Herkes Kocama Benziyor

„Ne, od té noci jsem se trochu uklidnila, ale uvnitř mě je pořád, jako by se něco neochladilo. Nerozumím tomu, jako by můj hněv byl uvnitř mě jako pevná koule. Občas se mi dělá zle. Od té noci se mi něco přilepilo. Nemůžu se soustředit, pořád mi v hlavě něco běží. Moje mysl, můj mozek, jsou neustále aktivní. ‚Občas si dej pauzu,‘ říkám si. No, jsem žena, tak možná i moje myšlenky jsou ženské, tak to tak říkám. Je to žena s očima jako oči démona.“

Ayten, která pracuje jako uklízečka v baru, vypráví svůj příběh. Mluví o tom, jak se sem „dostala“, o manželovi, který ji opustil, o své smutku, o svých touhách, o svých přátelích, se kterými pracuje v baru, ale především o své zuřivé hněvi. Ta hněv, kterou v minulosti nedokázala definovat a jejíž význam postupně odkrývala, se jednoho dne rozbila jako ledová sklenice, a od té doby už nic není jako dřív.

Dramaturgie: Týmová práce.