Kat:9 Daire:34

„Jsme jen odraz světla z jednoho okna v jedné z mnoha bytových budov. My, rodiny, jsme anonymní… Nikdo se ani nesnaží definovat rodiny jako my. Lidé, kteří žijí v podobných bytech, jeden nad druhým, oddělení trochou železa a cementu, a ani nevědí o sobě.“

Přichází večer, zhasínají světla, televize se vypíná. Nyní je čas spát…

Ale...
Jednoho dne zůstane světlo v jednom domě zapnuté.
Stane se něco s tou rodinou.
Nikomu to nezáleží. Nebo: Nikoho to nezajímá.
Všichni jsou šťastní, že to není jejich problém.

„Každé rodině se jednoho dne může stát něco nepříjemného…”