Dva břehy Bosporu: pevnosti a pobřežní sídla

Nejužší místo Bosporu

Úsek mezi Rumelihisarem a Anadoluhisarem je jedním z nejužších míst Bosporu. Tato geografická skutečnost přímo určovala dějiny oblasti: kdo ovládal oba břehy, mohl kontrolovat každou loď proplouvající průlivem.

Anadoluhisar

Je starší z obou staveb. Byla postavena roku 1394 za vlády Bajezida I. v místě, kde se říčka Göksu vlévá do Bosporu. Jde o skromnou stavbu, avšak na strategicky silném místě. Dnes je její okolí klidnou pobřežní čtvrtí; s loďkami, čajovými zahradami a dřevěnými domy je mnohem poklidnější než protější břeh.

Rumelihisar

Nechal ji postavit Mehmed II. v roce 1452 jako přípravu na obléhání. Nejpůsobivější je doba její výstavby: pevnost byla dokončena během pouhých několika měsíců. Třemi velkými věžemi a hradbami mezi nimi spolu s pevností na protějším břehu zcela ovládla Bospor; přísun pomoci, kterou by Byzantinci dostávali přes Černé moře, byl odříznut.

Její vnitřní areál je dnes přístupný. Z cest na hradbách se otevírá jeden z nejširších výhledů na Bospor. Schody jsou strmé a místy bez zábradlí; rodiny s malými dětmi by proto neměly volit cesty k horním věžím.

Jalı

Pobřeží mezi oběma pevnostmi je plné osmanských sídel typu yalí. Yalı je typ dřevěného domu postaveného přímo na mořském břehu, často tak, že přesahuje nad vodu. Charakteristickými prvky jsou arkýře, široké okapy a loděnice.

Většina yalí je v soukromém vlastnictví a jejich interiéry nejsou přístupné. Nejlepší způsob, jak oblast poznat, je proto plavba lodí po Bosporu: při cestě na sever je vlevo Rumelie, při návratu vpravo anatolský břeh. Při odjezdech kolem západu slunce dopadá na dřevěné fasády nejteplejší světlo.

Návštěvní hodiny pevností se podle sezóny mění; v zimě se zavírá dříve. Před návštěvou si ověřte aktuální časy.