Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Pozorování pobřežních oblastí Istanbulu z moře.

Každý, kdo pluje lodí po Bosporu, v určitém okamžiku položí stejnou otázku.

Radar TürkiyeRadar Türkiye24 Eylül 202631
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Pozorování pobřežních oblastí Istanbulu z moře.

Každý, kdo pluje lodí po Bosporu, si v určitém okamžiku položí stejnou otázku. Kdo vlastnil tyto dřevěné domy, které stojí tak blízko vody, téměř ponořené ve vlnách? Kdy a proč byly postaveny? Vily Bosporu jsou jeho nejznámější součástí, ale protože většina z nich je i dnes obývána, není možné vidět jejich interiér. Tento text má za cíl naučit vás, jak vily pozorovat zvenčí. Vysvětlíme vám, k čemu slouží jednotlivé části vily, odkud pocházejí její barvy, které jsou nejstarší příklady a jak je můžete vidět dnes – z lodi, z pobřeží nebo z muzea. Co znamená slovo "vila"?

Slovo "vila" pochází z řeckého slova "yalos", které znamená pobřeží a břeh. V starších textech se pro tyto stavby používaly i slova "sahilhane", vzniklá spojením arabského slova "sahil" (břeh) a perského slova "hane" (dům), a pokud byla stavba velmi velká, nazývala se "sahilsaray" (pobřežní palác). Architekt a spisovatel Sinan Genim zdůrazňuje, že i když podobné stavby existují na březích řek Meriç, Porsuk a Yeşilırmak, nebo na promenádě v Izmiru, vila v dnešním smyslu je typická pro oblast Bosporu. Podle hesla "vila" v Encyklopedii turecké historie a kultury (TDV) se na březích Zlatého rohu a Bosporu nacházely vily postavené od 16. do poloviny 18. století, a vily Bosporu získaly svou skutečnou podobu až v 18. století. Paláce jako Yalı Köşkü u Topkapı Paláce jsou považovány za předchůdce tohoto typu staveb; Genim označuje Yalı Köşkü, postavený v roce 1592, jako první monumentální stavbu, ve které se objevuje slovo "vila". Za vlády sultána Ahmeda III. (1703-1730), známé jako období tulipánů, se břehy Bosporu začaly plnit letními sídly státních úředníků, bohatých obchodníků a rodin spojených s palácem. Slovo "vila" se dlouho používalo jako synonymum pro dům a palác a většinou označovalo domy, do kterých rodiny v létě dočasně přestěhovaly. Heslo v TDV uvádí, že tento přesun byl spíše ceremoniální, opakující se rituál. Dnes, podle údajů z turecké Wikipedie, se na obou březích Bosporu dochovalo přibližně 360 vil. Anatomie vily

Představte si vilu jako dům se dvěma tvářemi. Strana směřující k moři je otevřená a živá, s výstupky, které se táhnou do vody; strana směřující k pevnině je uzavřena vysokými zahradními zdmi a úzkými uličkami. Podle definice v TDV jsou vily dlouhé stavby, obvykle dvoupat Vily, obvykle sestával z přízemí, které vyčnívalo nad suterénem a směřovalo k moři, a které bylo podepřeno dřevěnými konzolemi. Přízemí sloužilo jako servisní prostor; nacházela se zde dlažba z maltézského kamene nebo mramoru a světlé místnosti, které do ní ústil. V horním patře, kam se vcházelo širokými, plochými dřevěnými schodišti, se nacházely salony, přijímací a obývací pokoje, ložnice a někdy i knihovna. Vily neměly balkony, ale široké verandy. Vztah k vodě byl pro vily charakteristický. V minulých staletích byl jediným způsobem, jak se k vile dostat, cesta po moři, a proto byla kajutka pro lodě nezbytnou součástí; podle Genimových informací byly kajutky často umístěny pod harémovou částí nebo v harémové zahradě, jako malý přístav. Na konci přístaviště mohla být mořská koupelna, a v rohu zahrady rybářská chata. Uvnitř budov byly v místnostech a salonech malé bazénky a fontánky, aby se v nich neustále ozýval zvuk vody. Dalším zvykem, který Genim zmiňuje, se týkal přístavů; námořníci a rybáři měli právo vstoupit na tyto přístavy, a rybáři mohli zde sušit a skládat své sítě. Bílá, vápenná a šedá barva

Nejjednodušší informace o barvě vil poskytuje TDV. Vily, i když byly nenápadných rozměrů, připomínaly malé paláce a byly natřeny na bílo nebo vápennou barvou. Vápenná barva je přírodní barvivo, které obsahuje oxid železa a je obsaženo v zemi. Umělecká historička Doč. Dr. Zeynep Emel Ekim, kterou agentura Anadolu v roce 2024 oslovila, vysvětluje, že tato barva, kromě červené, obsahuje i odstíny hnědé a žluté, a že chrání dřevo před sluncem, vlhkostí a deštěm. Aplikace je náročná. Na očištěné dřevo se nejprve nanese základní nátěr obsahující olovo, poté se nanese tvrdá pasta připravená z lněného oleje a vápna, která se následně obrousí, a barva se nanáší v případě potřeby ve dvou vrstvách. Protože se barva nanáší pouze na dřevo, nevyskytuje se na kamenných a mramorových konstrukcích. Dnes ji v mnoha případech nahradily levné a snadno dostupné syntetické červené barvy. Ekim mezi příklady, kde byla původní vápenná barva pečlivě aplikována, uvádí vilu Amcazade Hüseyin Paşa, vilu Konta Ostroroga v Kandilli a vilu Sadullaha Paši v Çengelköy. Ne každá vila byla červená. Článek v TDV uvádí, že v oblastech s vysokou koncentrací křesťansk Novýköy, Tarabya a Büyükdere byly oblíbená místa pro letní sídla cizinců a ambasád, a některé staré ambasádní paláce v Büyükdere se dodnes používají jako letní domy. V Sarıjeru se nacházely vily pro rodiny střední třídy. Na anatolské straně je venkovský charakter výraznější; zahrady se terasami stoupají do svahu. Jedním z důvodů, proč je pobřeží tak podrobně popsáno, jsou záznamy bostančíbaşı (hlavního správce pobřeží). Během plavby císařské lodí po Bosporu bostančíbaşı řídil loď a poskytoval informace o vilách, zahradách, letohrádkách a přístavech na pobřeží. Pravidelné záznamy vedené pro tuto práci jsou jedny z nejdůležitějších dokumentů, které nám umožňují zjistit, komu která vila patřila v daném období. I samotná plavba lodí měla svá pravidla. Podle informací od TDV (Turecká historická společnost) ministři jeli v člunech s pěti vesly, zatímco nižší úředníci v člunech se třemi nebo dvěma vesly, a bylo zdvořilé zakrýt deštník, když loď proplula kolem vily. Nejstarší z nich je Amcazade Hüseyin Paşa Vila.

Nejstarší zachovalá vila na Bosporu je vila, kterou nechal postavit Amcazade Hüseyin Paşa, člen rodiny Köprülü, který byl velkým vizírem, na anatolské straně, mezi Kanlicou a Anadoluhisarı. Podle zdrojů TDV byla vila postavena v roce 1699 a je považována za nejstarší zachovalou dřevěnou budovu na Bosporu, a možná i v Istanbulu. Byla také známá jako "Mevsimlik Köşk" (sezónní letohrádka) kvůli spojení s nadacemi, které vlastnil. Po Karlovickém míru byl 29. dubna 1700 rakouský velvyslanec do této vily převezen po moři s velkolepou ceremonií. Vila byla kdysi velkým komplexem, který zahrnoval dvacet pokojů a měl fasádu o délce 80 metrů. V 19. století byly hlavní budovy zničeny požárem nebo zbořeny; dnes se zachovala pouze jednopatrová hala, která stojí částečně na pilotech u pobřeží. Jedná se o jedinou halu ve tvaru písmene T. V prostřední mramorové místnosti se nachází bazén s fontánou, a tři křídla se mírně zvedají jako arkády. I když zvenku vypadá budova velmi prostě, její interiér je zdoben pozlacenými výšivkami, skříněmi s intarzovanými prvky z kostí a perleti a panely zobrazujícími květiny. Podle TDV je tato dřevěná hala jedinou zachovalou budovou svého druhu v Istanbulu, která byla postavena ještě před začátkem západního vlivu. V 20. století byla budova dlouho zanedbává Tento návrh je jedním z nejlepších příkladů osmanské architektury. Má zcela symetrický půdorys, uspořádaný kolem dvou protínajících se os, s centrální terasou. V rozích terasy, která se táhne paralelně s mořem, se nacházejí dvě místnosti a na straně směrem k moři i k zahradě se nacházejí verandy. V horním patře se terasa zužuje a nad ní se nachází nízká kopule, která evokuje sál. Malá knihovna, která se otevírá do terasy, naznačuje, že tento sál byl používán pro hostiny s hudbou a jídlem. Skutečným překvapením jsou zde nástěnné malby. V nikách místností se nacházejí detailní malby zobrazující letní sídla a paláce podél Bosporu a Zlatého rohu. Jedna z nich zobrazuje letní sídlo Topkapı, které shořelo v roce 1862; tedy stěny této vily jsou jako dokumenty staveb, které již neexistují. Budova získala svůj současný vzhled díky rekonstrukci, kterou v letech 1949-1951 provedli architekt Turgut Cansever a Cahide Tamer, a v letech 1995-1997 proběhla další rekonstrukce pod vedením Feyzy Cansever. Dnes je budova chráněna nadací Tek-Esin. Červená fasáda je snadno rozpoznatelná z lodí, které plují před Čengelköy. V Kandilli se nachází vila Kıbrıslı, a v Kanlıca vila Hekimbaşı.

Na anatolické straně, po průjezdu Küçüksu, začíná vila Kıbrıslı, která se nachází na břehu v Kandilli. Vila byla postavena ve čtvrtém čtvrtině 18. století, jejím prvním majitelem byl İzzet Mehmed Paşa, jeden z velkých vizíráů sultána Abdülhamida I., a v roce 1840 ji koupil Kıbrıslı Mehmed Emin Paşa, od kterého se jmenuje. Podle turecké Wikipedie má délku pobřeží 64 metrů a je vilou s nejširší fasádou na Bosporu. Nejlépe zachovanou částí je recepční část (selamlık); vchází se do ní přes čtyřsloupovou kolonádu ze zahrady, a v rozích terasy se nacházejí místnosti. Při pohledu z lodi si všimněte, jak je fasáda členěna výstupky a jak jsou úzká okna uspořádána v řadách. O něco severněji, mezi Kanlıca a Anadoluhisarı, se nachází vila Hekimbaşı Salih Efendi. Vila je pojmenována po Salihu Efendi, jednom z lékařů sultána Abdülmecida, který ji koupil v 50. letech 19. století. Podle TDV je tato vila známá především svými květinami a citronovými háji, a květiny a růže, které zde byly pěstovány, se staly předchůdcem skleníků, které byly v této oblasti později založeny. Salih V roce 1995 byl velkou částí budovy požár; rekonstrukce, která začala v roce 1998, se nezakládala na vzhledu budovy těsně před požárem, ale na jejím vzhledu z 90. let 19. století. Tato vila také vypráví příběh západního vlivu, který začal s palácem Dolmabahçe. TDV uvádí, že v 19. století byly postaveny okázalé kamenné vily, které byly vybaveny všemi prvky neoklasického stylu, s preferencí mramoru, a že klasické fasády byly transformovány prvky přicházejícími ze západu. Pokud se podíváte z moře, nejjednodušší způsob, jak si uvědomit tuto transformaci, je vidět vedle sebe dřevěnou vilu s výstupky a kamennou vilu se sloupy, která je symetrická. Mehtabiye, západní pavilón a konec jednoho života.

Vily nebyly jen hlavní budovy. Genim píše, že vily na evropském břehu (Rumeli) měly "mehtabiye" (pavilon pro pozorování měsíce) a vily na asijském břehu (Anadolu) měly "gurub köşkü" (západní pavilón). V těchto malých pavilonech, jak název napovídá, se pozoroval měsíc nebo západ slunce na druhém břehu. Zamyslete se nad vztahem světla a obou břehů Bosporu; na evropském břehu (Rumeli), který směřuje na západ, je prominentní západ slunce, zatímco na asijském břehu (Anadolu) je prominentní odraz měsíčního světla na vodě. Tento způsob života skončil začátkem 20. století. TDV píše, že konec první světové války připravil i konec života podél Bosporu. Kvůli ekonomickým problémům rodiny nemohly udržovat své vily; většina pobřežních paláců a vil změnila majitele, odchýlila se od svého původního účelu a plánu, a některé byly zničeny požáry. Požáry, neodvratní nepřátelé dřeva, byly hlavním důvodem ztráty mnoha vil na Bosporu. Zákon o Bosporu a ochrana.

Dnes je základním rámcem ochrany vil a jejich okolí zákon č. 2960, který byl přijat 18. listopadu 1983 a publikován v oficiálním věstníku 22. listopadu 1983. Cílem zákona je chránit a rozvíjet kulturní a historické hodnoty a přírodní krásy oblasti Bosporu ve veřejném zájmu a zároveň omezit výstavbu, která by zvyšovala hustotu obyvatelstva. Zákon rozděluje oblast do zón. Za pobřežím a pobřežním pásmem se nachází zóna s výhledem, za ní zóna s pozadím a nejvnějším okruhem je zóna vlivu. Mezi obecná pravidla patří, že pobřeží v oblasti Bosporu lze využívat pouze ve veřejném zájmu Link: [https://islamansiklopedisi.org.tr/bogazi%C3%A7i](https://islamansiklopedisi.org.tr/bogazi%C3%A7i)

Link: [https://islamansiklopedisi.org.tr/bogazi%C3%A7i](https://islamansiklopedisi.org.tr/bogazi%C3%A7i)

Link: [https://islamansiklopedisi.org.tr/bogazi%C3%A7i](https://islamansiklopedisi.org.tr/bogazi%C3%A7i)

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář