Jak se zakládá hlavní město?

V roce 1923, kdy se Ankara stala hlavním městem, bylo to město s třiceti tisíci obyvateli, situované pod hradem. Během patnácti let vznikly bulváry, ministerstva, nádraží, opera, univerzita a ambasády; město se proměnilo v ztělesnění architektonického programu státu. Dnes, při procházce z Ulus do Kızılay, můžete pozorovat dva odlišné jazyky tohoto programu, stačí vědět, kam se podívat.

První jazyk je První národní architektura. Tento styl, který vznikl v posledních letech Osmanské říše a byl přenesen do Ankary v prvních deseti letech republiky, kombinuje prvky seldžúcké a osmanské architektury (špičité oblouky, mozaiky, bohaté závěsy, kopule) s moderními veřejnými budovami. V Ulus se nacházejí budovy Druhého shromáždění od Vedat Tek (1924) a Ankara Palas dokončená Kemaleddinem (1927), Etnografické muzeum od Arife Hikmeta Koyunoğlu (1928) a budova Türk Ocağı (dnešní Muzeum výtvarných umění, 1930), banky Ziraat Bankası (1929) a İş Bankası od italského architekta Giulia Mongeri. Všechny tyto budovy jsou v docházkové vzdálenosti a dnes je můžete navštívit jako muzea nebo veřejné budovy.

Druhý jazyk je modernismus 30. let. Mladá republika se obrátila k Evropě, a to i v architektuře. Němečtí a rakouské architekti (Clemens Holzmeister, Ernst Egli, Bruno Taut, Paul Bonatz) vytvořili v ministerstvech, školách a veřejných budovách jednoduchý, funkční a monumentální styl. V Sihhiye se nachází budova Fakulty jazyků a historie od Tauta (1937), v oblasti ministerstev blok ministerstev a nová budova shromáždění od Holzmeistera (zahájena v roce 1938), v Ulus budova Výstavní haly od Şevki Balmumcu (1933), která byla později přestavěna Bonatzem na operu (1948), a nádraží Ankara od Şekipa Akalina (1937). Charakteristické jsou hladké fasády, dlouhé horizontální linie a kamenné obklady; jakmile si toho všimnete, uvidíte je všude.

Pro porovnání obou stylů stačí projít se po Atatürkově bulváru, který se táhne od Ulus do Çankaya a sleduje historický vývoj města ze severu na jih. V Ulus uvidíte kopule a mozaiky, v Sihhiye kamenný modernismus, v Kızılay budovy z 50. let, v Kavaklıdere ambasády a v Çankaya rezidence. Samotné město je chronologická expozice.

Pokud se ptáte, co se ztratilo, odpověď je, že původní charakter města z období rané republiky byl od 60. let výrazně změ