Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Ledovcová jezera pohoří Bolkar.

Pohoří Bolkar, které se tyčí na jižním obzoru města Niğde, vytváří zdánlivě nepřekonatelnou bariéru mezi stepí vnitrozemí Anatolie a pobřežím Středozemního moře. Pokud se na něj díváte ze severních svahů, může se zdát jako běžná horská řada.

Radar TürkiyeRadar Türkiye4 Kasım 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Ledovcová jezera pohoří Bolkar.

Pohoří Bolkar, které se tyčí na jižním obzoru Niğde, vytváří bariéru mezi stepí vnitrozemí Anatolie a pobřežím Středozemního moře. Z jižních svahů se může zdát jako obyčejné pohoří, ale v jeho vyšších partiích se skrývají malá jezera, která vznikla erozí ledovců před tisíci let. V tomto článku se podíváme na ledovcovou minulost pohoří Bolkar, na to, jak vznikla tato jezera, a vyprávíme příběh jedné žáby, která zde žije, a to vše na základě oficiálních zpráv a vědeckých studií. Na konci článku naleznete také praktické tipy, jak a kdy se do této vysokohorské oblasti dostat.

Pohoří Bolkar, součást středních Toros, je jedním z hlavních horských řetězců, které oddělují regiony vnitrozemí Anatolie a Středozemního moře. Záznamy v seznamu mezinárodně významných přírodních oblastí uvádějí, že řetězec se táhne přibližně sedmdesát kilometrů od jihozápadu k severovýchodu, postupně stoupá ze západu na východ a dosahuje nejvyšší nadmořské výšky v severovýchodní části. Nejvyšším bodem je Medetsiz Tepesi s nadmořskou výškou 3524 metrů, což je podle záznamů druhé nejvyšší pohoří v Torosech po Aladağlar. Většina řetězce je tvořena tvrdými vápencemi, které se usadily v starém moři Tetis a mají tloušťku stovek metrů. Studie Onura Çalışkana a jeho kolegů z Univerzity v Ankaře připomínají, že německý geolog Blumenthal v roce 1956 rozdělil řetězec do dvou částí. Severní část, která je strmější a svým tvarem připomíná Alpy, se nazývá Yüksek Bolkardağ nebo Esas Bolkardağ. Zde jsou nejvýraznější stopy po ledovcích. Vesnice Maden, která patří okresu Ulukışla v Niğde, a horská oblast Meydan Yaylası nad ní, jsou považovány za bránu do této vysokohorské oblasti.

Během posledních dob ledových byly vyšší partie pohoří Bolkar trvale pokryty sněhem. Podle Çalışkana a jeho kolegů Blumenthal zjistil, že hranice trvalého sněhu v období pleistocénu byla přibližně ve výšce 2700 metrů, a to na základě studie výšky ledovcových kotlin a morén. Ledovce postupovaly především v údolích orientovaných na sever a pronikly do nich až do výšky dvou tisíc metrů. V údolích orientovaných na jih a východ zůstaly ve vyšších polohách. První, kdo kvantitativně zjistil, kdy ledovce postupovaly a kdy ustupovaly, byli Attila Çiner a Mehmet Akif Sarıkaya z Technické univerzity v Istanbulu. Výzkumníci shromáždili třicet vzorků z tří ledovcových údolí a pomocí Výzkumníci uvádějí, že tyto výsledky dobře odpovídají chronologiím ledovců získaným v Turecku a v dalších pohořích Středozemního moře. Jezera v ledovcových kotlinách

Když ledovce ustoupily, zanechaly po sobě prohlubně. V některých z těchto polokruhových prohlubní, které se nazývají ledovcové kotle, se časem vytvořila jezera. Zpráva o stavu životního prostředí provincie Niğde uvádí, že v pohořích Aladağlar a Bolkar se nacházejí jezera vzniklá ledovcovou erozí. Záznamy významných přírodních oblastí také uvádějí dvě hlavní jezera v Bolkaru, Karagöl a Çiniligöl, a zdůrazňují, že vysokohorská oblast je do konce července pokryta sněhem. Karagöl je nejznámější z těchto jezer. Zpráva o životním prostředí uvádí, že jezero má rozlohu přibližně šedesát hektarů a jeho nejhlubší místo dosahuje hloubky dvanáct metrů. Çiniligöl se nachází ve stejné nadmořské výšce, o něco výše než Karagöl. I když různé zdroje uvádějí mírně odlišné nadmořské výšky obou jezer, obě se nacházejí nad 2500 metrů. Pastvina Meydan, která se nachází v rámci hranic hornické osady, a okolí jezer Karagöl a Çiniligöl jsou vyhlášeny jako chráněná přírodní oblast první kategorie. Podle zprávy o životním prostředí byla tato oblast v roce 2014 rozhodnutím guvernorátu provincie Niğde vyhlášena za lokální mokřadní oblast. Ledovec pod sutinami

Příběh ledovců v Bolkaru neskončuje u jezer. Pracovníci a jejich kolegové během terénního výzkumu v srpnu 2010 identifikovali sedm ledovců pokrytých sutinami v oblastech Karagöl a Alişan. Tyto ledovce jsou pokryty sutinami. Vrstva působí jako izolace a zabraňuje tání, takže ledovec tají zevnitř a zespodu, nikoli z povrchu. Největší z nich jsou ledovce Medetsiz a Eğerkaya Batı, každý o rozloze přibližně 0,23 kilometru čtverečního. Nejzajímavější z těchto ledovců je Kopuk Buzulu, protože na jeho povrchu se nacházejí tři malá jezera. Podle výzkumníků je nejstarší z těchto jezer, Kopuk Göl, téměř dokonalým kruhem, má průměr padesát metrů a obklopují ho ledovcové stěny vysoké asi deset metrů. Jeho zelená voda naznačuje, že je relativně mělké a obsahuje organismy, jako jsou řasy. Vedle něj se nacházejí jezera Küçük Göl a Uzun Göl. Porovnání fotografií pořízených Blumenthalem v 50. letech s dnešním vzhledem ukazuje, že konec ledovce se za posledních šedesát let výrazně nezmenšil. Časopis Bilim Çocuk organizace TÜBİTAK informuje o tom, že tento druh byl v roce 1984 chráněn Bernskou konvencí. Článek dále uvádí, že kapři, které byly v minulosti vypuštěny do jezera Karagöl, vedly ke snížení počtu žab a jejich vajíček, a také že lidé, kteří chodili do jezera lovit ryby, poškozovali tento druh. Časopis zdůrazňuje, že žáby rodu Toros žijí neustále ve vodě, ale spíše v komunitách v okolních loukách. Proto je největší laskavostí, kterou můžete těmto malým tvorům poskytnout, pokud se vyhýbáte šlapání po loukách a držíte se vyznačených cest.

Louky a skály jsou domovem bohaté vegetace. Podle záznamů Důležitých přírodních oblastí jižní svahy mají středomořské klima, zatímco severní svahy mají kontinentální klima typické pro vnitrozemí Anatolie. Vlhká mikroklima hlubokých údolí na jihu poskytují útočiště i některým ohroženým druhům. Zpráva o životním prostředí uvádí, že významnou část oblasti pokrývají horské lesy s jehličnany a středomořské horské louky, zatímco na severních svazích se nacházejí rozsáhlé stepi a řídké lesní porosty. Záznamy Důležitých přírodních oblastí zdůrazňují, že intenzivní pastva a sběr dřeva představují největší hrozbu pro vegetaci, zejména na vyšších planinách. Podle zprávy o životním prostředí Bolkarlar mají nejrozsáhlejší vysokohorské louky v regionu Středozemního moře. Počet známých druhů rostlin je 674, z nichž 101 je endemických pro Turecko a 21 endemických druhů je ohroženo. Zpráva dále uvádí, že v této oblasti žije pouze několik druhů, které se vyskytují pouze na jednom místě, a že na vyšších planinách lze pozorovat stáda divokých koní. Mezi druhy, které jsou endemické pro Turecko, zpráva zmiňuje také druh *Hesperolus* a malý druh hmyzožravců známý jako "arıpasa".

**Jak a kdy se tam dostat:**

Master plán turistiky provincie Niğde definuje trasu pro pěší turistiku v Bolkarlare, která vede z Madenköy k jezeru Çinili. Podle plánu je trasa dlouhá přibližně 11,8 kilometru, zahrnuje celkem více než 1000 metrů stoupání a má obtížnost 2. Trasa nejprve vede na planinu Meydan, poté k jezeru Karagöl a nakonec k jezeru Çinili, odkud se naskýtá výhled na ledovcová jezera. Plán popisuje, že v dubnu a květnu pod sněhem kvetou sněženky, bledule a modré květiny, zatímco v červnu je planina pokryta žlutými a fialovými Ministerstvo životního prostředí a urbanismu, Krajský úřad Niğde, Oddělení životního prostředí, Zpráva o stavu životního prostředí v oblasti Niğde za rok 2016, https://webdosya.csb.gov.tr/db/ced/editordosya/Nigde_icdr2016(1).pdf

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář