Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Zvířata pojmenovaná po městech, konkrétně: kočka, koza a králík.

Slovo „angora“ evokuje dojem jemnosti ve většině jazyků světa; můžete ho najít na štítku svetru, v seznamu koček na soutěži, nebo v názvu farmy chovající kozí plemeno angora.

Radar TürkiyeRadar Türkiye30 Eylül 202631
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Zvířata pojmenovaná po městech, konkrétně: kočka, koza a králík.

Slovo „angora“ v téměř každém jazyce evokuje představu jemnosti; setkáte se s ním na štítku svetru, v seznamu kočičích soutěží nebo v názvu farmy koz. Původ tohoto slova je město, a to Ankara. Toto stepní město, které bylo po staletí v západních jazycích nazýváno Angora, dalo své jméno třem zvířatům: dlouhosrsté bílé kočce, kozě produkující kašmír a králíkovi, z jehož srsti se pletou svetry. Všechna tři zvířata se dnes chovají po celém světě a jejich původ se vyvinul v drsných zimách a suchých létech vnitrozemí Anatolie. Tento článek vypráví příběh těchto tří zvířat a především informuje, kde je dnes v Ankaře můžete vidět. Jméno města, příjmení tří zvířat.

Město, které v antice zvalo Ankyra, se v turecké éře změnilo na Engürü a v evropských mapách bylo nazýváno Angora. Do roku 1930 západní svět město znalo pod tímto jménem. Zvířata, která se rozšířila do světa prostřednictvím kašmíru, peří a vlny, proto nesou jméno Angora. Ve skutečnosti mají tato tři zvířata společné nejen jméno, ale také dlouhou a lesklou srst. V knize o kašmíru od Ankarské rozvojové agentury se píše, že koza se přizpůsobila podmínkám půdy a klimatu v regionu a získala svou současnou podobu a vlastnosti kašmíru; pro kočku a králíka vedly podobné výsledky podobné podmínky stepního klimatu a staletí chovu nejkrásnějších zvířat s hustou srstí. Všechna tři zvířata se dnes chovají po celém světě, a ne v Ankaře, ale v mnoha jiných zemích; jedním z cílů tohoto článku je přivést je zpět do jejich domova. Ankarská kočka, bílá hvězda paláců a ulic.

Ankarská kočka je jednou z nejstarších známých plemen dlouhosrstých koček. Dlouhosrsté kočky byly poprvé přivezeny z Anatolie, Íránu a Ruska do Anglie a Francie koncem 16. století; v 17. století byla ankarská kočka v Evropě uznávána jako samostatné plemeno. Podle tureckých zdrojů je poprvé dovezli námořníci a v 18. století se stala oblíbenou mezi evropskou šlechtou. Poté nastalo dlouhé období zmatků: ankarská kočka se tak prolnula s perskou kočkou, že v roce 1788 Charles Catton používal obě jména pro stejné plemeno a v roce 1903 Frances Simpson napsala, že rozdíly mezi nimi jsou velmi jemné. Místo, kde si plemeno zachovalo svou čistotu, bylo město, ze kterého čerpá své jméno. Zoolog Tato krása má však svou cenu: gen, který je zodpovědný za bílé zbarvení a modré oči, může vést k vrozené hluchotě, a proto je u bílých koček s modrýma očima tato vada poměrně častá. Charakter těchto koček je hravý, inteligentní a atletický; rády lezou a obvykle si vyberejí jednoho člověka, ke kterému se silně přivážou. Na rozdíl od perských koček nemají rády vodu. Kde se dnes vyskytuje anatolská kočka?

ZOO v areálu Atatürk Orman Çiftliği byla 26. srpna 2013 uzavřena z důvodu rekonstrukce a znovu již nikdy neotevřena; většina zvířat byla přesunuta do města Gaziantep. Dnes je sídlem tohoto plemene Centrum pro ochranu, udržování a propagaci anatolské kočky, které se nachází v obci Pursaklar. Podle informací agentury Anadolu se toto centrum, založené v roce 2017, nachází na ploše dvou tisíc metrů čtverečních a skládá se ze sedmi částí: oddělení pro kočky, porodnice a klinika. V centru žije padesát koček, z nichž čtyřicet je chovných, a má kapacitu pro odchov 120 mláďat ročně. Centrum je otevřeno školním skupinám a návštěvníkům; koťata jsou adoptována, přičemž náklady na počáteční krmivo jsou hrazeny. Dvě kočky, Kılıç a Seymen, které byly mezi prvními obyvateli centra, byly přesunuty do Hagie Sofie, a jejich linie pokračuje v centru. Toto kočičí centrum, které se nachází v oblasti Endemik Vadi v Pursaklar, je jediné místo v Ankaře, kde můžete vidět čistokrevné anatolské kočky, a to ne v klecích, ale volně v zahradě; otevírací dny a hodiny si můžete ověřit na webových stránkách obce. O vědeckou ochranu tohoto plemene se stará veterinární fakulta Univerzity v Ankaře. Katedra zootechniky v roce 2000 zahájila snahu o založení výzkumného centra pro tuto kočku, která byla v té době ohrožena vyhynutím; v té době Fatih Atasoy uvedl, že většina zbývajících koček se nacházela v areálu Atatürk Orman Çiftliği a několik jich žilo v domácnostech anatolských rodin. Dnes fakulta v Dışkapı pokračuje ve výzkumu tohoto plemene. Anatolská koza a kašmír: vlákno, které obohatilo město.

Podle knihy "Anatolská koza, kašmír a Sof" vydané agenturou Ankara Development Agency, kozy byly v 13. století přivezeny Turky z oblasti východně od Kaspického moře do Ankary a okolí. Tam se přizpůsobily místní půdě a klimatu a získaly svůj charakteristický kašmír. Do roku 1838 byly chovány pouze v Anatólii. Od 15. století se v Ankaře Šíření koz po celém světě začalo jako řetězec darů. Podle knihy se první kůzla plemene Ankara, která opustila Anatolii, byla darována sultánem Sulejmanem císaři Karlu V. v roce 1541. V roce 1836 přivezla skupina vedená plukovníkem Hendersonem do Jižní Afriky samici a dvanáct kozlíků, což zahájilo chov kašmírových koz v této zemi. V roce 1849 byly devět koz darovány Jamesi Davisovi, odborníkovi na bavlnu, který přijel do Turecka, a položily základ pro chov v Americe. V roce 1856 následovala Austrálie. Dnes je více než polovina světové produkce kašmíru v Jižní Africe. Sami kůzla jsou malá: samci váží 35 až 55 kilogramů, samice 30 až 40 kilogramů; samice produkují 3 až 5 kilogramů kašmíru ročně, samci 4 až 6 kilogramů, a stříhají se dvakrát ročně. Čísla vyprávějí příběh růstu a poklesu. V 50. letech 20. století bylo v Turecku šest milionů koz plemene Ankara, a v roce 1959 tvořila kašmír sama o sobě 4,56 % celkového tureckého vývozu; v roce 2009 počet klesl na 147 tisíc. Společnost Tiftik Cemiyeti, založená v roce 1930, otevřela v roce 1933 modelní chovnou stanici v Lalahan, a společnost Tiftikbirlik, založená v roce 1969, nakupovala kašmír jménem státu. Dnes projekt zahájený Ministerstvem zemědělství a lesnictví v roce 2020 distribuuje chovným kozlům a elektrickým stříhacím strojům. Podle údajů TÜİK z roku 2021 je v Turecku 289 555 koz plemene Ankara, z nichž 220 229 se nachází v provincii Ankara, a 330 tun z celkové turecké produkce 468 tun kašmíru pochází právě odtamtud. Podle agentury Anadolu se počet koz v provincii zvýšil z 66 tisíc v roce 2008 na 166 tisíc v roce 2020. Pokud chcete vidět kůzla, víte, kam jít: do vesnic Ayaş, Beypazarı, Güdül a Nallıhan, kde se chovají v největším počtu. Jaro je období stříhání; setkání s stádem bílých koz, jejichž srst sahá až k kotníkům, na venkovské cestě, je jedním z nejstarších pohledů, které Ankara nabízí.

Ankara králík: Informační poznámka obchodní burzy v Ankaře říká pravdu: i když se jmenuje Ankara králík, chov tohoto králíka prakticky vymizel, a to nejen v Péče o těchto zvířat je náročná; pokud se srst denně nečeše, zacuchá se. Zvířata si srst olizují a polykají, což může vést k tvorbě bezoárů v žaludku a k potenciálně smrtelné obstrukci. První týden po stříhání je také nejrizikovější kvůli chladu. Návrat do Turecka byl pozdní a obtížný. S tím, že se místní textilní průmysl začal zabývat angorskou vlnou v 90. letech, import v roce 1995 dosáhl 105 tun. Ve stejném roce podnikatel v Kırşehiru založil první farmu s 40 králíky dovezenými z Německa. V roce 1999, s podporou TÜBİTAK, veterinární fakulty univerzity Erciyes a výzkumného institutu pro drůbež v Ankaře, bylo z Francie dovezeno 56 samic a 6 samců. Tato skupina v Kayseri se stala genetickým zdrojem tohoto plemene v Turecku. Studie publikovaná v roce 2007 univerzitou Ege zaznamenala 42 farem v 17 provinciích, průměrnou roční produkci vlny 642 gramů a poukázala na problémy, jako je nedostatek technických znalostí, nedostupnost kvalitního krmiva a neschopnost prodat vlnu. Informace uvádí, že králíci dosahují nejlepšího výnosu ve výškách 1100 až 2000 metrů a že teplota v chovu by měla být udržována mezi 5 a 15 stupni Celsia. Okolí Ankary, které se nachází ve vysoké a chladné oblasti, je tedy stále vhodným prostředím pro tato zvířata. Nicméně, v dnešní době je velmi obtížné je v Ankaře spatřit; nejpravděpodobnější místo, kde se s nimi setkáte, je výzkumná skupina nebo malá rodinná farma.

Je nemožné vidět všechna tři zvířata v Ankaře během jednoho dne, ale dva dny jsou dostačující. První den navštivte útulek pro kočky v Pursaklaru; předem se informujte u úřadu o časech, kdy se kočky pohybují venku, a o pravidlech návštěv. Kočky se nedotýkejte, ale zeptejte se pracovníka. Poté se přesuňte do Ulusu a projděte se v okolí Sulihan a bedestenu; tam se nacházejí hostince, kde se po staletí odehrával obchod. Publikace Koç University VEKAM o kožešinách vyprávějí příběh těchto ulic. Druhý den věnujte cestě do Ayaš, Beypazarı, Güdül a Nallıhan; stříhání se provádí dvakrát ročně, a jaro je jedním z těchto období. Před přiblížením se ke stádu se zeptejte pastýře, identifikujte psy z dálky a počkejte na ranní světlo pro fotografování. U králíků buďte trpě Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář