Město formované vlašskými ořechy.

Abychom pochopili Giresun, musíme se nejdříve podívat na svahy. Každý svah vystupující z moře je pokryt ořechovými plantážemi, a tato krajina není náhodná; architektura, obchod a životní styl města jsou úzce spjaty s tímto jediným produktem.

Ořechy se v Giresunu pěstují již po staletí, ale skutečná transformace nastala v 19. století s růstem exportu. Zisk z nákladu, který odjížděl z přístavu do Evropy, se vracel do města a kamenné vily, které dnes vidíme v čtvrti Zeytinlik, byly postaveny právě v té době. Domovy řeckých a tureckých obchodních rodin, s jejich fasádami a vnitřním uspořádáním, odrážejí bohatství té doby. Při procházce úzkými uličkami této čtvrti ve skutečnosti procházíme ekonomickou historií jednoho produktu.

Kalendář je také přizpůsoben ořechům. Srpen je období sklizně a v té době se svahy oživují; sběr stále probíhá převážně ručně a do regionu přicházejí sezónní pracovníci. Sklízené ořechy se nejprve suší na plantážích a poté na betonových plochách před domy. Pohled na ořechy rozložené podél silnice je nejtypičtějším obrazem Giresunu v srpnu a září.

Samotné ořechy nejsou jednoho typu. Giresunské ořechy jsou geograficky chráněny a díky svému obsahu tuku a aroma patří do zvláštní kategorie; jsou vysoce ceněny v čokoládovém průmyslu. Při nákupu v místních prodejnách se vyplatí zeptat se na odrůdu.

Ořechy se objevují i v kuchyni. Ořechová halva, ořechové koblihy a ořechové máslo jsou základními produkty místních obchodů. Ale ořechy zde nejsou jen suvenýr, ale prostředek k obživě; proto je nejlepší způsob, jak se s nimi seznámit, projít se spíše podél plantáže než v obchodě.

Co navštívit: Pokud přijedete v srpnu, uvidíte sklizeň, ale venkovské silnice budou přeplněné traktory. Údolí jako Yağlıdere nejlépe ukazují, jak jsou plantáže terasovitě rozmístěny. V Muzeu v Giresunu jsou vystaveny dokumenty týkající se obchodu s ořechy; začít tam je dobrý způsob, jak pochopit město.