Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Nejstarší stopy po İzmiru, sahající od doby Hetitů až po Iónii.

Historie Izmiru je často vyprávěna skrze jména jako Smyrna, Éfés a Bergama. Tento text se zaměřuje na období před těmito významnými jmény a na okolnosti, které je obklopují.

Radar TürkiyeRadar Türkiye15 Ekim 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Nejstarší stopy po İzmiru, sahající od doby Hetitů až po Iónii.

Izmir je často spojován s historickými místy jako Smyrna, Efes a Bergama. Tento text se zaměřuje na období před těmito významnými jmény a na okrajová místa. Pod údolím Bornova se nachází vesnice starší osmi tisíc let, další vesnice, která byla po více než tisíc let obydlena na okraji údolí v Kemalpaši, král z doby bronzové, jehož socha je vytesána do skály v průsmyku Karabel, hradby Aiolů na kopci s výhledem na řeku Gediz a malé ionické město zasazené do polostrova v Ürkmez. Všechny tyto lokality se nacházejí v rámci dnešních hranic provincie Izmir, jsou snadno dostupné během jednodenního výletu a nejsou přeplněné turisty. Následující popis je uspořádán přibližně chronologicky. Začínáme s Yeşilova, první vesnicí v Izmiru.

Příběh začíná v Bornově, hluboko pod současnou úrovní údolí. Kopci Yeşilova byl náhodně objeven v roce 2003; učitelka výtvarné výchovy, která si všimla archeologických fragmentů v zemi, která byla odvezena z oblasti pro výstavbu parku v Buca, je odevzdala do archeologického muzea v Izmiru. Po zjištění původu této zeminy byla lokalizována poloha kopce. Výzkumy posunuly známou historii Izmiru o osm a půl tisíce let zpět. První komunita, která zde žila, opustila toto osídlení po dobu alespoň tisíc let, a to i přes povodně a požáry, a několikrát svou vesnici obnovila. V nejvyšších vrstvách neolitické doby byly postaveny obdélníkové domy s nádvořími, postavené na kamenných základech. Během výzkumů byly nalezeny fragmenty keramiky s otisky prstů žen a dětí, dílna na výrobu sekerek, závaží pro tkací stavy a nástroje používané při zpracování kůže. Zbytky mušlí a dalších mořských produktů naznačují, že pobřeží bylo v té době mnohem blíže a že první obyvatelé Izmiru se živili z moře. Osídlení bylo opuštěno kolem roku 5700 př. n. l. v důsledku požáru a následné silné povodně. Dnes se na kopci nachází návštěvnické centrum města Bornova. Vedoucí výzkumu, Zafer Derin, uvádí, že centrum ročně přivítá více než dvacet tisíc návštěvníků a že návštěvníci jsou zde přivítáni archeology. Vzdělávací programy pro děti jsou nejznámější součástí tohoto centra. Během probíhajících výzkumů v nedalekém Yassıtepe byly nalezeny pět tisíc let staré speciální nádoby; výzkumný tým toto místo označuje jako místo, kde začalo vznik města Izmir. Ulucak, vesnice obydlená po dobu tisíce let.

Pokud se z Bornovy vydáte po silnici do Ankary a pokračujete směrem k V této oblasti farmáři pěstují pšenici v jedné řadě a ječmen v šesti řadách, chovají ovce, kozy a prasata a loví jeleny. Pečetě, závaží a váhy, které byly během výkopů v roce 2022 nalezeny téměř v každém domě, vedly tým archeologů k tomu, že Ulucak byl definován jako jedno z nejstarších textilních center v Egejské oblasti. V další sezóně upoutaly pozornost pět keramických figurek, které byly nalezeny vedle sebe a jejichž výška se pohybovala mezi třemi a deseti centimetry. Toto místo je archeologické naleziště; není zde pravidelný provoz pro návštěvníky. Mimo sezónu je možné se podívat z cesty a prohlédnout si okolí, ale pro zhlédnutí nálezů je nutné navštívit muzea v Izmiru a sledovat oznámení archeologického týmu. Karabel: podpis krále z doby bronzové.

Cesta z Kemalpaši do Torbalı prochází Karabel průsmykem, který se nachází na západním okraji pohoří Bozdağ a spojuje ho s údolími, které se táhnou na východ. Na jižním svahu průsmyku, v nikách o rozměrech přibližně 2,5 metru na 1,5 metru, je vytesán do skály mužská postava, která v jedné ruce drží kopí a v druhé luk. Luviánský hieroglyfický nápis, který se nachází mezi hlavou a kopím, byl dlouho nečitelný. Hittitolog David Hawkins v roce 1998 nápis přečetl jako jméno krále Tarkasnawa z království Mira, spolu s jmény jeho otce Alantalli a dědečka. Království Mira bylo podřízeno říši Hittitů a reliéf je datován do konce 13. století př. n. l. Další známost tohoto místa pochází od Herodota. Historik zmiňuje dvě postavy, které jsou vytesány do skály u silnice v Iónii, každá s kopím a lukem, a spojuje je s egyptským králem Sesostrisem; dlouho se diskutovalo o tom, zda by jednou z těchto postav mohl být Karabel. Přibližně sto metrů severně od reliéfu se nacházel druhý, podobný reliéf a dva další nápisy; byly zničeny během silničních prací v letech 1977 až 1982. Zachovalý reliéf byl v posledních letech poškozen hledáči pokladů a jeho spodní část je výrazně zničena. Reliéf je vidět z místa, ke kterému se lze dostat po schodech. Světlo je ráno jemnější; vyberte si hodinu, kdy stín padá z boku, abyste lépe rozeznali obrysy postavy na opotřebovaném povrchu. Nedotýkejte se skály, nevstupujte do niky. V okolí se nachází rekreační oblast, která je vhodná pro krátkou přestávku. Larisa: Aiolská pevnost s výhledem na řeku Gediz.

Na kop Tato oblast nabízí pohled do minulosti, s paláci, chrámu a akropole na západním kopci, pevnosti na východním kopci a zemědělských teras v údolí mezi nimi. Protože zde nejsou žádné stopy po osídlení po 3. století př. n. l., předpokládá se, že město bylo v té době opuštěno. Tato lokalita je považována za vzácný příklad toho, jak bylo město Larisa založeno pod perskou nadvládou v Anatólii. Do Menemenu se dá dojet příměstskou železnicí, ale k dosažení Buruncuku a kopce je nutné auto. Jedná se o archeologické naleziště, které bylo ponecháno po vykopávkách; neočekávejte cesty ani značky, noste pevnou obuv. Z vrcholu se otevírá výhled na údolí Gediz, který okamžitě vysvětluje, proč bylo město založeno právě zde. Lebedos je ionické město, které je známé jako opuštěná vesnice.

Poslední zastávkou na trase je poloostrov Kısık u pobřeží Ürkmez v Seferihisaru, na jihu. Lebedos byl členem Iónské ligy, která zahrnovala dvanáct měst. Podle starověkých záznamů město založil jeden ze synů athénského krále Kodrose; zdroje se však liší v názvu tohoto syna. Poloostrov je 175 metrů dlouhý, nízký a skalnatý výběžek, který je spojen s pevninou úzkým pásmem o šířce asi 200 metrů. Lebedos, které nemělo dobrý přístav ani rozsáhlé zázemí, zůstalo ve stínu svých mocných sousedů, jako byly Kolophon a Teos, ale bylo známé svými prameny minerální vody. Následná historie města byla plná vzestupů a pádů. Lysimachos v roce 292 př. n. l. přesídlil své obyvatele do Efezu, ale město pokračovalo v existenci a po určitou dobu bylo známé jako Ptolemaida. Římský básník Horatius ho popisuje jako opuštěné, malé městečko. Když se do Lebedosu přestěhovala herecká skupina, která byla vyhnána z Teosu, město znovu ožilo. V roce 2004 byl na poloostrově nalezen malý, opracovaný kousek obsidiánu, což naznačuje, že osídlení mohlo existovat ještě mnohem dříve, možná až do neolitické doby. V Lebedosu dosud neproběhly žádné vykopávky. Zachovaly se pozůstatky hradeb, které obklopovaly poloostrov; během povrchových průzkumů v letech 2017 až 2019 byly nalezeny úlomky keramiky s černým leskem, které pocházejí z Attiky. Pro návštěvu stačí dojít z pobřeží na poloostrov a sledovat linii hradeb. V létě je Ürkmez přeplněný; návštěva brzy ráno nebo na jaře a na podzim vám umožní prozkoumat Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář