Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Letní sídlo Lale Devri v Sadabadu.

Kağıthane je dnes jednou z nejvíce obydlených čtvrtí Istanbulu; je plná stanic metra, obchodních center a budov, které se rozprostírají po svazích.

Radar TürkiyeRadar Türkiye15 Ekim 202631
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Letní sídlo Lale Devri v Sadabadu.

Kağıthane je dnes jednou z nejlidnatějších čtvrtí Istanbulu; je plná stanic metra, obchodních center a budov, které se tyčí do svahů. Břehy potoka, který se vlévá do Zlatého rohu, byly před třemi sty lety nejznámější letní zahradou města. Údolí, kde byly postaveny paláce, pavilony, mramorové kanály a vodopády, bylo nazýváno Sadabad, což znamená "šťastné a prosperující místo". Tento text vypráví o letní rezidenci z období Lale (Tulip) a popisuje její kulturní a architektonický význam, a poté ukazuje, kde dnes v Kağıthane můžete najít její stopy. Od pastvin Kağıthane k období Tulipánů.

Příběh údolí začíná dávno před palácem. Podle İslamské encyklopedie TDV se potok v byzantské době nazýval Barbysos; své jméno získal v období Osmanské říše od papíren, které se zde údajně nacházely. Za vlády Kanuniho (Sulejmana) se pastviny v Kağıthane staly oblíbeným místem pro odpočinek obyvatel Istanbulu. Evliya Çelebi píše, že zde klenotníci a sedláři rozkládali stany, kde se bavili a konali setkání související s jejich profesemi. Koně patřící k paláci se zde pásli a obyvatelé města sem v jarních měsících chodili do přírody. První stavby v údolí pocházejí z tohoto období. Barutárna, kterou založil II. Bayezid a kterou Kanuni nechal znovu postavit z kamene, fontána a pavilon İmrahor, které byly postaveny na konci 16. století, a pavilon, který IV. Murad nechal postavit pro Emirgune Yusefa Hana, jsou první zmíněné stavby. Nicméně, proměna, která údolí pojmenovala, nastala na začátku 18. století, za vlády III. Ahmeda a jeho velkého vezíra Nevşehirli Damad İbrahima Paši. Po uzavření mírové smlouvy v Pasarofça v roce 1718 nastalo období míru, které v Istanbulu urychlilo výstavbu paláců, pavilonů, zahrad a fontán. Historik Ahmed Refik v roce 1913, ve své práci, kterou publikoval v novinách a o dva roky později vydal jako knihu, tomuto období dal název "Éra tulipánů" a tento název se uchytil. V létě roku 1722 byl znovu vytvarován tok potoka.

Podle informací z TDV, slavnost, kterou Damad Ibrahim Paša uspořádal v roce 1717 v Kağıthane, vedla k tomu, že sultán toto údolí začal mít rád. V roce 1722 byl vyčištěn tok potoka před palácem, který měl být postaven pro sultána, a byl umístěn do rovného kanálu s rovnými břehy. Tento objekt, který se nazýval "Cedvel-i Sim", neboli "stříbrný kanál", byl zdoben mramorem Ahmedův dekret z 17. září 1722 nařizoval, aby byly z hor Yoros vykořeněny 450 stromů – platany, lísny, habry, jablky a kaštany – a přepraveny loděmi do Kağıthane. Část zahrady byla také pojmenována Hüsrevabad. O původu architektonické inspirace se stále diskutuje. Běžné je přesvědčení, že byly vzory zámků a zahrad, jako Versailles, Fontainebleau a Marly, které v roce 1720 navštívil jako vyslanec do Paříže Yirmisekiz Çelebi Mehmed Efendi. Architekt a akademik Sedad Hakkı Eldem ve své studii z roku 1977 tvrdil, že stavby se téměř vůbec neshodují s francouzskou zámkovou architekturou. Jiní výzkumníci poukazují na spojitost s palácem Čihil Sütun v Isfahanu. Důležité je, že Sadabad nebyl kopií jediného zdroje, ale místem, kde se setkávaly nové myšlenky s osmanskou zahradní tradicí.

Sadabad se rychle stal centrem rezidencí a zahrad. Důležitým osobám byly přidělovány pozemky podél řeky, a bylo jim doporučováno stavět rezidence. Záznamy Kağıthane Kaymakamlığı uvádějí, že během osmi let bylo na dvou svazích od paláce k Zlatému rohu postaveno 173 rezidencí; podle TDV, s odkazem na Çelebizade Asım Efendi, se mezi Sadabad a Baruthane nacházelo přibližně 170 rezidencí. Záznamy uvádějí, že těmto stavbám byly dány názvy jako Kasr-ı Cenan, Kasr-ı Neşat, Çeşme-i Nur, Kovanlı Köprü a Beyaz Köprü. Zábava nebyla omezena pouze na zdi paláce. Během svátků do údolí proudili i obyčejní lidé; přijížděli v ozdobených kočárech a lodích plných květin, a každý si našel své místo v závislosti na svém postavení. Tento výlet se nazýval "Sadabad seyranına çıkmak" (výlet do Sadabadu). Podle TDV se v této době začaly konat plavecké závody na Zlatém rohu. Během dne se konaly závody, běhy a zápasy, v noci se konaly večírky s lampami a rozhovory o tulipánech, hudební vystoupení a zahraniční velvyslanci byli občas hostováni. Podle Wikipedie zábava začínala svátkem Hıdrellez a pokračovala až do rána během měsíčních nocí.

Od září 1730, kdy vypuklo povstání Patrona Halil, tato prosperita skončila. Povstalci požadovali zničení rezidencí a paláců v Kağıthane. Podle TDV nový sultán I. Mahmud nedovolil spálit palác, ale nedokázal zabránit jeho zničení; Hüseyin Ayvansarayi uvádí, že v Tři paláce, jedna obecní budova

Když dnes mluvíme o "paláci Sadabad", ve skutečnosti máme na mysli tři stavby, které byly postupně postaveny na stejném místě. První z nich byl palác z období tulipánové éry, postavený v roce 1722. II. Mahmud nechal v roce 1809 starý palác zbourat a nechal postavit nový. Podle Turecké historické encyklopedie (TDV) byl architektem tohoto druhého paláce Krikor Amira Balyan; podle úřadu okresu Kağıthane stavba trvala až do roku 1816. Podle článku o Kağıthane v TDV strávil sultán spolu se svým harémem několik dní v roce 1814 během novruzového svátku a v následujících letech se v údolí pořádaly hostiny a obřady. Když se Abdülaziz stal sultánem, v letech 1862-1863 nechal zbourat palác II. Mahmuda a na jeho místě nechal postavit dvoupatrový palác Çağlayan v západním stylu, jehož architekty byli Sarkis a Agop Balyan. Stejný sultán uspořádal v roce 1863 hostinu pro vojáky a zahraniční státníky v Kağıthane po návratu z Egypta a v roce 1867 otevřel zahradu paláce veřejnosti. II. Abdülhamid nechal v roce 1893 postavit monumentální fontánu v Kağıthane a poblíž střelnice, kde se testovaly zbraně z Německa, byla postavena malá budova. Dvacáté století údolí příliš nešetřilo. Po první světové válce historické budovy, které byly opomíjeny, postupně mizely. Podle informací úřadu okresu Kağıthane byla vila Çadır Köşkü v roce 1940 zničena pádem platanu a třetí palác byl v roce 1943 zbourán, na jeho místě byla v roce 1952 postavena vojenská škola. Tato budova je od roku 1998 používána jako sídlo obecního úřadu Kağıthane. Střelnice byla v roce 1956 zbourána, aby zde byla postavena plynová stanice; dnes se zde nachází autobusová garáž. Po druhé světové válce došlo k rychlému přesunu obyvatelstva a údolí se stalo hustě obydlenou oblastí a průmyslové znečištění po dlouhá léta představovalo problém. Sadabad v poezii

Budovy sice zmizely, ale Sadabad žije dál v literatuře. Podle TDV je prvním dílem, které se zmiňuje o Kağıthane, báseň Hevesname od Tacizade Cafer Çelebiho z konce 15. století; Nefi přirovnává údolí k ráji kvůli jeho přeplněnosti a kráse. Nejznámějším básníkem, který zlidověl Sadabad, je Nedim. Jeho často opakovaná fráze "Pojďme, má lásko, pojďme do Sadabadu" (jak je uvedeno v TDV) je dodnes první, která nás Úsek břehu potoka, který byl v 90. letech očištěn a upraven, je dnes park s trávníkem a pěší stezka; v této oblasti se nachází také koryto, kde stávala Cedvel-i Sim. Nejjednodušší způsob, jak si uvědomit původní rozsah údolí, je začít procházku v okolí radnice a pokračovat podél potoka směrem k Zlatému rohu. Pokud se podíváte na svahy, uvidíte, že místo věží, které kdysi obklopovaly obě strany, se nyní nacházejí byty. Podle úřadu distriktu Kağıthane, mešita Sadabad, která nese stejné jméno, pochází z období Tulipánové éry a sloužila až do vlády Abdülazize. Byla zničena spolu s palácem a znovu postavena, a proto se také nazývala mešita Aziziye. Tato stavba je jedním z důkazů existence původní Sadabad, který je dnes v údolí stále patrný. Na místě Imrahor Köşkü se dnes nachází rezidenční komplex.

Praktické informace:
Nejlepší způsob, jak se dostat do Kağıthane, je metrem M7; stanice Kağıthane se nachází v rámci tohoto distriktu. Kvůli občasnému zavedení zkrácených tras na některých úsecích trasy, zkontrolujte aktuální jízdní řády na stránkách Metro İstanbul.
Podle Wikipedie, úsek potoka, který byl upraven a přeměněn na Cedvel-i Sim, má přibližně jeden kilometr a jedná se o rovnou procházku.
Jak uvádějí zdroje, nejlepší období pro návštěvu Sadabad je jaro; procházka údolím začátkem května, s vědomím, že zábava začíná svátkem Hıdrellez a koná se v stínu třešní, zvýší význam této cesty.
Před návštěvou si přečtěte články o Sadabad a Kağıthane v İslam Ansiklopedisi (Islámská encyklopedie), abyste si lépe představili, jak vypadaly staré stavby na místech, kde se dnes nacházejí ulice.
Pro aktuální informace o podmínkách návštěvy zelené plochy v okolí radnice kontaktujte obec Kağıthane.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář