Kendini Köpek Sanan Adam

Pohádka je dnes už téměř neviditelným jazykem v rytmu každodenního života. Tak snadno ji přijímáme, že po nějaké době se všechno zdá být součástí naší vlastní reality.

Stále se potýkáme s překvapením, které přichází s uvědoměním si, že to, co považujeme za „realitu“ a co formuje naše myšlenky, vnímání a chování, je často jen pohádka, kterou nám byla vštěpena.
Snažíme se plavat ve vodách „falešného života“, o kterém mluvil Adorno, protože v těchto vodách, ve kterých se pohybujeme, existuje proud, který popírá pravdu naší vlastní existence. Tento proud je iluze – ale je tak hluboký, že se někdy zdá, že se v něm naučit plavat je nemožné.

Co tedy máme dělat? Jak odlišíme špatné od dobrého? Kde najdeme pravdu? V těch chvílích, kdy máme pocit, že jsme se ztratili v tom všem chaosu, možná je odpověď ukrytá v něčem velmi jednoduchém: v solidaritě. I v její nejzákladnější formě nás solidarita dokáže prohloubit naše vlastní vnímání a otevřít nám v životě nové možnosti.
Chceme se s našimi diváky podělit o takové dojemné a nevinné momenty solidarity, které se v našem představení odehrávají.