Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Od Terkosu po vodovodní síť: Moderní historie zásobování Istanbulu vodou.

Istanbul není město, které by bylo založeno u velkého jezera nebo řeky, a proto po celou svou historii muselo vodu přivádět z velkých vzdáleností.

Radar TürkiyeRadar Türkiye15 Ekim 202629
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Od Terkosu po vodovodní síť: Moderní historie zásobování Istanbulu vodou.

Istanbul je město, které nevzniklo u velkého jezera nebo řeky, a proto po celou svou historii muselo vodu přivádět z velké vzdálenosti. Historie společnosti ISKI tuto dlouhou historii rozděluje do tří období: římské a byzantské, osmanské a republikánské. Mosty, hráze, cisterny a fontány jsou nejznámějšími prvky této historie; ve městě již existují trasy, které tyto stavby propojují. Tento text se zaměřuje na méně známou část této historie, tedy na období od konce 19. století, kdy se začala voda čerpat parními pumpami, přivádět potrubími do domů a akumulovat v přehradách, až po současnost. Nakonec se také zmiňuje o tom, kde lze v dnešních stavbách vidět stopy této historie.

**Od fontány k potrubí**

Osmanské město rozvádělo vodu pomocí gravitace, tedy díky jejímu přirozenému toku. Voda z pramene procházela trubkami a tunely, překonávala údolí pomocí mostů, byla distribuována v rozvodnách, tlak byl regulován pomocí vodoměrů a nakonec se dostávala k fontánám. Podle informací společnosti ISKI byla voda v každém distribučním bodě měřena a odebírána, přičemž jako jednotka se používala "lule". Tento systém stačil k zásobování městských fontán, ale nestačil k přivádění vody do horních pater nových, vícepatrových budov. Ve druhé polovině 19. století, kdy se v Beyoglu a Galata začaly stavět výškové budovy, vznikla potřeba vody pod tlakem. Řešení přišlo formou koncese. Podle historie společnosti ISKI byla v roce 1868, za vlády sultána Abdülazize, udělena koncese francouzské společnosti a vznikla společnost s oficiálním názvem "Dersaadet Anonim Su Şirketi", kterou lidé nazývali "Terkos Şirketi". Společnost měla dodávat vodu z jezera Terkos do Beyoglu, Galata, západního břehu Zlatého rohu a evropského břehu Bosporu. Diplomová práce, která byla připravena na univerzitě Marmara, uvádí, že společnost byla osmanskou akciovou společností s mnoha akcionáři a prodávala vodu na základě předplatného a s použitím vodoměrů. Stejná studie uvádí, že smlouva také stanovila bezplatné dodávky vody nemocnicím, vojenským jednotkám a pro hasičské účely. Myšlenka vodoměrů, které dnes najdeme v každém domě, se do Istanbulu přišla právě s touto společností.

**Parní pumpy v Terkosu**

První zařízení společnosti bylo vybudováno v roce 1883 na břehu jezera Terkos a jednalo se o čerpací stanici. V roce 1888 byla také vybudována přehrada, která zvýšila hladinu jezera. Diplomová práce, která byla v roce 2003 připravena na Technické univerzitě v Istanbulu, podrobně popisuje tuto stavbu. Pod Stránka věnovaná vodním zdrojům společnosti İSKİ uvádí, že stanice byla v provozu až do roku 1967 a dnes je chráněna jako průmyslové muzeum. Samotné jezero je dnes součástí seznamu městských vodních zdrojů pod názvem Terkos a stále je uvedeno, že bylo uvedeno do provozu v roce 1883.

Společnost působící na anatolské straně města také získala vlastní společnost ve stejných letech. Podle informací společnosti İSKİ byla v roce 1888 založena společnost Üsküdar Kadıköy Su Şirketi a v roce 1893 vybudovala první přehradu Elmalı na řece Elmalı. Vodovodní síť byla položena podél pobřeží od Anadolu Hisarı až po Bostancı. Čistírna vody, přemostovací stanice, přiváděcí potrubí do Bağlarbaşı a vodní nádrž v Bağlarbaşı byly také realizovány touto společností. Druhá přehrada Elmalı, nacházející se na potoce Çavuşbaşı, byla přidána v roce 1950. Dnes jsou obě přehrady společně jedním z nejmenších zdrojů vody ve městě, ale toto je místo, kde se v Istanbulu pojem "přehrada" poprvé objevil.

**Hamidiye Suyu a stanice v Cendere**

Společně s rozvojem tlakových sítí se rozvíjely i zdroje vody. Historie společnosti İSKİ uvádí, že jedním z nejdůležitějších zdrojů byl Hamidiye Suyu, který byl postaven za vlády sultána II. Abdülhamida. Tato voda, čerpaná ze zdrojů v Kemerburgaz, byla dodávána do kasáren, paláců a přibližně do padesáti fontán v okolí Beyoğlu. Zdroje se v datech mírně liší; společnost İSKİ uvádí, že systém byl zřízen v roce 1904, zatímco zdroje popisující stanici uvádějí, že čerpací stanice v Cendere začala fungovat v roce 1902. Čerpací stanice Hamidiye v Cendere byla zřízena v údolí Cendere za účelem čerpání zdrojové vody do města. Podle stránky knihovny Istanbulské metropolitní obce byla stanice postavena, protože dodávky vody z Taksim nebyly dostatečné pro rostoucí potřeby a denně dodávala přibližně 1 200 metrů krychlových vody do přibližně sta fontán, včetně těch podél cesty k paláci Yıldız. Budova fungovala až do 90. let, poté dodávala vodu pouze do několika fontán. Podle článku na Wikipedii byly kotle vyrobeny ve Švýcarsku a v 60. letech byly parní stroje přesunuty ze staré stanice v Terkos a nahrazeny elektrickými pumpami. 33 metrů vysoký cihlový komín budovy se časem zřítil. Po zemětřesení v roce 1999 byly zahájeny práce na přeměně budovy na kulturní zařízení a rekonstrukce byla dokončena v roce 2009, ale budova zůst Společnost Terkos byla zakoupena obecí Istanbul a dne 27. května 1933 byla zákonem č. 2226 založena správa vod (İstanbul Sular İdaresi). Tato správa byla organizována jako instituce podřízená obci, ale s vlastní právní subjektivitou. V této době byla zvýšena kapacita čerpací stanice Terkos a čistírny odpadních vod Kağıthane, přičemž parní čerpadla byla nahrazena elektrickými. Byla položena energetická trasa mezi Terkosem a Silahtarağa, v Çırpıcı byly vyvrtyvány artézské studny a tam byla také zřízena čerpací stanice. Éra přehrad

S rychlým růstem populace začala být vody z jezer a zdrojů nedostatečná a Istanbul vstoupil do éry přehrad. Podle údajů správy vod (İSKİ) byly přehrady Ömerli a Alibey uvedeny do provozu v roce 1972, zatímco přehrady Darlık v Şile a Büyükçekmece v roce 1989. Přehrada Ömerli je dodnes největším zdrojem vody pro město a jejími vodami je zásobena téměř celá anatolská strana. V Büyükçekmece byla přerušeno spojení jezera s mořem a vytvořeno přehradní jezero. V roce 1981 byla založena správa vod a kanalizace Istanbulu (İSKİ) a v roce 1984 byla začleněna do metropolitní samosprávy. V 90. letech se hledání vody rozšířilo až do hlubin Thrákie. Přehrady Düzdere, Kuzuludere, Büyükdere, Sultanbahçedere a Elmalıdere byly dokončeny v letech 1995 až 1997 v potocích Istranca. Přehrady Kazandere a Pabuçdere byly otevřeny v letech 1997 a 2000. Podle informací správy vod (İSKİ) jsou tyto dvě přehrady propojeny 2 507 metrů dlouhým tunelem a přebytečná voda z Kazandere je odváděna do Pabuçdere. Přehrada Sazlıdere byla uvedena do provozu v roce 1998 v blízkosti jezera Küçükçekmece. Voda z ústí Bosporu

Poslední významný krok přišel z východu. V roce 2004 byly spuštěny regulátory Yeşilçay, které čerpají vodu z potoků Göksu a Çanak za Šile. V roce 2007 začal přítok vody z řeky Melen, která protéká hranicí provincií Düzce a Sakarya; podle správy vod (İSKİ) je v první fázi možné získat 268 milionů metrů krychlových vody ročně a v druhé fázi až 575 milionů metrů krychlových. Pro transport vody z řeky Melen na evropskou stranu byl vybudován tunel pod Bosforem. Podle článku na Wikipedii je Bosforský vodní tunel 5,5 kilometru dlouhá stavba, která se nachází mezi Sarıjerem a Bey Nabízíme také výlet, který zahrnuje jezero a okolní lesy, a který můžete naplánovat na stejný den. Nejlepší místa pro pozorování přehrad jsou Ömerli a Büyükçekmece. Jezero přehrady Ömerli se rozkládá v lesích mezi městy Çekmeköy a Şile; jeho břehy jsou chráněnou oblastí, takže je možné ho pozorovat pouze z míst, která povoluje silnice, a je nutné dodržovat výstražné značky v dané oblasti. Jezero Büyükçekmece je díky své blízkosti k pobřežní silnici jedním z nejlépe dostupných vodních zdrojů z města.

Praktické poznámky:

Většina míst zmíněných v tomto textu jsou od sebe vzdálená, proto se nesnažte vše navštívit během jednoho dne. Je lepší naplánovat návštěvu Cendere na odpoledne ve městě, Terkos na víkendový výlet do severu a Büyükçekmece na trasu podél západního pobřeží. Většina vodohospodářských zařízení se nachází v chráněných oblastech; berte vážně ploty, výstražné značky a zákazy fotografování. A až příště otevřete kohoutek, vzpomeňte si, že voda, která z něj teče, mohla pocházet z oblasti Istranca, z Ömerli nebo z Melen.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář