Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Po stopách hedvábí z Bursy, od kokonu k tkanině.

Při procházce po historické tržnici v Bursě narazíte na karavanserai, které je spojené s hedvábím, na krytou pasáž plnou obchodů se šperky a na obchody, jejichž výlohy jsou plné hedvábných šál. Tato scéna není náhodná.

Radar TürkiyeRadar Türkiye30 Eylül 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Po stopách hedvábí z Bursy, od kokonu k tkanině.

Při procházce historickou čtvrtí Bursy narazíte na budovu, která je spojená s hedvábím, na krytý trh plný klenotníků a na obchody, jejichž výlohy zdobí hedvábné šály. Tato scenerie není náhodná. Bohatství tohoto města, které má pět set let historie, do značné míře záviselo na malém housenkovi, který si vytváří kokon, a na vláknu, které se z tohoto kokonu získává. Historik Halil İnalcık to jasně uvádí v článku o Bursě v Encyklopedii islámu: hedvábné obchodování a průmysl byly hlavním zdrojem prosperity v Bursě. V tomto článku postupně popisujeme cestu hedvábníka od listu moru, karavany přicházející z Persie, trh s kokony, který se konal na nádvoří Koza Han, a také to, kde dnes můžete vidět hedvábí z Bursy. Od listu moru k kokonu:

Hedvábí je přírodní vlákno, které vzniká spojením dvou tenkých vláken, které housenka druhu Bombyx mori vylučuje během svého vývojového stádia a které jsou pokryty voskem. Podle studie publikované v časopise DergiPark může nepřerušené vlákno získané z jednoho kokonu dosáhnout délky až 3000 metrů. Jedinou potravou tohoto housenky jsou listy moru; v Zprávě o hedvábnících, kterou v roce 2019 zveřejnilo Ministerstvo obchodu, se také uvádí, že moruš je jediným zdrojem potravy pro hedvábníky. Proto je v místech, kde se nacházejí kokony, vždy nutné mít nejprve sad moru. Stejná zpráva také uvádí harmonogram současné produkce. V Turecku mohou být hedvábníci krmeni dvakrát ročně, ale kvůli vyšší efektivitě se krmí pouze na jaře. Hmyz vylíhnutý z vajíček je dodáván pěstitelům začátkem dubna v oblastech Egejského a Středozemního moře a na konci dubna až začátkem května v ostatních regionech. Celkem jde o čtyřicetidenní práci, z toho přibližně měsíc krmení a deset dní na vytvoření kokonu. Vajíčka jsou balena do krabic, z nichž každá obsahuje přibližně dvacet tisíc živých vajíček, a z jedné krabice lze získat až 40-44 kilogramů kokonů. V Bursě existují i vlastní odrůdy hedvábníků. Podle zprávy, kterou v roce 2019 zveřejnilo Ministerstvo zemědělství a lesnictví, pobočka v Bursě, projekt "Ochrana genetických zdrojů hedvábníků", který byl zahájen v roce 1992 v Centru pro produkci hedvábníků, udržuje v život osmi odrůd, včetně "Bursa Beyazı" a "Bursa Beyazı Desenli". Ve stejné zprávě se uvádí, že v tomto centru pracuje sezónně přibliž Podle informací od Inalcika dosáhla hodnota hedvábí dováženého z Persie v roce 1479 až 150 000 benátských zlatých. Genuežané, Benátňané a Florentinci, kteří měli v Bursě obchodní zástupce, soupeřili o získání hedvábí. V roce 1501 si zástupce florentské rodiny Medici, Maringhi, zaznamenal, že jeden náklad hedvábí přinesl zisk 70-80 dukátů. Existují i další čísla, která ukazují na význam obchodu v tomto městě. Podle stejného zdroje dosáhly roční daně z dováženého zboží v Bursě v roce 1487 celkem 140 000 dukátů. Stejná studie také připomíná, že zboží z Bursy putovalo do Maďarska přes trasu do Brašova a odtud do východní a střední Evropy. Stručně řečeno, Bursa byla tržnicí na západním konci Hedvábná cesta, kde se setkávaly Východ a Západ.

Hedvábí v Bursě nebylo pouze kupováno a prodáváno, ale také zde bylo vyráběno. Podle Inalcika v roce 1502 v Bursě existovalo více než tisíc tkalcovských stánků. Encyklopedie popisuje, že řemeslné předpisy města rozlišovaly hedvábné tkaniny do skupin, jako je samet, brokát, hedvábí a atlas. Tyto tkaniny byly rozlišovány podle počtu použitých vláken, jemnosti a podle toho, zda byly vyšívány zlatem nebo stříbrem. Bursa byla známá svým brokátem a hedvábím vyšívaným zlatem, které bylo velmi žádané a mělo širokou základnu zákazníků v Evropě, Egyptě a Persii. Portál Ministerstva kultury uvádí, že mezi 15. a 17. stoletím se Bursa stala centrem výroby hedvábných tkanin, které byly vyráběny pod dohledem osmanského dvora, a které nejen uspokojovaly potřeby paláce, ale také zdobily evropské dvory.

Vznik Koza Hanu

Tento rozsáhlý obchod vyžadoval budovu. Podle článku o Koza Hanu v TDV (Islámská encyklopedie) se výstavba budovy začala v březnu 1490 a byla dokončena 29. září 1491. Han byl postaven za vlády Bayezida II. Portál Ministerstva kultury uvádí, že cílem bylo získat příjmy pro mešitu a medresu v Istanbulu, architektem byl Abdül-Ula Bin Pulad Şah a stavitelem Şuca Bin Karaca. Han se nachází v rozsáhlé oblasti mezi mešitami Orhan Gazi a Ulu Cami. Dnes známá budova, nazývaná Koza Han, se v historických zdrojích objevuje pod různými názvy. V článku TDV se uvádějí názvy Yeni Han, Simkeş a İpek Hanı; portál Ministerstva kultury přidává názvy Han-ı Cedid-i Ev Malá stavba uprostřed nádvoří je symbolem karavanserai. Jedná se o osmiúhelnou budovu s kupolí, která slouží jako modlitebna a nachází se nad bazénem s umyvadlem. Do budovy se vchází po schodech. Historik profesor Hasan Basri Öcalan z Univerzity Uludağ v Bursě, kterého agentura Anadolu kontaktovala v roce 2024, označuje tuto stavbu za jednu z dvou budov v Turecku, které si zachovaly svou originalitu a dožily se dnešní doby. Karavanserai byl v letech 2011 a 2012 a také v 50. letech 20. století důkladně zrekonstruován. Jak uvádí obec Osmangazi v propagačních materiálech, toto místo po staletí sloužilo k řízení obchodu s kokony. Bursa sama začala pěstovat kokony.

Postupem času začaly suroviny pocházet i přímo z Bursy. Podle záznamů z 15. století v publikaci TDV o hedvábí se v Anatólii nevyskytuje produkce hedvábí, ale od 17. století se Bursa stává jedním z důležitých center hedvábné výroby. Studie publikovaná na DergiPark uvádí, že v 18. století byly anatolské hedvábné výrobky považovány za kvalitnější než perské a že zájem evropských tkalců o anatolské kokony vedl k tomu, že se země přestala být pouze místem pěstování kokonů a stala se místem výroby hedvábí. 19. století bylo stoletím strojů. Encyklopedie uvádí, že od roku 1838 byly dováženy parní stroje, tzv. "katapulty", určené k získávání hedvábí z kokonů. Podle zprávy Ministerstva obchodu začal průmysl zpracování hedvábí v roce 1845 s výrobou v továrně s 60 katapultami v Bursě. Následovaly těžké roky. Článek publikovaný v časopise Belleten Turecké historické společnosti uvádí, že nemoci, které se objevily u hedvábných housenek v roce 1860, zastavily rozvoj tohoto odvětví. Stejný článek uvádí, že organizace Düyun-ı Umumiye, která získala právo vybírat daň z hedvábí a spravovala turecké vládní dluhy, hrála klíčovou roli v pokusech o obnovu tohoto odvětví. Od školy k družstvu.

Nejkonkrétnějším krokem k řešení problému byla založení školy. Podle studie publikované na DergiPark byla první škola pro chov hedvábných housenek, podporovaná organizací Düyun-ı Umumiye, založena v roce 1888 v Bursě pod názvem Harir Darüttalimi a začala s výukou 12 studenty; podobné školy byly později založeny v Antalyi, Amasyi, Bejrútu a Elaziğu. Zpráva Ministerstva obchodu uvádí, že v Bursě byl založen Institut pro chov Pokud hledáte hedvábí vyrobené z kokonu, můžete se zeptat prodejce, odkud produkt pochází. Jen o několik kroků od hotelu se nachází Bedesten, který nechal postavit Yıldırım Bayezid na konci 14. století. Kulturní portál ho uvádí jako první bedesten postavený v období Osmanské říše; v minulosti se zde obchodovalo a skladovalo město. Dnes se zde nachází trh s klenoty. Ministerstvo kultury a turistiky uvádí, že oblast hotelů, včetně komplexu Orhan Gazi a okolních budov, je od 14. století srdcem obchodu města, s velkými hotely, bedesteny a trhy. Podle seznamu na turecké Wikipedii je k hotelu Koza Han přidružen také hotel İpek, který je součástí tohoto kulturního dědictví. Pokud chcete sledovat cestu od kokonu k látce, existují ještě dvě další místa. V městském muzeu, které provozuje obec Bursa, se v přízemí, kde jsou rekonstruovány staré obchody, nachází samostatná sekce věnovaná hedvábí, kterou obec prezentuje jako jednu z nejatraktivnějších částí muzea. V centru pro výrobu a design hedvábí Umurbey, které obec zřídila rekonstrukcí staré textilní továrny, a které funguje jako živé muzeum, je podle vzdělávacího průvodce Ministerstva školství proces od kokonu k přízi a od příze k látce, spolu s tkacími stroji, prezentován s průvodcem.

Praktické poznámky:

Oblast hotelů se nachází v centru města, mezi mešitami Ulu Cami a Orhan Gazi Cami, a všechna tato místa lze snadno navštívit pěšky. Dopoledne je na nádvoří hotelu Koza Han klidnější, pokud chcete jen sedět a odpočívat. Otevírací doba městského muzea a centra pro hedvábí, podmínky pro skupinové návštěvy a případné vstupné se mohou lišit, proto si aktuální informace ověřte na oficiálních stránkách těchto institucí. Pokud máte zájem o období kokonů, zaměřte se na konec jara; krmení v oblasti Marmara začíná koncem dubna a začátkem května a kokony jsou sbírány přibližně po čtyřiceti dnech. Nejspolehlivější způsob, jak rozpoznat hedvábí při nákupu, je zeptat se prodejce na jeho složení a místo výroby. Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář