potok Müftü Deresi na západní straně mohyly. Výzkumy byly přerušeny v roce 1939 a dokončeny v letech 1946 až 1947. Garstang identifikoval na mohyle 33 Po období kalolitu bylo osídlení obehnáno hradbami. Za vlády říše Hetitů byly postaveny silné zdi, které město chránily až do roku 1200 př. n. l. V této době město zničil velký požár. Yumuktepe je známý především pro své předhistorické osídlení, ale podle informací z portálu byl v letech 10. až 13. století také významným centrem, posíleným hradbami a zahrnujícím alespoň tři stavební vrstvy. Současný stav kopce je v téže zprávě upřímně popsán. Terasy a výsadby stromů byly realizovány, ale v průběhu času povodně potoka, který kopcem protéká, a některé stavební zásahy poškodily archeologické naleziště a vrstvy. Návštěvník kopce dnes vidí terasované svahy a borovice, nikoli výkopy. Gözlükule je první osídlení v Tarsu.

Kopzec Gözlükule v Tarsu byl podle portálu založen v neolitické době, přibližně před 9000 lety. Kopzec se nachází v čtvrti Gözlükule v Tarsu a leží v centru města. Podle webových stránek archeologického výzkumu univerzity Boğaziçi tvoří nejvyšší bod města a tyčí se více než dvacet metrů nad okolní nížinu. Z vrcholu je vidět deltu řeky Berdan a pohoří Taurus. Stejný zdroj uvádí, že řeka Berdan změnila tok za vlády byzantského císaře Justiniána a dnes protéká východní stranou kopce. Podle informací z portálu byl Gözlükule v starověku používán jako přístav Tarsu. Stránka portálu věnovaná Kleopatřině bráně v Tarsu spojuje tento přístav s nejznámějším příběhem města. Podle tohoto příběhu v roce 41 př. n. l. dorazila Kleopatra do Tarsu lodí, aby se setkala s římským generálem Antoniem, a byla přijata v přístavu Gözlükule. Dnes je pobřeží poměrně daleko, takže si je těžké představit, že tento kopzec byl kdysi přístavem. Hetty Goldman a archeoložky.

Podle historie archeologického výzkumu univerzity Boğaziçi byly první systematické práce na kopci Gözlükule provedeny americkým týmem pod vedením Hetty Goldman. Cílem týmu bylo pochopit vliv Hetitů v této oblasti a prozkoumat možnou souvislost mezi Ahhiyawaly, o kterých se zmiňuje v písemných zdrojích Hetitů, a mykénskou civilizací v Egejsku. Tým začal v 30. letech 20. století povrchovými průzkumy v oblasti a provedl zkušební výkopy na kopci Gözlükule. Výzkumy byly zahájeny v roce 1935 s podporou Bryn Mawr College, American Institute of Archaeology a Harvard Fogg Museum. Práce se soustředily ve dvou oblastech, označených jako A a B. Historie výzkumu zdůrazňuje, že většina členů týmu byli ženy archeoložky, což v té době nebyla obvyklá situace. Výzkum byl během válečných let přerušen. V roce 1947 se Goldman vrátil do Tarsu s novými členy týmu a zaměřil se na vrstvy rané doby bronzové, kde byla zachována nejrozsáhlejší stratigrafie. V roce 1948, kvůli zdravotním problémům Goldmana, výzkum vedl Goell jako zástupce a byly prováděny práce ve vrstvách rané doby bronzové, kalolitu a neolitu. S rokem 1948 byl výzkum ukončen. Výsledky byly v 50. letech publikovány univerzitou Princeton ve třech svazcích a dodnes patří k základním publikacím v anatolské archeologii.

**Naleziště Gözlükule:**

Kulturní portál uvádí, že na tomto nálezlišti byly identifikovány osídlení od neolitu až po islámskou dobu. Byly nalezeny fragmenty omítky z neolitu, obsidiánové nástroje, šípy, malé kopí a keramika. Byly také odhaleny hrobky ve tvaru krychle z doby kalolitu a nad sebou umístěné základy domů stejného architektonického stylu. Mezi nálezy z doby bronzové jsou zbraně, pečetě a kamenné a cihlové domy obdélníkového půdorysu. Portál také zmiňuje malý fragment smlouvy mezi králem Kizzuwatny, Isputahsu, a králem Hetitů, Telepinu, a také pečeť Isputahsu. Podle portálu jsou artefakty z Gözlükule vystaveny v muzeu v Adaně.

**Nová fáze výzkumu:**

Univerzita Boğaziçi zahájila v roce 2001 nový projekt ve spolupráci s Bryn Mawr College. Během první fáze, tedy v letech 2001 až 2006, byla provedena ochrana a ohraničení nálezště, digitalizace materiálů z doby Goldmana, topografická a geofyzikální měření a povrchové průzkumy. První výzkumná sezóna se uskutečnila v roce 2007. Kromě výzkumných sezón probíhala také práce v depozitářích, kde byly studovány nálezy a shromážděná data. Podle informací z nálezště probíhaly v sezóně 2017 výzkumy ve vrstvách rané islámské doby, klasické doby a pozdní doby bronzové. Záznam organizace "Kulturní inventář" uvádí, že výzkum vedl profesor Aslı Özyar z univerzity Boğaziçi a její tým. Výzkumné centrum univerzity v Tarsu je také zajímavou budovou. Podle informací z nálezště bylo centrum zřízeno rekonstrukcí staré továrny na bavlnu, která ztratila svůj význam, a tento projekt získal v roce 2019 architektonické ocenění.

**Jak navštívit obě nalezi V Gözlükule je hlavní atrakcí výhled na nížinu, který se nabízí z vrcholu kopce. Je dobré si zde představit, kde se kdysi nacházel starý přístav. Do výkopových oblastí na kopcích se nevstupuje, je nutné dodržovat upozornění a ploty. Aktuální informace o otevíracích hodinách muzea naleznete na oficiálních stránkách. V létě je v nížině během poledne velmi horko, proto je příjemnější navštívit toto místo ráno nebo večer.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář