Podzemní bazén Yerebatan.

Muzeum Bazénu Yerebatan je jedním z nejdůležitějších kulturních památek, kde můžeme sledovat stopy velkolepé historie Istanbulu. Tento rozsáhlý podzemní bazén byl postaven císařem Justiniánem I. (527-565) a díky nesčetným mramorovým sloupům, které se zdají vystupovat z vody, je lidmi nazýván "Palác Yerebatan". V latině je tato stavba nazývána "Cisterna Basilica", a někteří ji také nazývají "Bazilika Sarnıcı", protože na tomto místě se dříve nacházela Stoa Bazilika. Bazén Yerebatan, s kapacitou 80 000 tun vody, je největší krytý bazén ve městě a vyznačuje se větším počtem recyklovaných stavebních prvků než ostatní kryté bazény. Jedná se o obrovskou stavbu o rozloze přibližně 10 000 m², s délkou 140 metrů a šířkou 70 metrů. Podle písemných zdrojů bazén Yerebatan, který po staletí zajišťoval vodu pro město, čerpal vodu z vodních cest a deště a distribuoval ji do Velkého paláce, kde sídlili císaři, a do okolních budov. K zásobování bazénu byla také využita historická vodovodní trasa Hadrianus. Uvnitř bazénu se nachází 336 sloupů, každý vysoký 9 metrů. Tyto sloupy, rozmístěné ve vzdálenosti 4,8 metru, tvoří 12 řad po 28 sloupců. Většina sloupů, vyrobených z různých druhů mramoru, je tvořena jedním kusem, zatímco některé jsou složeny ze dvou kusů. Hlava sloupů se liší. Některé odrážejí styl "korintský", zatímco jiné mají jednoduché, bez ozdob. Většina sloupů v bazénu je válcovitá, s výjimkou několika, které jsou hranaté nebo žebrované. Zdi bazénu, postavené z cihel a silné 4,8 metru, a podlaha, pokrytá cihlami, jsou potaženy silnou vrstvou vápenné malty, aby byly nepropustné. Po dobytí Istanbulu Petrus Gyllius, který se nezapomněl zmínit o sloupcích stavby, zaznamenal celkem 336 sloupů a ve svých poznámkách uvedl, že na vrcholu cisterny se nachází mnoho studní. Jeho slova: „Berou vodu pomocí kbelíků; dokonce v cisterně kopou, osvětlují ji lucernami a loví ryby. Studny umožňují pronikání vzduchu a světla do cisterny, a ryby plavou pod světlem,“ nám sdělují, že obyvatelé čtvrti byli v té době „obeznámeni“ s existencí cisterny. Cisterna Yerebatan, která byla poprvé zrestaurována za vlády sultána III. Ahmeda a podruhé za vlády sultána II. Abdülhamida, byla v následujících letech dále opravována. V letech 1955-1960 byly 9 sloupů, které byly v ohrožení zhroucení, zakryty silnou vrstvou betonu, aby se zabránilo jejich poškození. Během rozsáhlých oprav a čištění, které provedla v letech 1985-1987 obec Istanbul, byly objeveny bloky s reliéfy hlav Medusy, které jsou jedním z nejvýznamnějších symbolů Yerebatan. Z hlav Medusy, které slouží jako podstavce sloupů, je ta, která se nachází na západní straně budovy, otočená naruby, zatímco ta na východní straně je vodorovná. Hlavy Medusy, které představují jeden z nejvýznamnějších příkladů římského sochařství a které vzbuzují velký zájem návštěvníků, jsou také předmětem mnoha legend. Podle jedné legendy je Medusa jednou ze tří Gorgon, ženských monster z podsvětí v řecké mytologii. Medusa, jedna z těchto tří sester, má hadí hlavu a má moc proměnit ty, kteří se na ni podívají, v kámen. Podle jiné legendy je Medusa dívka, která se chlubí svými černýma očima, dlouhými vlasy a krásným tělem. Medusa miluje Persea, syna Dia. Mezitím i Athéna miluje Persea a žárlí na Medusu. Proto Athéna promění vlasy Medusy v hady. Od té doby se každý, kdo se na Medusu podívá, promění v kámen. Později Perseas usekne Meduse hlavu a využívá její moc k poražení mnoha nepřátel. Po rekonstrukci byla v roce 1987 obec Istanbul zřídila prohlídkovou plošinu a otevřela budovu jako muzeum. Tato impozantní stavba se stala místem konání různých národních a mezinárodních akcí. Toto tajemné místo, které je nedílnou součástí istanbulských výletů, navštívilo mnoho významných osob, včetně bývalého prezidenta USA Billa Clintona, bývalého premiéra Nizozemska Wima Koka, bývalého ministra zahraničí Itálie Lamberta Diniho, bývalého premiéra Švédska Görana Perssona a bývalého premiéra Rakouska Thomase Klestila. Muzeum Yerebatan, které bylo znovu otev Medúza, bazénu (cisterna) sloužící jako vodní nádrž, má sloupy převážně válcového tvaru, s výjimkou několika, které jsou hranaté nebo žebrované. Dvě hlavy Medúzy, umístěné jako podstavce pod sloupy v severozápadním rohu bazénu, jsou mistrovskými díly římského sochařství. Není známo, ze kterých staveb byly tyto hlavy Medúzy převzaty a přeneseny sem. Výzkumníci obecně předpokládají, že byly přivezeny sem za účelem použití jako podstavce pro sloupy. Nicméně, tato teorie nezabránila vzniku legend o hlavách Medúzy. Podle jedné legendy je Medúza jednou ze tří Gorgon, ženských monster z řecké mytologie, které obývají podsvětí. Medúza, s hadími vlasy, měla moc proměnit ty, kteří se na ni podívají, v kámen. Podle jiné teorie byly v té době obrazy a sochy Gorgon používány k ochraně velkých staveb a důležitých míst, a umístění hlavy Medúzy v bazénu je součástí tohoto zvyku. Další legenda vypráví, že Medúza byla krásná dívka se černýma očima, dlouhými vlasy a dokonalým tělem. Medúza milovala Persea, syna Dia. Zároveň i Athéna měla Persea ráda a žárlila na Medúzu. Proto Athéna proměnila vlasy Medúzy v hady. Od té doby se každý, kdo se na Medúzu podíval, proměnil v kámen. Později Perzeus uřízl Medúze hlavu a využil její moc k poražení mnoha nepřátel. Na základě této legendy byly hlavy Medúzy vyřezávány do rukojetí mečů a umisťovány obráceně na podstavce sloupu (aby se zabránilo proměně těch, kteří se na ně podívají). Podle jiné legendy se Medúza podívala do zrcadla a proměnila se sama v kámen. Proto sochař, který tuto sochu vytvořil, zhotovil Medúzu ve třech různých pozicích, v závislosti na úhlech odrazu světla.