Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Ankara kámen, růžový andezit hlavního města.

Podívejte se na kameny Ankar, a podívejte se do očí mého smutku. První verš této písně s láskou spojuje kámen města a slzy v mých očích, a to není náhoda.

Radar TürkiyeRadar Türkiye30 Eylül 202629
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Ankara kámen, růžový andezit hlavního města.

Podívejte se na kámen Ankary, podívejte se do očí mého. První verš této písně s láskou spojuje kámen města a není to náhoda. Kámen Ankary skutečně existuje; jeho název je andezit, má růžový nádech, je pevný a má hustou strukturu. Od hradeb až po fasádu nádraží v Ankaře, od reliéfů v Güvenparku až po zdi univerzitních fakult, nejtrvalejší stavby města jsou postaveny z tohoto kamene. Tento text vypráví o dávném vulkanickém původu kamene Ankary, o jeho ložiscích, o roli, kterou hrál při zakládání hlavního města, a o tom, kde se v současnosti v městě dá najít. Co je andezit?

Andezit je vulkanická hornina, která vzniká ochlazováním magmatu, který vystupuje z hlubin zemské kůry. Geologové ji definují jako mezilehlý typ mezi bazaltem a riolitem; obsah oxidu křemičitého se pohybuje mezi 57 a 63 procenty. Hlavní minerál je plagioklas, vedle něj se nachází pyroxen a hornblend. Jeho porfyrická struktura, tedy přítomnost viditelných, velkých krystalů v jemnozrnné hmotě, mu dodává charakteristický tečkovaný vzhled. Jméno získal podle Andských hor v Jižní Americe; tento termín poprvé použil v roce 1826 německý geolog Leopold von Buch. Andezit je nejběžnějším typem horniny v oblastech, kde se oceánské dno potápí pod kontinentální masu a v souostrovích. Lidstvo ho po tisíce let používá jako stavební materiál; památky jako Borobudur na Jávě a Sacsayhuaman v Peru jsou postaveny z andezitu. Kámen Ankary je také členem této velké rodiny. Staré vulkány pod Ankarou

V okolí Ankary se nacházejí vulkanické horniny, které pocházejí z širokého časového období, od pozdní křídy až po pliocén. Nejběžnější a nejvýznamnější skupinou jsou vulkanity z raného neogenu, známé jako Kızılcahamam nebo Galatya. Bazaltové sloupy a fosilní les v geologickém parku Kızılcahamam a Çamlıdere jsou pozůstatky této vulkanické činnosti. Horniny, které se těží jako "kámen Ankary", tvoří odlišnou skupinu. Podle studie, kterou publikovali Nizamettin Kazancı a Alper Gürbüz v časopise "Türkiye Jeoloji Bülteni", tyto vulkanity se vyskytují v rozptýlených oblastech mezi Gölbaşı, Bala a Elmadağ. Nejsou součástí velkého vulkanického systému, ale spíše se jedná o jednotlivé výlevy, které proběhly v raném a středním miocénu a následně byly překryty sedimenty z pozdního miocénu a pliocénu. To znamená, že růžové skály, které vidíte na kopcích na jihu města, jsou přibližně patnáct až dv Kámen je tvrdý a má hustou strukturu, přesto se relativně snadno opracovává. Díky své neporéznosti neabsorbuje vodu a je tedy odolný vůči mrazu a opotřebení. Když je mokrý, jeho barva se zintenzivní. Díky těmto vlastnostem byl po staletí oblíbenou volbou pro dlažby a obklady. Všimněte si, jak po dešti ztmavne na tmavě růžovou barvu dlažba nebo fasáda v oblasti Ulus; to je nejkrásnější podoba tohoto kamene. Kde se nacházejí lomy?

Navzdory názvu, nejvýznamnější ložiska ankarского kamene, tedy místa, kde se těží nejkvalitnější exempláře, se nacházejí v okrese Gölbaşı. Stejný růžový andezit se těží také v okolí Çankırı, Afyon a Uşak, ale název zůstal spojen s Ankarou. I když se kámen na mapě zdá být rozšířený, zásoby jsou omezené, protože ne všude je možné těžit bloky z lomu; blízkost centra města, soukromý majek, lesy a chráněné oblasti ztěžují otevírání nových lomů. Historické lomy se nacházejí uvnitř města. Studie Kıymet Deniz a Yusuf Kağan Kadıoğlu, publikovaná v časopise Ankara Araştırmaları, mineralogicky a geochemicky porovnala kameny použité ve zbytcích ankarского hradu a nejlepší shodu našla v sedmi starých kamenných lomech na kopci Yenidoğan. To znamená, že zdi hradu byly postaveny z růžového andezitu těženého z kopce, který se nachází přímo vedle něj. Tato informace je důležitá nejen pro historiky, ale také pro restaurátory; použití kamene ze stejného zdroje při opravách zachovává integritu stavby. Od hradu k Římu: dlouhá paměť kamene

Zdi ankarского hradu jsou vyrobeny z růžového andezitu s porfiroafanitickou strukturou; mezi nimi se občas vyskytují řady cihel a vápence. Přesné datum výstavby hradu není známo, ale předpokládá se, že existoval již v době, kdy se do Ankyry usadili Galové. V 8. a 9. století, kdy bylo město několikrát dobyto, byly zdi rychle opravovány a do zdí byly vloženy mramorové bloky, sloupy a žlaby z římských památek, které byly v té době v troskách. Dnes, když procházíte vnitřním nádvořím hradu, můžete vidět bílé mramorové úlomky, a dokonce i obrácené nápisy, mezi řadami růžového andezitu; kámen tak shrnuje všechny vrstvy města v jedné zdi. U římských lázní byla použita technika střídání řad kamene a cihel. Architekt Haydar Topal, když vyjmenovává hlavní stavby v Ankaře postavené z přírodního kamene, zmiňuje ankarский hrad, římské lázně, chrám Augusta, starou budovu parlamentu Kazancı a Gürbüz uvádějí, že budovy Fakulty jazyků, historie a geografie, Právnické, Agronomické a Přírodovědecké fakulty, stejně jako budovy Ziraat Bankası a Centrální banky, byly postaveny z ankyrského kamene a dodnes si zachovávají svou monumentálnost. Druhá budova parlamentu, navržená Vedatem Tekem v roce 1923 a postavená z opracovaného kamene, tedy dnešní Muzeum republiky, je jedním z prvních příkladů své doby. Základní kámen železničního nádraží v Ankaře, navrženého Şekipem Akalínem, byl položen 3. listopadu 1935 a budova byla otevřena 30. října 1937; její betonová konstrukce byla zvenčí kompletně obložená ankyrským kamenem. Památník v Kızılay, vytvořený v roce 1935 rakouskými sochaři Antonem Hanakem a Josefem Thorakem, má na svém 37 metrů vysokém podstavci šest metrů vysoké bronzové sochy, které obklopují basreliefy z andezitu zobrazující turecké policisty, gendarmerii, intelektuály a rolníky. Příběh kamene, ze kterého je postaven Anıtkabir, je jiný. Mezi lety 1944 a 1953, podle návrhu Emin Onata a Orhana Ardı, chtěla porota, aby dominantní kámen byl světlejší než hlína. Proto byly vnější stěny hlavní haly, basreliefy zobrazující vítězství a sloupy obklopující slavnostní náměstí obloženy žlutým travertinem z Eskipazar, sochy lvů byly vyrobeny z travertinu z Kayseri Pınarbaşı, slavnostní prostor a schodiště byly obloženy bílým travertinem z Haymany a vnitřní stěny věží byly obloženy travertinem z Malıköy. Jak odborníci na těžbu a ropné produkty uvádějí v časopise Aurum, v prvních letech republiky byl vládních budovách v hlavním městě používán ankyrský andezit, zatímco výstavba Anıtkabiru představovala zlom v tureckém průmyslu přírodního kamene; byly otevřeny nové lomy a vychovávali se řemeslníci. Haydar Topal také řadí Anıtkabir mezi stavby postavené z andezitu, ale je třeba si uvědomit, že dominantním kamenem památníku je travertin. Pohled na oba kameny vedle sebe lépe ukazuje, jak je růžový andezit typický pro Ankaru.

Kde se v městě dá vidět?

K vidění ankyrského kamene není nutné navštívit muzeum; samo město je muzeum pod širým nebem. Začněte svou procházku u Kale. Podívejte se na vnitřní hradby, kde jsou mezi řadami růžového andezitu vloženy bílé mramorové bloky a úlomky sloupů; lomy na kopci Yenidoğan jsou vzdálené pouhé kil Kámen jako součást geologického dědictví

Kazancı a Gürbüz zařazují ankaraský kámen mezi přírodní kameny Turecka, které představují geologické dědictví, spolu s kamenem z Ahlatu, Nevšehiru a Sille. Podle nich má kulturní hodnota stavebního materiálu smysl nejen v budovách, ale i v lomech, ze kterých byl těžen; proto doporučují ochranu starých lomů jako přírodních a kulturních památek a při rekonstrukcích používat původní kámen z těchto lomů. Práce, která sleduje ankaraský kámen od Ankarské pevnosti až k kopci Yenidoğan, vznikla právě z této potřeby. Nejtišší způsob, jak poznat město, je podívat se na jeho kámen. Ankaraský kámen je růžový, tvrdý a odolný; nese v sobě paměť lávy, která ztuhla před patnácti miliony let, a sahá od galatských hradeb až po románské lázně a budovu železničního nádraží z období Republiky. Příště, až se opřete o zeď v Ulusu, vzpomeňte si, že ve skutečnosti je to sopečný kámen.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář