Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Od učně k mistru: Mimar Sinan.

Každý zná Süleymaniye, majestátní stavbu s čtyřmi minarety, která se tyčí nad Zlatým rohem a doplňuje panorama města. Život muže, který ji vytvořil, je však často zredukován na několik vět.

Radar TürkiyeRadar Türkiye24 Eylül 202647
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Od učně k mistru: Mimar Sinan.

Na kopci s výhledem na Zlatý roh se tyčí Süleymaniye, známá svou siluetou zdobenou čtyřmi minarety. Příběh muže, který ji vytvořil, je často zredukován na několik vět. Nicméně, příběh Mimar Sinana je příběhem mladého muže z vesnice v okolí Kayseri, který se postupně stal tesařem, vojákem a nakonec po téměř půl století hlavním architektem impéria. V tomto textu sledujeme jeho život krok za krokem, popisujeme, jak se jeho díla v Istanbulu objevují dodnes, a vysvětlujeme, jak je můžete navštívit. Většina toho, co víme o Sinanovi, pochází z díla Tezkiretü'l-bünyan, které napsal jeho blízký přítel, básník Sai Mustafa Çelebi, pravděpodobně v letech 1586-1587. Text se skládá z životopisu, který je sestaven z Sinanových vlastních slov, a z popisu jeho děl. Stejný autor také napsal Tezkiretü'l-ebniye a v archivech Topkapi paláce se nacházejí tři krátké eseje, které doplňují tyto informace. Sinan zde také shrnuje svůj profesní vývoj pomocí tří staveb. Şehzade Camii označuje jako "dílo mého učení", Süleymaniye jako "dílo mého mistrovství" a Selimiye v Edirne jako "dílo mého mistrovství". Název tohoto textu odkazuje právě na tyto tři etapy.

Od Ağırnas k Istanbulu

Sinan se narodil ve vesnici Ağırnas, která leží v okolí Kayseri. Přesný rok jeho narození není znám. Turecká encyklopedie islámu uvádí, že se narodil před rokem 1491, zatímco jiné zdroje uvádějí období mezi lety 1488 a 1490. Podle vět, které jsou v Tezkire uvedeny jako jeho vlastní slova, byl během vlády Yavuz Sultana Selima, v době, kdy se poprvé začali z Kayseri vybírat mladí chlapci, odveden do armády. Z dokumentů vyplývá, že i v následujících letech udržoval kontakt se svými příbuznými v Kayseri. Když přijel do Istanbulu, údajně mu bylo dvaadvacet let. To je poměrně vysoký věk pro mladíka, který byl odveden do armády. Turecká encyklopedie islámu také uvádí, že Sinan vyrůstal v prostředí, kde se mluvilo turecky, a že v mládí psal poezii. Začal studovat v blízkosti náměstí Atmeydanı, v blízkosti paláce a Hagie Sofie. Zde, podle jeho vlastních slov, se sám rozhodl pro tesařství, tehdy známé jako "neccarlık". Toto řemeslo, které začalo s dřevem, se stalo základem pro vše, co v budoucnu vytvářel, od forem pro kopule až po mosty. Jeho pravé jméno bylo Yusuf. Ve většině dokumentů se objevuje jméno Sinan, ale na nápisu u most Zde působil jako pěší voják v jednotkách Janissarů, později přešel do jednotek jezdectva. Po bitvě u Moháče byl povýšen do funkce velitele nováčků, poté do funkce velitele stráží a nakonec do funkce velitele děl. V roce 1534, během tažení do Iráku, na rozkaz Lütfi Paši, postavil ve městě Tatvan, na břehu jezera Van, tři lodě, vybavil je děly a puškami a převzal za ně odpovědnost. V roce 1537 se zúčastnil tažení na Korfu s hodností "haseki". Zlomovým okamžikem v jeho životě bylo tažení do Moldavska v roce 1538. Byla potřeba most přes řeku Prut a na návrh Lütfi Paši byla tato práce svěřena Sinanovi. Podle záznamů byl most postaven za třináct dní. Když mu bylo navrženo postavit vedle mostu věž pro jeho ochranu, Sinan s tím nesouhlasil, což vedlo ke sporu s Lütfi Pašou a on se obával vážných následků. Nicméně se stalo opak – Lütfi Paša ocenil jeho schopnosti a v roce 1537 ho jmenoval hlavním architektem místo zesnulého Acem Aliho. Sinan se stal hlavním architektem.

Sinan převzal funkci hlavního architekta kolem let 1538-1539, ve věku čtyřiceti osmi nebo čtyřiceti devíti let, a zůstal v této funkci až do své smrti, přibližně padesát let. Pracoval za panování Kanuniho, II. Selima a III. Murada. Na svém pečetním prsteni a podpisu se označoval jako hlavní architekt, ale vždy uváděl před své jméno slovo "fakir", což znamená "chudý" nebo "potřebný". Je sporné, kolik staveb skutečně postavil. Porovnání zdrojů z té doby vede k seznamu 452 staveb, zatímco některé knihy uvádějí číslo kolem 350. Tento seznam zahrnuje mešity, modlitebny, medresy, mauzolea, charitativní instituce, nemocnice, vodní kanály, mosty, karavansaray, paláce a lázně. Je zřejmé, že Sinan sám nestavěl všechny tyto objekty. Jak zdůrazňují záznamy, stál v čele systému, který zahrnoval tvorbu plánů, kontrolu projektů a dohled nad vzdálenými staveništi prostřednictvím svých pomocníků. Budovy vznikaly podle plánů nakreslených na papíře, a mistři a zedníci rozšiřovali tyto plány po celém impériu. Proto je správnější vnímat Sinana ne jako samostatného génia, ale jako hlavu školy, která řídila rozsáhlý tým. Mezi jeho žáky byl i Sedefkar Mehmed Ağa, architekt mešity Süleymaniye. Práce hlavního architekta se netýkala pouze nových staveb. Mezi jeho povinnosti patřila také oprava starých budov, odstraňování budov, které poškozovaly památky, a řešení Stavba byla zahájena v červnu roku 1543. Nejprve byla dokončena mauzoleum, kde byl pohřben princ, základ kamene mešity byl položen 23. května 1544 a mešita byla otevřena pro bohoslužby v srpnu 1548. Komplex získal název Şehzadebaşı, který se nachází v této čtvrti podél cesty z Beyazitu do Edirnekapı. V Şehzade Camii je centrální kopule podepřena čtyřmi půlkopulemi a všechny tyto konstrukce spočívají na čtyřech velkých pilířích. Sinan zde poprvé použil svůj charakteristický pyramidální systém konstrukce. Skryl základy do arkádových galerií a stěny, které již nepodporovaly konstrukci, otevřel velkým množstvím oken. Podle hodnocení TDV odráží bohatá reliéfní výzdoba na fasádách a minaretech nadšení a experimentování z období jeho učení. V pozdějších stavbách Sinan upřednostňoval spíše architekturu samotnou než povrchovou výzdobu. Ve stejných letech se v blízkosti přístaviště v Üsküdar stavěl komplex na počest Mihrimah Sultan. Podle nápisu na budově byl tento komplex dokončen v roce 1547. Centrální kopule v této budově je podepřena půlkopulemi ze tří stran. Vzhledem k úzkému pozemku u pobřeží Sinan vytvořil před budovou dvojitý prostor pro modlitby. Tato budova, známá mezi lidmi jako İskele Camii, se nachází přímo naproti přístavišti. V areálu mauzolea Şehzade Mehmed se můžete podívat na členěnou kopuli, barevné kamenné práce a dlaždice, které pokrývají celý interiér. V téže zahradě se nachází mauzoleum Rüstem Paşa, které tento styl opakuje, ale s jednodušším uspořádáním.
Dílo mistra: Süleymaniye

V roce 1550 si Kanuni Sultan Süleyman přál komplex na své počest. Jako lokalita byla vybrána část pozemku Starého paláce v Beyazitu, v nejvhodnějším místě na svahu směřujícím k Zlatému rohu. Podle oficiálních záznamů byl základní kámen položen 13. června 1550 během ceremoniálu, kterého se zúčastnil i sultán, a první kámen byl položen Šeyhülislam Ebussuud Efendi na místo, kde měla být mihrábová stěna. Hlavní kopule byla dokončena 16. srpna 1557 a mešita byla otevřena 15. října 1557, sedm let po položení základního kamene. Sinan popisuje otevření mešity vlastními slovy. Předává klíče sultánovi, který říká, že by bylo vhodnější, aby klíče předal ten, kdo budovu postavil, a klíče mu tedy vrací. Hlavní kopule mešity má průměr 27,40 metru a její výška od Na rozsáhlém území o rozloze přibližně šedesáti akrů se nacházely různé vzdělávací instituce, včetně medres (islámských škol), darulhadis (centra pro studium hadísů), lékařské školy, nemocnice, darüşşifa, darülkurra (školy pro recitátory Koránu), sídliště pro chudé, tabhane (léčebna), karavanseraj, lázně a řada obchodů. Evliya Çelebi píše, že všechny budovy byly "zakryty tisícem kupolí" a že zde pracovalo 3000 lidí. Medresy Evvel a Sani, které se nacházely na západní straně mešity, se dnes používají jako knihovna Süleymaniye. Hrobky Kanuniho Sultana Süleymana a Hürrem Sultan, které se nacházejí v areálu na straně kibly (směr modlitby), jsou také dílem Sinana.

Mistrovské dílo Sinana, jak sám tvrdil, se nachází v Edirne, nikoli v Istanbulu. Selimiye, postavená na počest sultána II. Selima, byla dokončena, když bylo Sinanovi osmdesát tři let a byl již známý jako "Koca" (Velký). Pro ty, kteří chtějí vidět Selimii, je výlet "Den v Edirne ve stínu Selimiye" v Radar dobrým začátkem. Stopy jeho posledních let v Istanbulu jsou také velmi významné. V Kadırga se nachází komplex, který nese jméno Sokullu Mehmed Paši a jeho manželky İsmihan Sultan. V tomto komplexu sdílí mešita a medrese stejní dvůr a nápis nad společným vstupem je datován rokem 1572. Tento komplex, postavený na svahu a opřený o terasy, má hlavní vstup, který vede schodištěm do nádvoří šadırvanu (umývárny). Mešita Kılıç Ali Paši v Tophane byla dokončena v roce 1580. Turk Vakıf Haftası (Týden tureckých nadací) považuje tuto stavbu za experiment, ve kterém Sinan reinterpretoval plán Hagie Sofie v mnohem menším měřítku a zároveň ji staticky posílil. Během vlády II. Selima byly domy, které obklopovaly Hagii Sofii a poškozovaly ji, odstraněny a Sinan posílil budovu pomocí podpěrných pilířů. Během těchto prací Sinan také postavil první hrobku na nádvoří Hagie Sofie, hrobku II. Selima, která byla dokončena v letech 1576-1577. Kuchyně Topkapı Sarayı, které byly po požáru v roce 1574 poškozeny, byly také znovu postaveny Sinanem, přičemž byla zachována hlavní budova. V roce 1584, když Sinan odjel na pouť do Mekky, zanechal za sebe architekta jménem Mehmed Subaşı. Po návratu pokračoval ve své práci, i když byl již velmi starý.

Lázně Sinana:

Na seznamech Sinanových děl se uv Tepelná sekce se odlišuje od běžného uspořádání turecké lázně a využívá systém oblouků uspořádaných do kruhu, které se rozbíhají jako hvězda. Tato budova, která po dlouhá léta sloužila jako útočiště pro bezdomovce, byla později zrekonstruována. Lázeň Çemberlitaş je zajímavou záhadou. Po očištění nápisu nad vchodem bylo možné přečíst rok 1584 a básně Sai Mustafy Çelebiho. Z toho vyplývá, že lázeň byla postavena na příkaz Nurbanu Valide Sultan, matky sultána Murada III., za účelem zajištění příjmů pro komplex Atik Valide v Üsküdar. Komplex Atik Valide je dílem Sinana a lázeň spadá do období jeho působení jako hlavního architekta, ale lázeň Çemberlitaş se nevyskytuje v seznamech Sinanových děl. Z tohoto důvodu TDV považuje přiřazení této stavby k Sinanovi za otázku, která vyžaduje další zkoumání. V roce 1868, při rozšíření ulice Divanyolu, byla část šatny zničena, ale část pro muže byla nadále využívána jako lázeň. Existují i další případy zničení. Dvojitá lázeň Hürrem Sultan, která se nacházela v Eminönü, stála naproti jižnímu vchodu dnešního tržiště Egyptské tržiště. Byla zbořena kolem roku 1930 a na jejím místě byl postaven obchodní dům. Lázeň komplexu Süleymaniye je stále zachována jako součást tohoto komplexu. Nejlepším způsobem, jak vidět interiér těchto lázní, je využít jejich služby. Mějte na paměti, že existují oddělené prostory pro ženy a muže a že se mohou lišit ceny a otevírací hodiny.

Podle TDV je nejdůležitějším Sinanovým inženýrským dílem, a zároveň největší stavbou z hlediska objemu, nikoli mešita, ale vodní systém Kırkçeşme, který přiváděl vodu do Istanbulu. Podle zdrojů, když sultán Kanuni uviděl únik vody ze starého vodovodního potrubí v oblasti Kağıthane, nařídil, aby se zjistilo, zda je možné přivádět vodu do města z této oblasti, a pověřil tím Sinana. Sinan prozkoumal vody a potoky pramenící v lese Belgrad a potvrdil, že je to možné. Velkovezír Rüstem Paša se proti tomu postavil, argumentujíc, že pokud do města přibude velké množství vody, populace se zvýší a zásobování se ztíží, a dokonce uvěznil jednoho ze Sinanových spolupracovníků, který se zabýval vodohospodářstvím. Sultán však nařídil, aby se stavba pokračovala. Práce, které začaly v roce 1554, byly dokončeny ještě před rokem 1563. Po opravě oblouků, které byly zničeny povodní 20. září 1563, byl systém znovu uveden do provozu v Most Büyükçekmece, který se nachází na silnici Rumeli, je také výsledkem stejného inženýrství. V této bažinaté oblasti dříve stál most, ale byl zničen. Místo toho, aby Sinan postavil krátký most, který by spojil obě strany bažiny, navrhl mnohem delší most, který procházel celou bažinou. Zaznamenal, že starý most byl postaven příliš blízko moři a v bažinaté půdě, což způsobilo jeho zničení, a nový most postavil dále na jihu. Pro každý pilíř byly postaveny bednění o velikosti velkého člunu, do kterých byly zaraženy kůly a mezi ně byl nalit olovo. Stavba mostu, zahájená za vlády Kanuniho, byla dokončena za vlády jeho syna, II. Selima, v letech 1567-1568, poté, co sultán zemřel během tažení do Zigetvaru. Celková délka mostu je 635,57 metru a šířka 7,17 metru. Skládá se ze čtyř úseků s výškovými rozdíly a dvaceti osmi oblouky. Předpokládá se, že mezery mezi úseky bez zábradlí byly ponechány, aby povodňové vody mohly protékat mostem bez poškození. Nápis v kiosku mostu, který říká "dílo Yusufa bin Abdullaha", je zmíněným podpisem. Dnes je historický most relativně zachován, protože automobilová doprava vede po nedalekém moderním mostě. V oblasti u mostu se nachází také mešita Sokullu Mehmed Paşa, karavanseraj Kurşunlu Han a fontána Kanuni Sultan Süleyman.

Sinan zemřel v roce 1588. V komplexu Süleymaniye, v severní části, v rohu malého trojúhelníkového pozemku, který odděluje dvě ulice, byla nejprve postavena zdobená studna, a těsně za ní byla postavena Sinanova hrobka. Hrobka připomíná zahradní pavilon. Čtyři směry se svažující se střecha spočívá na kamenných sloupcích a pod ní se nachází kamenná rakev. Na straně hrobky, která směřuje k mešitě, se nachází veršovaný nápis od Sai Mustafy Çelebiho. Verše napsané jeho přítelem končí tím, že oznamují, že architekt Sinan opustil tento svět. Podle TDV neexistuje jiný příklad, kdy by v komplexu byla postavena hrobka architekta spolu s hrobkou zakladatele. Hrobku je snadné najít. Hledejte jednoduchou budovu z bílého kamene, která se nachází před zdí komplexu Süleymaniye na straně zálivu Zlatý roh, vlevo, hned za vchodem do istanbulského muftíátu, na začátku ulice Fetva Yokuşu. Sinanovo nadání také poskytuje informace o jeho rodině. Jeho manželka Mihri zemřela dříve než on, a jeho syn Mehmed Bey zahynul jako mučedník. V Po návštěvě mešity Kılıç Ali Paşa a lázní se trajektem přesuňte do Üsküdar. Ve stejném dni můžete navštívit mešitu Mihrimah Sultan, která se nachází naproti přístavišti, a komplex Atik Valide Külliyesi, který byl postaven na počest Nurbanu Sultan.

  • Začátek prohlídky. Komplex Hürrem Sultan Külliyesi v Haseki je ideálním místem pro začátek, protože se jedná o první projekt, který Sinan realizoval v Istanbulu jako hlavní architekt.
  • Výlet mimo město na půl dne. Navštivte most Kanuni Sultan Süleyman ve městě Büyükçekmece a budovy, které se nacházejí u jeho konců. Mešity navštěvujte mimo modlitební časy, zejména se vyhýbejte pátečním odpoledním modlitbám. Ženy by měly mít zakrytou hlavu, všichni by měli mít zakrytá ramena a kolena, boty se sundávají u vchodu a uvnitř se musí být ticho. Podrobnosti naleznete v článku "Co je třeba vědět při návštěvě mešity" na webu Radar.

Znalost toho, na co se v Sinanových stavbách zaměřit, zásadně změní zážitek z prohlídky. Postavte se pod kupoli a pokuste se sledovat, jak se váha přenáší na sloupky a oblouky, všímejte si, kde jsou umístěny opěrné pilíře, a sledujte počet oken ve zdech. Společnost TDV považuje za jeden z nejvýznamnějších přínosů Sinana systematické otevírání stěn okny, čímž nahradil tmavé interiéry dřívějších období světem denního světla.

Suleymaniye si prohlédněte i z dálky, z pobřeží Galata nebo Üsküdar. Sinan umístil tento komplex na vyvýšené místo tak, aby poskytoval nejlepší siluetu pro ty, kteří na něj z těchto částí města hledí.

Podle tradice, v závěti, Sinan žádá, aby lidé, kteří jeho díla obdivují, ocenili jeho práci s úctou a modlili se za něj. Projevovat takovou úctu při prohlídce těchto staveb není těžké. Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář