Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Ispartské koberce: Tkaniny jednoho města.

Když se zmíníme o městě Isparta, vybaví se nám dvě věci: růže a koberce. Růže naplňují jaro města svou vůní, zatímco koberce určují rytmus domů, dílen a trhů po zbytek roku.

Radar TürkiyeRadar Türkiye4 Kasım 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Ispartské koberce: Tkaniny jednoho města.

Při zmínce o městě Isparta se vybavují dvě věci: růže a koberce. Růže naplňují město vůní během jara, zatímco koberce určují rytmus domů, dílen a trhů po zbytek roku. Tato studie se zabývá historií ispartských koberců a analyzuje ji na základě oficiálních záznamů a odborných studií. Naším průvodcem je článek o Ispartě v Encyklopedii islámu (TDV), certifikát geografického původu od Turecké agentury pro patenty a ochranné známky a dva recenzované články, které se zabývají průmyslem města. Nejprve se zaměříme na tkalcovské tradice před výrobou koberců, poté na rozvoj obchodu ve městě, na založení továrny na výrobu příze a na období, kdy se zvyšoval počet tkacích strojů. Nakonec popíšeme rozměry certifikovaného jemného ispartského koberce a vysvětlíme, jak se člověk, který do města přijíždí, může k tomuto dědictví postavit.

**Koberce versus tkaniny a kilimy**

Vztah města Isparta k textilní výrobě je mnohem starší než výroba koberců. Encyklopedie islámu (TDV) uvádí, že v 16. a 17. století hrály jemné bavlněné tkaniny významnou roli v obchodním životě města. Tyto tkaniny byly prodávány v Istanbulu a také v přístavech na Dunaji, v Polsku, v Sedmihradsku a v Maďarsku. Ve městě také existovala barvovna, což dokazuje, že zde probíhala textilní výroba. Stejný zdroj, který se opírá o zprávy z let 1883 a 1885, uvádí, že ve městě bylo 108 obchodů s tkaninami a 101 obchodů s manufakturami. To znamená, že v době, kdy se Isparta začala specializovat na výrobu koberců, již existovala hluboce zakořeněná tradice zpracování příze, barvení a tkaní. Na venkově byla dominantní tradiční tkanina – kilim. Studie výzkumníků ze Sulejman Demirelovy univerzity, publikovaná v časopise Akdeniz Sanat, uvádí, že před výrobou koberců byla ve městě velmi rozšířená výroba kilimů. Na ručních tkacích stanech se vyráběly kilimy z jemné vlně, tašky a látky na kalhoty. Podle článku se v regionu i dnes, i když v menší míře, pokračuje ve výrobě tradičních tkanin, jako jsou kilimy, cicim, zili a sumak. Nejrozšířenější je tato výroba v vesnicích Yörük, a tkaní se často provádí v zimních měsících, kdy je práce na polích méně náročná. V okresech Gönen, Keçiborlu, Sütçüler, Şarkikaraağaç, Aksu a Yalvaç se tyto tkaniny používají jako přehozy, tašky, pytle, polštáře a sedáky. Jejich vzory jsou geometrick Vlna zvířat byla předená, příze barvená přírodními barvivy a z těchto přízí byly tkané koberce. Studie v časopise ARIŠ, kterou provedli Önder Küçükerman a Jülide Edirne, ukazují druhou stranu této mince. V 90. letech 19. století začali obchodníci preferovat motivy, které byly vyžadovány z Evropy, namísto tradičních vzorů a barev. Tato poptávka zvýšila obchodní potenciál koberec z západní Anatolie, ale zároveň oslabila jedinečný charakter místních motivů. Továrna na příze a kvalita Isparta.

V prvních letech republiky byla největší potřebou v odvětví koberců kvalitní vlněná příze. Encyklopedie TDV uvádí, že továrna na příze, založená v roce 1924, se stala symbolem města Isparta a přispěla k rozvoji výroby koberců. Studie v časopise ARIŠ uvádí, že továrna byla založena s podporou podnikatelů z Isparty. Stejný článek, s odkazem na zdroj z roku 1938, uvádí, že koberce z Isparty byly známé jako "kvalita Isparta" díky téměř devíti tisícům uzlů na metr čtvereční. Tato pověst se rozšířila i do sousedních provincií. Podle článku byly v Bucaku v provincii Burdur, v Beyşehir, Karaman a Akşehir v provincii Konya, v Dinar a Sandıklı v provincii Afyon a v Denizli tkané koberce ve stylu Isparta. Encyklopedie TDV také popisuje městskou strukturu té doby. Továrny na koberce byly shromážděny na jihu města, podél obou břehů řeky, a nejprestižnější čtvrti byly v okolí osy, která spojovala centrum města s touto starou průmyslovou oblastí. I rozvoj města byl spojen s výrobou koberců. Encyklopedie uvádí, že kanceláře, které řídily obchod s koberci a růžovou vodou, byly umístěny v centru města a názvy čtvrtí, jako například Halıkent, odrážely význam těchto dvou odvětví v městském životě. Léta, kdy se zvyšoval počet tkalounů.

Růst neprobíhal lineárně. Podle článku v časopise Akademik Bakış v 48 podnicích, které vyráběly koberce v malém měřítku v centru města v roce 1927, pracovalo 1774 lidí. Světová hospodářská krize v roce 1929 zasáhla i odvětví koberců a v roce 1930 se produkce snížila na 30 000 metrů čtverečních. V reakci na to v roce 1932 vytvořili výrobci koberců v městě sdružení. Během druhé světové války nedostatek bavlněné příze zastavil export a snížil kvalitu. V roce 1950 tvořili výrobci koberců většinu členů obchodní a průmyslové komory města. Továrna, trh koberců a škola

Studie o městě ARIŠ popisuje, jak továrna na koberce v roce 1943 přešla do státního vlastnictví a po mnoho let sloužila jako škola moderního ručního koberce. Továrna byla v roce 1972 přesunuta na nové místo mimo město. Zde byl vytvořen archiv vzorů, vyráběla se kvalitní vlněná příze a do dílen po celé Anatolii byly dodávány návrhy a příze. V roce 2008 byla činnost továrny ukončena. Podle článku byl na pozemku bývalé továrny postaven objekt, ve kterém, díky spolupráci s pobočkou Středozemní univerzity, vznikla odborná škola pro výrobu koberců. Stejná studie popisuje také trh s koberci ve městě. Budova zvaná "Palác koberců" byla v té době největší burzou koberců v regionu. Vnitřní nádvoří bylo uspořádáno jako venkovní trh, v okolních patrech se nacházeli prodejci koberců a vlněných přízí, návrháři a malé podniky z oboru. Podle článku byl tento trh až do 90. let živý v určité dny v týdnu a byl místem, kde se ručně tkané výrobky z Anatolie setkávaly s kupci.

Registrovaná značka koberce

Dnes má ispatský koberec také oficiální identitu. V registrech Tureckého úřadu pro patenty a ochranné známky je "Ince Isparta (Hasgül) El Halısı" registrován jako ochranná značka číslo 21. Značku zaregistrovala obec Isparta a byla zveřejněna v oficiálním věstníku v roce 1996 a zaregistrována v roce 1997. Tento záznam je nejstarší geografickou značkou registrovanou jménem Isparta. Protože se jedná o ochrannou značku, geografické omezení je Turecko, což znamená, že název koberce odkazuje na Ispartu a jeho rozměry jsou uvedeny v dokumentu. Technické hodnoty v dokumentu ukazují, jak je definován jemný koberec. Kvalita je uvedena jako 38x38 a na desítku metrů čtverečních se nachází 1444 uzlů. Uzel je turecký, tedy dvojitý. Výška vlasu je mezi 5 a 7 milimetry. Příze pro uzly je vlna, zatímco příze pro osnov a útěk je bavlna. Celkové množství materiálu na metr čtvereční je 5450 gramů. Dokument jasně uvádí, že v kobercích, které neodpovídají těmto vlastnostem, není povoleno používat geografické označení. Rozdíl mezi "téměř 900 uzlů" v roce 1938 a dnešními 1444 uzly připomíná, že pověst ispatského koberce není založena na jedné pevné míře, ale na neustále zdokonalované zručnosti.

Dnes, v stopách ispatského koberce

Stránka o geograf Před plánováním návštěvy si zkontrolujte aktuální stav muzea na jeho oficiálních stránkách.

Praktické tipy:

Pokud uvažujete o koupi ručně tkaného koberce, rozměry uvedené v certifikátu jsou dobrým výchozím bodem. Podívejte se na zadní stranu koberce. Vzorky by měly být husté, rovné a rovnoměrně rozmístěné, a uzly by měly být na zadní straně jasně viditelné. Můžete se zeptat prodejce, zda je kvalita koberce označeného jako "Ince Isparta" v souladu s kvalitou uvedenou v certifikátu. Vlna jako vzorek a bavlna jako základní nit jsou charakteristické pro tento typ koberce. Pokud do města přijedete na jaře, můžete kombinovat návštěvu koberce s návštěvou růžové zahrady. Obě jsou to řemesla, která v počátku 20. století pomohla městu znovu se vzpamatovat, a příběh města je lépe pochopitelný v místě, kde se tyto dvě činnosti prolínají. Pro ty, kteří přijíždějí v zimě, jsou zimní měsíce strávené u tkalcovského stavu v vesnicích ideální dobou pro pozorování tradice plošného tkaní.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář