Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Železnice, která protíná pohoří Toros, úsek z Vardy do Belemediku.

Cesta z Adany směrem na sever, do oblasti Pozantı, vede k místu, kde se Turkécké hory tyčí jako obrovská zeď.

Radar TürkiyeRadar Türkiye19 Ekim 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Železnice, která protíná pohoří Toros, úsek z Vardy do Belemediku.

Zde je překlad do češtiny:

Z Adany směrem na sever, do oblasti Pozantı, cestující uvidí, jak se pohoří Taurus náhle zvedá jako zeď. Dnes tato silnice tyto hory snadno překonává, ale na začátku století bylo překonání stejné překážky železnicí jedním z nejtěžších inženýrských úkolů té doby. Stopy této práce jsou stále patrné v údolích mezi Karaisalı a Pozantı: viadukt s kamennými pilíři dosahujícími výšky téměř sto metrů, tunely vytesané do strmých svahů a vesnice, která zůstala po stavebním táboře. Tento text vypráví příběh této trasy, která vede od mostu Varda do Belemediku, a popisuje, jak ji můžete dnes navštívit. Trasa do Bagdádu.

Železniční trať do Bagdádu byla velkým projektem, který měl začít v Konye, vést jižní Anatolií a dosáhnout Bagdádu a Basře. Byla realizována v rámci dohod mezi Osmanským impériem a Německem, financována německým kapitálem a velkou část stavebních prací zajišťovala společnost Philipp Holzmann. Trasa vedla z Konye přes Karaman a Ereğli, překonávala pohoří Taurus a sestupovala do oblasti Çukurova, poté pokračovala přes Yenice a Adanu směrem k pohoří Amanos. Nejtěžší částí celé trasy byl průchod pohořím Taurus mezi Konye a Adanou. Kvůli technickým obtížím nebyla trať po mnoho let dokončena; podle článku na anglické Wikipedii v roce 1915 stále chybělo stovky kilometrů. První vlak, který bez přerušení vyjel ze Istanbulu do Bagdádu, odjel až v roce 1940. Schodiště v Tauru.

Tabulka tras na Wikipedii ukazuje, jak tento úsek připomíná schodiště, a to pomocí čísel. Ulukışla se nachází ve výšce přibližně 1200 metrů, Pozantı ve výšce 780 metrů, Belemedik ve výšce 700 metrů a Hacıkırı ve výšce 600 metrů; při sestupu do Yenice se nadmořská výška snižuje na pouhých třicet metrů. Tento sestup je zajištěn trasou, která vede úzkými a hlubokými údolí a je bohatá na tunely. Mezi Belemedik a Hacıkırı se nacházejí dva dlouhé tunely, jeden o délce 3795 metrů a druhý o délce 2102 metrů. Podle anglických zdrojů bylo v okolí Belemediku nutné vybudovat celkem 22 tunelů v nepřetržitém sledu na vzdálenost dvanácti kilometrů. I samotná doprava materiálu do staveniště byla náročná. Hlavní materiály, jako je ocel a cement, byly přepravovány po moři do Mersinu a odtud přes Tarsus do staveniště pomocí oslů. Před výstavbou samotného viaduk Tunel byl kopán dvěma týmy, které pracovaly od protilehlých konců, a očekávalo se, že se v polovině setkají. Podle jedné legendy, když se setkání nepodařilo, dělníci pronesli slova, která v německé výslovnosti zněla jako "Belemedik"; stejný zdroj uvádí, že staré jméno osady bylo Karapınar. Jedná se o lidovou legendu, která by měla být vnímána jako příběh spojený s danou oblastí, nikoli jako přesná informace. Po otevření trasy zůstala Belemedik stanicí. Kvůli nedostatku zemědělské půdy a sesuvům půdy v roce 1969 rychle klesla populace. Dnes jsou nejatraktivnějšími místy v oblasti kamenné stavby z doby výstavby, železniční stanice Belemedik a staré platany, které jsou staré více než dvě století. Podle informací stanice TRT Haber je údolí chráněno jako přírodní park a je oblíbeným místem pro fotografy a turisty, zejména na podzim, kdy se listy mění na žlutou a červenou. Stejná zpráva uvádí, že Belemedik je známý také svými horskými domy postavenými z kamene a dřeva a díky své nedotčené přírodě slouží jako filmové a televizní lokace pro tuzemské i zahraniční produkce.

**Varda most**

Symbol této trasy je Varda most, který se nachází přibližně jeden kilometr jihozápadně od Hacıkırı, patřící k obci Karaisalı. Místní obyvatelé mu říkají "Koca Köprü" (Velký most), ale je také známý jako "Alman Köprüsü" (Německý most). Podle Kulturního portálu a Kulturního inventáře má délku přibližně 172 metrů a výšku 99 metrů; v anglických zdrojích je uvedena výška 98 metrů. Jedná se o kamennou konstrukci postavenou na čtyřech hlavních pilířích a skládající se z celkem jedenácti oblouků. Uprostřed se nacházejí tři velké oblouky o šířce 30 metrů, přičemž menší oblouky po stranách doplňují tuto šířku. Zajímavostí tohoto mostu je, že není rovný. Podle Wikipedie železniční trať, která po něm vede, tvoří kruh o poloměru přibližně 1200 metrů, což znamená, že most se mírně zakřivuje nad údolím. Uvnitř pilířů mostu jsou schodiště pro údržbu. Podle anglické Wikipedie byly nejprve postaveny kamenné pilíře a oblouky byly postaveny na dočasné ocelové konstrukci umístěné nad pilíři. Návrh a inženýrské práce nejprve prováděl německý inženýr Winkler; po jeho smrti převzal funkci hlavního inženýra řecký inženýr Nicholas Mavrogordato, který byl poddaným Osmanské říše. Kulturní inventář uvádí, že most je také známý jako "Karaisalı Kapıkaya kaňon

Jedno z míst, které by návštěvník Vardy neměl minout, je Kapıkaya kaňon. Podle anglické Wikipedie se most nachází přibližně dva kilometry západně od kaňonu. Řeka Çakıt, která pramení v Ulukışla v Niğde, protéká kaňonem mezi skalními stěnami vysokými přibližně 200 metrů. Podle ministerstva kultury a turismu v Adaně se v kaňonu nachází turistická stezka dlouhá 7250 metrů, z nichž 400 metrů je vybaveno bezpečnostními zábradlími. Na severním konci kaňonu se nachází rekreační oblast Yerköprü, kterou provozuje obec Karaisalı. Nejlepším způsobem, jak pochopit, proč byla trať tak obtížně budována, je navštívit kaňon vlakem během jednoho dne. Začněte na nádraží v Adaně.

Historie tohoto místa začíná na nádraží v Adaně. Původní budova nádraží byla otevřena v roce 1886 společností, která provozovala železnici mezi Mersinem, Tarsusem a Adanou. Současná budova byla postavena společností Bagdad Railway a byla uvedena do provozu 27. dubna 1912. Vysoká čekárna s třemi velkými oblouky odráží architektonické prvky doby, kdy byla budována trasa přes pohoří Taurus. Společnost, která postavila původní budovu nádraží, byla v roce 1906 koupena společností Bagdad Railway, takže trasa vedoucí přes Taurus a stará trasa do Mersinu byly spojeny pod jednou společností. V roce 1933 přešlo nádraží pod správu státní železnice. Dnes hlavní budova, spolu s ubytovacími zařízeními a dílnami, zabírá velkou plochu v centru města. Zastavení se na chvíli před touto budovou před cestou do Vardy je skvělým začátkem cesty.

Jak se tam dostat dnes

Do Vardy se z Adany dostanete po silnici přes Karaisalı; podle Wikipedie je vzdálenost přibližně 64 kilometrů. Vlakem je most vzdálen 63 kilometrů od nádraží v Adaně. Portál kultury také zmiňuje veřejnou dopravu do této oblasti, ale pro pohyb mezi mostem a kaňonem je auto velmi užitečné. Stanice Hacıkırı, která se nachází poblíž mostu, je vzdálená přibližně 500 metrů a trať je stále v provozu. Protože se jízdní řády vlaků mohou měnit, zkontrolujte si aktuální informace u společnosti TCDD Taşımacılık. Do Belemediku se dostanete po silnici, která vede z Pozantí. Podle anglické Wikipedie je vzdálenost od Pozantí 12 kilometrů a od Adany 122 kilometrů. Je možné vyjet z Adany a během jednoho dne navštívit nejprve Vardu a Kapıkayu, a poté pokračovat dálnicí na sever a navštívit Belemedik, ale vyjeďte brzy, Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář