Sesler

Na jevišti stojí mladý muž, který nám vypráví o svém specifickém zájmu: o zvucích.
Mluví přímo s námi. Je to jako by dělala prezentaci.
Středem scény se táhne dlouhý stůl, který působí jako technické centrum. Nachází se na něm různé nástroje, zařízení, objekty, fotografie, záznamy…
Mluví o tom, jaký vliv mají zvuky na ni.
Od svého dětství se s námi dělí o to, jak se jeho zájem v této oblasti rozvíjel.
Na začátku se zdá, že o čem mluví, je velmi osobní.
Ale s postupem vyprávění si uvědomujeme, jak důležité jsou tyto zvuky v naší společné paměti.
Slyšíme spolu s ním ty zvuky, o kterých vypráví. Nejen svými ušima. Slyšíme je pomocí své paměti, emocí a intuice.
Dokonce i zvuky, které jsme nikdy předtím neslyšeli, nám připadají, jako bychom je "pamatovali".
Současné zvuky, zvuky z našeho dětství, zvuky, které existovaly před staletími. Všechny se prolínají, oddělují, střetávají, mění a společně nás berou na cestu.
Mladý muž sleduje zvuky svého města a my ho následujeme.
Osobní historie se postupně proměňuje v společnou historii, kterou sdílíme.
Díky tomu, co slyšíme, se konfrontujeme s tím, co jsme zapomněli, uvědomujeme si to, co jsme považovali za samozřejmost, a nasloucháme tomu, co jsme dříve ignorovali...
Opět objevujeme toto město.

Autor: Kerem Kurdoğlu.
Režie: Mehmet Birkiye.
Hraje: Salih Bademci.
Dekorace/Osvětlení: Cem Yılmazer.
Zvuk a zvukové efekty: Oğuzhan Akalın.
Hudba: Şahin Kureta.
Producenti: Şermin Ekinci – Sercan Apak.
Koordinátorka produkce: Elif Naz Atmaca.
Asistentka režiséra: Gozel Rovšanova.
Návrh plakátu: Ayşe Zeynep Satıcı, Hüseyin Demirkan.
Technik osvětlení: Özgür Karaböcek.
Asistent režiséři: Ata Şimşek, Su Özdemir.
Přispěvatelé: Gabriella Özcan, Senanur Altın.

Devrim Erbil, s poděkováním Gün Zileli.