Od Ankyry k Ankaře: Příběh jednoho města a jeho jména.

Název města je jeho nejstarší památkou. Kameny se rozpadají, hradby se opravují, ulice se mění, ale jméno se předává z úst do úst a žije tisíce let, přičemž každá doba mu dodává vlastní barvu. Název Ankary je také takovou památkou. Od sporného osídlení, které se nazývalo Ankuwa v době Hetitů, přes legendu Frýgů, přes Ankyru Galů, přes Ancyru Římskou, přes Engürü v období Seldžuků a Osmanů, přes Angoru v Evropě až po Ankara, která byla definitivně potvrzena v roce 1930 – tato cesta je zároveň krátkým shrnutím historie města. Tento text sleduje tuto cestu krok za krokem a ukazuje, na kterých kamenech v Ulusu můžete dnes sledovat stopy tohoto jména. Je to Ankuwa Hetitů?

Původ názvu Ankary není přesně znám; historická publikace guvernorátu Ankary to jasně uvádí. Historie osídlení lze sledovat až od doby Hetitů. V textech nalezených při vykopávkách v Boğazköy, v oblasti Çorum, tedy v hlavním městě Hetitů Hattuşa, se často objevuje název Ankuwa, a někteří zahraniční historici se domnívají, že tento název označuje místo, kde se dnes nachází Ankara. Encyklopedie TDV také uvádí, že název může pocházet z hetitského slova Ankuwa nebo Ankuruwa, ale tento názor je sporný a není prokázaný. Je jisté, že po Hetitech vládli v této oblasti Frýgové. Frýgové založili nebo rozšířili město v 8. a 7. století př. n. l.; vykopávky v Ulusu jednoznačně prokázaly, že zde Frýgové žili. Poté přišli Lydiovci, invaze Kimmerů, perský král Kyros a v roce 333 př. n. l. Alexandr Veliký, který prošel Anatolií. To znamená, že před zaznamenáním názvu města v řečtině zde existovalo několik století osídlení. Legenda o kotvě, Midas a Pausanias

Ve starověkých pramenech je název města v řečtině Ankyra a v latině Ancyra, přičemž v řečtině "ankyra" znamená kotva. Legendu, která vysvětluje název, přinesl cestovatel Pausanias, který žil ve 2. století n. l. Podle něj město Ankyra založil syn Gordia, Midas, a kotva, kterou Midas našel, byla v době Pausania stále uložena v chrámu Dia; poblíž se nacházel pramen, který se nazýval pramen Midas. Autoři webových stránek Livius, věnovaných starověké historii, hodnotí tento příběh jako pozdější legendu, která byla vytvořena, aby vysvětlila název; "kotva" byla pravděpodobně velký kámen, který připomínal staré kotvy, a byl uložen v chrámu jako pamětní kámen. Paus Tato komunita, kterou Řekové nazývali Galatéři, byla rozdělena do tří kmenů: Tektosagové, kteří měli centrum v Ankyře, Tolistobogové v Pessinu a Trokmilové v Taviumu. Tímto způsobem se Ankara poprvé v historii stala centrem lidu; historici guvernorátu Ankary uvádějí, že město v této době bylo hlavním městem Tektosagů a že dnešní pevnost existovala již v období Galatů. Galatské kmeny si udržely svou nezávislost až do 1. století př. n. l., poté se dostaly pod kontrolu Říma. Nejpřekvapivější stopu po Galatech zanechává jejich jazyk: existují důkazy, že galatský jazyk se používal až do 7. století n. l. Pod troskami města, které jsou dnes v turistických průvodcích označovány jako římské ruiny, žil po dobu devíti století lid, který mluvil keltským jazykem. Římská Ankyra

Řím měl v této oblasti vliv od roku 189 př. n. l., ale klíčový bod nastal v roce 25 př. n. l. Císař Augustus učinil Galatii římskou provincií, udělil Ankyře status města a prohlásil ji hlavním městem provincie. Podle autorů Livia bylo město důležitým křižovatkou římské silniční sítě a zde byla umístěna jednotka patnácté Apollinarovy legie. Za vlády Augusta byla mezi lety 25 a 20 n. l. postavena na místě, které dříve bylo věnováno frigské bohyni Kybele a bohu Menovi, svatyně. Na stěnách této stavby byly vytesány v latině a řečtině texty Res Gestae Divi Augusti, tedy záznamy činů císaře Augusta. Toto je jediná kompletní kopie tohoto textu, která se dochovala do dnešních časů; německý historik Theodor Mommsen ji nazval "královnou nápisů". Dnes, tato svatyně, jejíž dvě boční zdi a zdobený portál stojí vedle mešity Haci Bayram v Ulusu, je nejvýznamnějším dokladem o tom, že název města Ankara byl vytesán do kamene ve formě Ancyra. Další významnou památkou z římské doby jsou římské lázně, které byly pravděpodobně dokončeny na začátku 3. století za vlády císaře Caracally; Caracalla také opravil hradby pevnosti v roce 217. Město zůstalo hlavním městem provincie i za vlády císaře Diokleciána, kdy se císaři reorganizovali provinční správu. Byzantská Mamuriye a Hrad Řetězů

Podle historiků guvernorátu Ankara město zůstalo pod byzantskou nadvládou od roku 334 do roku 1073 a v tomto období se stalo důležitým centrem Anatolie. V 5. století byla svatyně Augusta přestavěna na kostel otevřením oken. Po perských nájezdech v Podle historických záznamů guvernorátu bylo nejlepší období města za vlády Alaedina Keykubata; pevnost byla vojensky opevněna a město bylo rozšířeno o mešity a medrese. Během turecké éry se název města změnil: z Ankyry se v turečtině vyvinul název Engürü a Engüriye. Encyklopedie islámské kultury uvádí, že tato změna nebyla jen fonetická, ale že noví obyvatelé reinterpretovali název jako perské slovo "engur", což znamená "hroznové víno"; toto je jeden z nejznámějších příkladů lidové etymologie, kdy se cizí slovo přirovnává k známému slovu. Během mongolské invaze se sultán Gıyaseddin Keyhüsrev II. uchýlil do Ankarské pevnosti; město se po určitou dobu nacházelo pod správou ilchánských vládců a poté pod správou rodu Eretna. V 1350. letech se město stalo součástí Osmanské říše; podle záznamů guvernorátu se to stalo v roce 1354, kdy Orhan Gazi, otec Süleymana Paši, získal kontrolu nad městem. Nejvýznamnější událost v historii města, která se zapsala do světových dějin, se odehrála v roce 1402: v Čubukské nížině se odehrála bitva u Ankary mezi Tamerlánem a Yıldırımem Bayezidem; bitva skončila zajatím osmanského sultána a říše vstoupila do období úpadku, které trvalo do roku 1413. Za vlády Kanuniho Sultana Süleymana, když byla v Anatólii zřízena provinční organizace, se Ankara stala centrem jedné z těchto provincií. Zajímavé je, že podle Wikipedie používaly osmanské administrativní záznamy od 16. století název Ankara, ale v lidové řeči se název Engürü používal po staletí. Výslovnost "Angara", kterou lze stále slyšet v anatolských dialektech, je pozůstatkem této dlouhé tradice. Název Angora se objevil na evropských mapách.

Po selčúckém dobytí začaly evropské jazyky používat název Angora pro město a tento název se v západní Evropě používal až do roku 1930. To, co představilo Angoru Evropě, nebyla armáda, ale látka. Podle publikace Ankarské rozvojové agentury o vlně se ve městě od 15. století rozvinul silný textilní průmysl založený na vlně a kvalitní vlna z Angory, nazývaná "Engürü sofu", se prodávala v mnoha evropských městech od 16. do 18. století. V roce 1583 anglická královna Alžběta I. udělila dvanácti britským obchodníkům povolení k obchodu s vlnou. Do města přijeli také holandští a polští obchodníci. V 1590. letech v Ankaře bylo 621 tkalcovských stávů. M Nové hlavní město také změnilo své jméno. Podle článku na Wikipedii, 28. března 1930, se Turecká republika požádala cizí země, aby používaly turecké názvy pro turecká města; od této doby poštovní správa nepřijímala dopisy adresované do Angory a Konstantinopole, ale pouze do Ankry a Istanbulu. Anglická verze Wikipedie také uvádí, že od roku 1930 bylo město oficiálně známo jako Ankara v západních jazycích. Tímto způsobem cesta, která začala s názvem Ankyra, pokračovala přes Ancyra, Mamuriye, Engürü a Angora, a nakonec se ustálila v jednom názvu. Název Angora se od města oddělil a žil dál, spojený s kozami, kočkami a králíky. Sledování tohoto jména vás zavede na procházku po Ulusu.

Tyto historické stopy jsou blízko sebe a procházka trvá půl dne. Začněte na náměstí Hacı Bayram v Ulusu; hledejte latinské a řecké nápisy Res Gestae v dochovaných bočních zdech Augustova chrámu, uvidíte, že písmena jsou ráno lépe čitelná. Název chrámu, který vyryje slovo Ancyra do kamene, se znovu objeví v římských lázních, které se nacházejí níže po cestě; toto muzeum pod širým nebem, nacházející se na ulici Çankırı Caddesi, bylo znovu otevřeno veřejnosti po rekonstrukci, která byla dokončena v roce 2022. Odtud vystoupejte k hradu. Před vchodem do vnějšího hradu si představte obrovské řetězy, které kdysi daly hradu jméno "Řetězový hrad"; uvnitř hradních zdí najdete římské mramory, které byly zakomponovány do byzantských oprav, a obrácené nápisy. V muzeu anatolských civilizací, které se nachází u paty hradu, jsou vystaveny artefakty z období Hetitů a Frígů, což jsou možná nejstarší vrstvy tohoto jména; tam najdete hmotné svědectví o debatách o Ankuwa a Midas. Procházku zakončete na náměstí Ulus, před budovou Druhého parlamentu, postavenou z kamene; v letech, kdy se jméno definitivně ustálilo jako Ankara, se zde konaly parlamentní schůze. Za jeden odpoledne tak projdete třemi tisíci let historie. Znalost jména města je dalším způsobem, jak se podívat na jeho ulice.

Zdroje:

• TDV İslam Ansiklopedisi, článek Ankara, https://islamansiklopedisi.org.tr/ankara
• T.C. Ankara Valiliği, Historie, https://www.ankara.gov.tr/tarihce
• Livius.org, Ancyra (Ankara), https://www.livius.org/articles/place/ancyra-ankara/
• Ankara Kalkınma Ajansı, Ankara kozí plemeno, kašmír a Sof, https://www