Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Město Diyarbakır, postavené z bazaltu.

Návštěvník, který přijíždí do Diyarbakıru poprvé, okamžitě si všimne barvy města. Hradby, věže, nádvoří karavanserajů, fasády domů a dlažební kameny se spojují v odstínech tmavě šedé až černé. Tato barva se nazývá bazalt.

Radar TürkiyeRadar Türkiye4 Kasım 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Město Diyarbakır, postavené z bazaltu.

Došlí návštěvníci města Diyarbakır si okamžitě všimnou jeho barvy. Hradby, věže, nádvoří, fasády domů a dlažba ulic se vyznačují odstíny tmavě šedé až černé. Tato barva je bazalt. Studie Emine Ekinci Dağtekin z Fakulty architektury Dicle University, publikovaná v roce 2018, uvádí, že bazalt dominuje celému městu a že tradiční architektura, od hradeb po úzké uličky, od monumentálních budov po domy s nádvořími, je postavena z tohoto kamene. Tato studie popisuje, odkud tento kámen pochází, jak byl zpracováván a kde a jak ho lze v současnosti ve městě pozorovat.

**Dárek z Karacadağ**

Kámen do Diyarbakıru nebyl dovezen z velké vzdálenosti; město na něm stojí. Podle zdrojů, které uvádí Dağtekin, bazaltové lávy z Karacadağ, který se nachází na jihozápadě města, tvoří vrstvu o tloušťce přibližně 80 metrů a rozkládá se na velké ploše. Karacadağ, jehož sopečná činnost začala před přibližně 11 milionů let, vytvořil rovinatou plošinu, jak se přibližoval k řece Dicle, a na této plošině bylo město Diyarbakır založeno. Stejná studie uvádí, že na strmém svahu pod hradbami, který směřuje k řece Dicle, lze pozorovat trhliny způsobené chladnutím bazaltu a že kameny pro stavbu hradeb byly přepravovány z nejbližších zdrojů. Vulkánický původ Karacadağ se projevuje nejen v budovách, ale i v půdě. Certifikát TÜRKPATENT pro rýži Karacadağ uvádí, že půda v této oblasti je tvořena vulkanickými usazeninami a že povrch je pokryt drobnými kameny. Jinými slovy, stejná hora definuje jak hradby města, tak i půdu okolních polí.

**Vlastnosti bazaltu**

Podle informací, které shromáždila Dağtekin, je bazalt v Diyarbakıru tmavě šedý a černý, neabsorbuje vodu a je velmi odolný vůči mrazu, nárazům a oděru. Kámen se vyskytuje ve dvou typech: porézní a neporézní. Studie Gülin Payaslı Oğuz a Fatma Meral Halifeoğlu z Dicle University z roku 2017 uvádí, že mistři tyto dva typy nazývali "samčí" a "samičí". Porézní "samičí" kámen se snadněji opracovává, zatímco neporézní "samčí" kámen se obtížněji opracovává, ale je odolnější. Tento rozdíl určoval, kde byl kámen používán. Stejná studie uvádí, že nosné prvky, jako jsou zdi, oblouky, sloupy a sloupy, byly vyrobeny z neporézního bazaltu, zatímco pro obklady nádvo Evliya Çelebi zaznamenal, že pevnost a budovy byly postaveny z černého, tvrdého kamene a že město bylo nazýváno Kara Amid. Hradby jsou největším dílem z tohoto kamene.

Podle restaurátorských prací, které poskytlo Ministerstvo kultury a cestovního ruchu provincie Diyarbakır, se Diyarbakírská pevnost skládá ze dvou částí: vnitřního hradu a vnějšího hradu. Ačkoli různé zdroje uvádějí různé daty pro výstavbu hradeb, obecně se odkazují na polovinu 4. století. Celková délka obvodu hradeb je přibližně 5 200 metrů, zatímco celková délka včetně vnitřního hradu dosahuje přibližně 5 800 metrů. Na vnějších hradbách se nachází 82 věží a na vnitřním hradě 19 věží. Podle stejného zdroje se výška věží a zdí pohybuje mezi 8 a 22 metry, zatímco jejich tloušťka se pohybuje mezi 1,40 a 5 metry. Nejtlustší věže se nacházejí na severní a západní straně. Hradby mají čtyři hlavní brány: Dağ Kapı směřuje na sever, Urfa Kapı na západ, Mardin Kapı na jih a Yeni Kapı na východ. Dağtekin píše, že použití bazaltu bylo klíčovým faktorem v procesu zařazení do seznamu světového dědictví UNESCO. Podle webových stránek guvernorátu Diyarbakır byly hradby a zahrady Hevsel v roce 2015 zařazeny do seznamu světového dědictví UNESCO.

**Jak byl kámen opracován:**

Bazalt je velmi tvrdý kámen a jeho opracování je obtížné. Práce Dağtekina uvádí, že historické budovy uvnitř hradeb byly postaveny technikou zdění od základů až po střechu, přičemž kameny byly opracovány různými způsoby: hladké, hrubé, a také jako nepravidelné kamenné úlomky, které byly usazovány střídavě. Kameny byly často zdány tak, aby byly jejich povrchy vyrovnány a aby mezi nimi zůstávala co nejmenší mezera, takže se zdálo, že jsou téměř spojené. Jedním z nejlepších příkladů tohoto řemesla je Dicle Köprüsü (Dicle most). Podle portálu Kulturní portál je tento most, známý také jako On Gözlü Köprü (Most se deseti oblouky), přibližně 180 metrů dlouhý a 7-8 metrů široký. V náplni mostu byl použit vápenec, zatímco v obkladu byly použity částečně recyklované, opracované bazaltové kameny, které byly usazeny střídavě. Podle nápisu na jižní straně mostu byl postaven v letech 1064-65 za vlády Mervanoğulları, ale výzkumníci se domnívají, že tento nápis je nápis o opravě a že konstrukce je starší. Pokud se podíváte na Tato dvě sídla nabízejí možnost vstoupit do vnitřního dvora a pozorovat kamenné pásy, což je nejlepší způsob, jak pochopit vliv černobílého vzoru. "Cas" je dekorativní omítka.

Vzhledem k tvrdosti bazaltu, která ztěžuje řezbářskou výzdobu, se řemeslníci z Diyarbakíru rozhodli obohatit fasády jiným způsobem. Podle studie Payaslı Oğuz a Halifeoğlu byla při stavbě zdí používána malta na bázi vápna, obsahující bazaltový prach, úlomky cihel, slámu a sůl. Pro vytvoření efektu spár byla používána další malta, nazývaná "cas", která byla vyrobena smícháním vaječných bílků do vápenné omítky. Výzdoba provedená pomocí "cas" obohatila fasády vnitřních dvorků. Inventární záznam v Kulturním portálu uvádí, že ve všech vnějších zdech vily Cemil Paşa se nachází výzdoba "cas", a místy se objevují motivy stromu života a tulipánů. Světlé vzory na tmavém kameni okamžitě zmírňují pocit tíže bazaltu. Pokud se zastavíte ve vnitřním dvoře a pozorně se podíváte na zdi, můžete si všimnout, jak tyto vzory obklopují kamenné spáry. Dům s vnitřním dvorem a běžný vzhled bazaltu.

Bazalt se používá nejen u monumentálních staveb, ale i u domů. Podle studie Payaslı Oğuz a Halifeoğlu, která uvádí počet tradičních domů registrovaných organizací pro ochranu kulturního dědictví v Diyarbakíru, je tento počet 446. Tyto domy mají uzavřený vnější prostor a orientují se dovnitř. Kolem čtvercového vnitřního dvora se nacházejí pokoje, verandy, kuchyně a spíže; podlaha dvora je obvykle pokryta porézním bazaltem a často se v něm nachází bazén. Podle stejné studie jsou prostory obklopující dvůr uspořádány podle ročního období. Vzhledem k horkým létům mají pokoje v severní části domu vysoké stropy a velká okna; tato část domu tvoří nejbohatší fasádu domu díky vysokým verandám. Hlavní nosné zdi jsou postaveny z bazaltu a střecha je dokončena zeminou položenou na jasanových trámech. V některých domech se v suterénu nacházejí pokoje s bazénem, nazývané "serdap", které jsou určeny pro letní období. Toto uspořádání lze dnes nejlépe vidět ve vile Cemil Paşa. Podle inventárního záznamu v Kulturním portálu byla tato vila postavena v roce 1887 z opracovaného bazaltu. Studie publikovaná v roce 2022 v elektronickém časopise pro sociální vědy uvádí, že vila má celkem 42 pokojů v oddělených částech "harem" a "selamlık", má dvě samostat Začněte prohlídku u hradeb v okolí brány Dağ nebo brány Mardin a prohlédněte si různé tloušťky zdí věží. Poté vstupte do vnitřku hradeb a prozkoumejte černobílé vzory v nádvoří budovy Hasan Paşa Hanı. V budově Cemil Paşa Konağı si prohlédněte uspořádání nádvoří, zdobení a pórovité kamenné dlaždice. Den zakončete u brány Mardin a pokračujte k mostu Dicle; za soumraku má bazalt teplejší odstíny. Kameny se v létě velmi zahřívají, proto si prohlídku naplánujte na ráno nebo odpoledne. Nezapomeňte zkontrolovat otevírací dobu muzeí a budov na jejich oficiálních stránkách.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář