Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Umění papíru: Ebru, kaligrafie a zdobení v Istanbulu.

Když stojíte před kaligrafickou tabulkou, ve skutečnosti obdivujete práci tří různých umělců. Text uprostřed byl napsán kaligrafem pomocí rákosového pera. Zlatě zdobený, jemně zdobený rám, který text obklopuje, byl vytvořen umělcem specializujícím se na zdobení.

Radar TürkiyeRadar Türkiye24 Eylül 202660
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Umění papíru: Ebru, kaligrafie a zdobení v Istanbulu.

Při pohledu na kaligrafickou desku ve skutečnosti obdivujete práci tří různých umělců. Text byl napsán kaligrafem pomocí rákosového pera. Zlaté ornamenty, které obklopují text, vytvořil iluminátor. Vnější okraj, často s barevnými vzory, je často vyroben z papíru s technikou ebru, což je jedinečný vzor, který vzniká na povrchu vody a který nelze přesně zopakovat. V osmanském Istanbulu se tyto tři umění často setkávala ve stejném prostředí, často v dílnách stejných mistrů a na stejných stránkách. Tento text vás má přenést do tohoto prostředí. Nejprve se podíváme na dílnu umělce, který vytváří ebru, na psací potřeby kaligrafa a na zlaté barvy iluminátora. Poté vám povíme, kde v Istanbulu můžete tato umění vidět, kde se nacházejí stopy jednotlivých mistrů a kde můžete začít, pokud byste chtěli tyto techniky sami vyzkoušet. Dvě z těchto umění jsou zapsány na Seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Ebru bylo zapsáno v roce 2014 a kaligrafie (hüsn-i hat) v roce 2021.

**Tři umění, jedna stránka**

Společným základem těchto tří umění je kniha. Ručně psaná kniha nebo samostatná deska byla často dílem mnoha umělců. Kaligraf psal text, iluminátor zdobil titulní strany, okraje a mezery mezi řádky a kniha byla vázána pomocí papíru s technikou ebru. Encyklopedie TDV, když popisuje použití papíru s technikou ebru, zmiňuje vazby knih, okraje a ilustrace v rukopisech a samostatných deskách. Stejná encyklopedie v článku o iluminaci popisuje, jak se tato technika používala v široké škále děl, od Koránů po královské dekrety, od hilye (portrétů proroka) po murakkas (albumy kaligrafie a miniatur). Proto, když se v muzeu přiblížíte k vitríně, je užitečné vnímat stránku ne jako jeden celek, ale jako vrstvy. Nejprve se podívejte na text, poté na zlaté ornamenty a nakonec na barevný okraj. Jakmile začnete rozlišovat práci tří různých řemesel na stejné stránce, i sbírky začnou vyprávět příběh jinak. Zvědavost ohledně toho, kdy byla deska napsána, v jakém stylu byla zdobena a proč byl okraj vybrán v dané barvě, promění rychlou procházku muzeem v čtení knihy stránku po stránce.

**Obraz na vodě**

Ebru, jak uvádí encyklopedie TDV, je umění zdobení papíru pomocí barev, které jsou rozptýleny na povrchu vody, a také samotný papír, který je touto technikou vyroben. Název pochází z perského jazyka. Podobné techniky byly známé v Číně a Japonsku mnohem dříve. Podle encyklopedie se toto umění rozšířilo do Íránu UNESCO definice zmiňuje, že se jedná o přírodní kyselinu.

  • Štětec. Vyroben z vlasů koní, omotán kolem dřevěné tyče a slouží k nanášení barvy na vodu v nádobě.
  • Hřeben. Jemné a silné dráty vytvářejí vzor. Hřeben, který se skládá z drátů uspořádaných v pravidelných intervalech na dřevěné tyči, je nástroj pro kreslení vzorů pomocí hřebene. Postup je následující: barvy obohacené o škrob se štětcem nanášejí na vodu v nádobě. Podle vysvětlení v encyklopedii každý nový odstín vytlačuje předchozí odstíny v závislosti na množství škrobu, který obsahuje. Tedy pořadí barev a množství škrobu určují, jak se vzor projeví. Poté se pomocí hřebene nebo jiného nástroje vytváří vzor, papír se pomalu pokládá na povrch, vzor se přenese na papír, papír se zvedne a nechá uschnout ve stínu. Vzor vytvořený ve vodě se přenese pouze na jeden kus papíru a stejný vzor nelze vytvořit podruhé. Každý kus papíru s ebrum je proto unikátní. Naopak, dobře připravená voda v nádobě může, podle encyklopedie, vytvořit přibližně šest set kusů papíru. Tyto dvě skutečnosti také určují den ebrumistu. Voda je trvanlivá, zatímco vzor je jednorázový. UNESCO zařadilo ebrum do seznamu nemateriálního kulturního dědictví v roce 2014. Definice v seznamu zdůrazňuje, že toto umění se předává od mistra k učni, ústně i prakticky, a že i osvojení základních dovedností trvá minimálně dva roky. Mezi vzory se uvádějí květiny, listy, ornamenty a geometrické tvary, a připomíná se, že ebrum se tradičně používá k zdobení knih. Definice také uvádí, že ebrum je tradice otevřená všem, bez ohledu na věk, pohlaví nebo původ.

Od "Battal" k "Květinovému" ebrumu.

Ebrum má vlastní slovník. Různé druhy získávají svá jména podle toho, jak se barva nanáší a s čím a jak se hraje na povrchu vody. Mezi hlavní druhy, které uvádí İslam Ansiklopedisi, patří:

  • "Battal" ebrum. Barvy se nanášejí rovnoměrně a zásah mistra je minimální. Je to základní forma ebrumu a vzor, který se student nejprve učí.
  • "Gelgit" nebo "tarama". Drát se pohybuje nahoru a dolů ostrými pohyby po povrchu.
  • "Šal". Drát se otáčí nepravidelnými, kruhovými pohyby.
  • "Bülbül yuvası" (hnízdo slavíka). Drát se pohybuje spirálovitě směrem ke středu a vytváří se vnořené závity.
  • "Taraklı V roce 1646 byla tato technika publikována v Římě a postupně se rozšířila do Německa, Francie, Itálie a Anglie. V anglické verzi z UNESCO je název tohoto umění stále uváděn jako "marbling", tedy mramorování.

**Disciplína kaligrafie**

Kaligrafie je krásné psaní, které vzniklo z arabských písmen a v islámské civilizaci se stalo samostatným uměním. Definice "husn-i hat" (krásné psaní), kterou UNESCO zařadilo do seznamu v roce 2021, dobře vystihuje podstatu tohoto umění. Husn-i hat je tradice psaní, která se vyznačuje precizním a proporcionálním uspořádáním písmen a dodržováním určitých estetických hodnot. Klíčovým slovem je "proporce". Délka, šířka a vzájemný poměr písmen jsou řízeny pravidly. Encyklopedie TDV uvádí, že pravidla tohoto proporcionálního psaní poprvé stanovil Ibn Mukle (zemřel v roce 940). Krásné psaní pramení spíše z let disciplíny než z intuice. V klasické kaligrafii existují šest základních typů písma, které se nazývají "aklam-ı sitte". Encyklopedie TDV uvádí, že nejrozvinutější formu těchto typů vytvořil Yakut el-Müstasimi (zemřel v roce 1299).

* **Sülüs:** Je to písmo, které se nejlépe hodí pro umělecké vyjádření díky svým zaobleným a elegantním písmenům. Kaligrafové ho nazývají "matkou písma".
* **Nesih:** Je preferováno pro dlouhé texty, zejména pro psaní knih, protože se dobře hodí do řádků.
* **Muhakkak a Reyhani:** Jsou to příbuzná písma, která se vyznačují výraznými rovnoběžnými liniemi a používala se k psaní Koránů až do 16. století.
* **Tevki a Rika:** Jsou to písma, která se používala v oficiální korespondenci v prvních stoletích Osmanské říše. K nim se přidávají další typy, které se vyvinuly v Osmanské říši.
* **Talik:** Díky své jemné a zakřivené struktuře se používalo v literárních dílech a v divánech (sbírkách poezie).
* **Divani:** V pozdní 15. století bylo vytvořeno pro oficiální korespondenci. Jeho zdobená, okázalá a impozantní forma, známá jako "celi divani", vznikla v Istanbulu v 16. století a používala se v oficiální korespondenci nejvyšší úrovně.
* **Celi:** Spíše než samostatný typ písma, je to spíše měřítko. Velká písma, která se používají na zdech mešit a na nápisech u vchodů, se nazývají "celi" a jsou určena k čtení z dálky.

Encyklopedie popisuje, že tito kaligrafové, aby vytvořili tato velká písma Doktorát, který udělují učitelé kaligrafie, se nazývá "icazetname" a student jej může získat až poté, co se jeho díla podepíší jeho vlastním podpisem. Podpisování se často provádí slovem "ketebe," což znamená "napsal," a proto se také říká, že podpis se vkládá do "ketebe." Definice UNESCO zdůrazňuje, že kaligrafové předávají znalosti, řemeslné dovednosti a hodnoty prostřednictvím učení. Když si všimnete malého podpisu v rohu desky, víte, že za tím podpisem stojí léta studia a praxe. Kaligrafové Istanbulu

"Korán byl seslán v Hidžázu, recitován v Egyptě a napsán v Istanbulu." Tato fráze, zmíněná i v islámské encyklopedii TDV, shrnuje význam Istanbulu v umění kaligrafie. Znalost několika jmen usnadňuje čtení děl, která vidíte v muzeích a mešitách. - Šejch Hamdullah (zemřel roku 1520). Narodil se v Amasya. Během svého působení jako prince se spřátelil s Bayezidem II. a poté, co Bayezid nastoupil na trůn, byl jmenován písařem a učitelem na dvoře. Rozvinul styl Yakuta a vytvořil si vlastní cestu, a je považován za zakladatele osmanské školy kaligrafie. Byl také zkušeným lukostřelcem a byl jmenován šejchem v Tekké střelců v Okmeydanı. - Ahmed Šemseddin Karahisari (zemřel roku 1556). Významný kaligraf období vlády Kanuniho. Během svého života napsal nápisy na kopuli mešity Süleymaniye. Velký rukopis, který napsal pro Kanuniho, je uchováván v Muzeu Topkapı. - Hasan Čelebi. Adoptivní syn Karahisariho. Je známý pro kamenné nápisy v mešitách Süleymaniye a Edirne Selimiye. - Hafız Osman (1642-1698). Znovu interpretoval styl Šejcha Hamdullaha a vytvořil vlastní cestu, která nese jeho jméno. Jeho díla, včetně "hilye" (portrétů), jsou vystavována v Muzeu kaligrafie v Beyazıt. - Mustafa Rakım (zemřel roku 1826). Je považován za mistra v písmech "sülüs" a "celi sülüs". V historii tughra (pečetí) se rozlišuje období "před Rakımem" a "po Rakimu", protože zdokonalil tughra. - Kazasker Mustafa İzzet Efendi (1801-1876). Byl jak kaligraf, tak skladatel. Obrovské desky v Hagii Sofii jsou jeho dílem. - Sami Efendi (zemřel roku 1912). Přinesl nové prvky do písma "celi" a oživil cestu Rakima. - Necmeddin Okyay (1883-1976). Kaligraf, malíř marokánských papírů (ebru) a vazec Při přípravě papíru se nejprve nanáší ochranná vrstva zvaná "ahar". Technika se liší a má různá označení. Styl, ve kterém se zlato nanáší stínováním a jemnými tahy štětce, se nazývá "halkari", zatímco aplikace zlatého prachu na papír se nazývá "zerefşan". Motivy jsou jako abeceda. Skupina "Hatayi" zahrnuje stylizované listy a květiny, drápy a růže. Často se také vyskytují motivy jako "Rumi", "bulut" (mraky) a "çintemani". Výběr motivů na jedné stránce může naznačovat, ke kterému období stránka patří. Období osmanské kaligrafie se také dají odlišit. Encyklopedie podrobně popisuje různé styly: styl "Baba Nakkaş", který se vyznačoval velkými motivy "Hatayi" v období vlády Fatiha; styl "Saz", který vyvinul Şahkulu v první polovině 16. století; a styl, který v období vlády Kanuniho přinesl do kaligramů motivy tulipánů, karafiátů a růží, které byly částečně stylizované, a to díky práci kaligrafa Kara Memi. V 18. století se prosadil styl, který je připisován Ali Üsküdari. V 18. a 19. století se pod vlivem evropského rokokua objevily na stránkách bohaté květinové kompozice. Když v muzeu uvidíte tulipán od Kara Memi vedle rokokové květinové vazby, uvidíte i proměnu vkusu v Istanbulu během dvou století.

**Kde je můžete vidět v muzeích:**

Pro zhlédnutí těchto tří umění se v Istanbulu vyčleňují tři muzea. Protože uspořádání výstav se v těchto muzeích může čas od času měnit, doporučuje se před návštěvou se podívat na jejich oficiální stránky.

* **Turecké a islámské muzeum:** Nachází se v Sultanahmetu, u Hipodromu, v budově Ibrahim Paşa Sarayı. Muzeum bylo poprvé otevřeno v roce 1914 v budově "imaret" u komplexu Süleymaniye, a v roce 1983 bylo přemístěno do současné budovy. Budova byla v roce 2012 zrekonstruována a muzeum bylo znovu otevřeno v roce 2014, u příležitosti svého stého výročí, s novým uspořádáním. V muzeu se nacházejí exponáty z oblasti koberců, rukopisů, dřeva, kamene, skla, kovů a keramiky, stejně jako etnografické sbírky. Podle propagačních materiálů guvernéra Istanbulu se v rukopisech nachází i první turecký překlad Koránu. V těch samých materiálech se uvádí, že etnografická část popisuje 19. století v Istanbulu s tématy jako kavárny, lázně, život v sídlech, kaligrafové a divadlo Karagöz.

* **Muzeum Sakip Sabancı:** Nachází se v At Muzeum bylo uzavřeno od roku 2012 kvůli rekonstrukci. Podle oznámení obecní rady Fatih bylo znovu otevřeno pro veřejnost 7. května 2026. Z informací, které se objevily v médiích, je vystavena pečlivě vybraná kolekce z více než tří tisíc děl. Mezi nimi jsou kaligrafické práce sultánů a hily (portréty) od Hafıza Osmana. Nejstarším dílem v encyklopedické kolekci je kufická kopie Koránu, která pochází z 9. a 10. století. Budova je také známá jako "Medrese s bazénem" kvůli bazénu na nádvoří.

Nápisy na zdech mešit v Istanbulu:

Nemusíte nutně navštívit muzeum, abyste v Istanbulu obdivovali kaligrafii. Mešity ve městě jsou jako obrovská výstava, kde jsou nápisy vytesány do kamene a namalovány na zdech. V mešitě Süleymaniye zvedněte hlavu. Podle İslam Ansiklopedisi (Islámské encyklopedie) nápis na kupoli napsal Ahmed Karahisari za svého života. Když se nápis časem poškodil, byl v pozdější době přepsán Abdülfattáhem Efendím v stylu Rakım. To znamená, že v řádku, který vidíte dnes, jsou práce dvou různých století. Nápisy vytesané do kamene v této mešitě jsou připisovány Hasanu Çelebi, který byl synem Karahisariho. V Hagia Sophia (Ayasofya) jsou obrovské kulaté desky zavěšené na zdech pod kupolí, které jsou dílem Kazasker Mustafa İzzet Efendi. Podle turecké Wikipedie mají průměr přibližně 7,6 metru a jsou to největší desky, které byly vytvořeny v té době. Nápis na obvodu kupole je také jeho dílo. Stopy Kazaskera můžete najít i v Beyazitu. Když opustíte Muzeum kaligrafie, podívejte se na talikový nápis nad monumentálním vchodem Istanbulské univerzity, který je také jeho dílem. Stejný zdroj uvádí, že práce Kazaskera se nacházejí také na vchodu do mešity Nusretiye, v mešitě Hırka-i Şerif, v paláci Dolmabahçe a v pokladnici Topkapı. Při návštěvě mešit dbejte na slušnost. Vyhněte se návštěvám během modliteb, noste oblečení, které zakrývá ramena a kolena, ženy by měly mít zakrytou hlavu, sundejte si boty u vchodu a uvnitř se snažte být tiší. Je lepší se na chvíli zastavit na nádvoří nebo u vchodu, abyste si přečetli nápisy a obrazy, než rušit ostatní věřící uvnitř.

Stopy kaligrafů v Üsküdar:

Dvě významné osobnosti historie kaligrafie a marquetrie (ebru) jsou spojeny s Üsküdar. Pokud chcete strávit odpoledne v jejich stopách, stačí se přeplavit lodí na druhou stranu. Šeyh Stát v nádvoří nové mešity Valide a přemýšlet o tom, že jste celých čtyřicet let každý den vstupovala touto bránou, vám umožní vnímat květinové ebrumy zcela novým způsobem.

Pokud se chcete této tvorbě věnovat aktivně, nejlépe dostupné veřejné zdroje v Istanbulu jsou kurzy pořádané institucí Enstitü İstanbul ISMEK, která spadá pod obecní správu Istanbulu. Tato instituce nabízí kurzy ve všech třech uměleckých odvětvích. Podle informací na stránkách kurzů vypadají programy takto:

* **Ebru – Základy:** Používají se speciální papíry, pigmenty a štětce z vlasů. Učí se techniky Battal, gelgit, taraklı, şal, bülbül yuvası, kumlu, kılçıklı a hatip. Můžete se přihlásit, pokud máte 16 let a více. Přijetí je podmíněno úvodním pohovorem.
* **Ebru – Pokročilé:** Zaměřuje se na tradiční květinové vzory, které se vytvářejí technikami hatip, akkase, lale, papatya a murakka na pozadí ebrusu. Přijetí je podmíněno vstupním testem a pohovorem.
* **Tezhip – Základy:** Učí se barvy a materiály používané v tezhipu, stejně jako pravidla pro návrhy a kompozice. Přijetí je podmíněno vstupním testem a úvodním pohovorem. Materiál si musí student zakoupit sám.
* **Hüsn-i Hat – Základy:** Přednášky o historii kaligrafie, o různých typech písma a o slavných tureckých kaligrafech. Následuje praktická výuka psaní. Program zahrnuje styly rika, sülüs, talik, divani, celi divani a kufi. Kurzy jsou definovány jako 256hodinové programy a absolventi získávají certifikát. Místa konání kurzů se liší v závislosti na obvodu a období. Jedním z míst, kde se konají kurzy ebrusu, je Sanat ve Tasarım Okulu v Üsküdar. Pro informace o termínech a počtu míst sledujte oficiální stránky instituce.

**Upozornění od UNESCO:** I osvojení základních dovedností v ebrusu trvá minimálně dva roky. První vytvořené papíry budou mít vady, to je přirozená součást tohoto umění.

**Co byste měla vědět před návštěvou:**

Pro den věnovaný těmto třem uměním, zde je několik praktických tipů:

* Můžete navštívit oblast mezi Sultanahmet a Beyazıt během jednoho dne. Ráno navštivte Turecké a islámské muzeum, poté se projděte po Divanyolu nebo se přesuňte do Beyazıt tramvají T1. Odpoledne navštivte Muzeum kaligrafie a Süleymaniye.
* Muzeum Sakipa Sabanči vyžaduje samostatnou půldenní návštěvu. Do Emirgan se dostanete veřejnou dopravou pod Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář