Hayat

Život, po své smrti, společně se svým nenarozeným dítětem, se ocitá v onom neznámém stavu, který si lidstvo představuje jako "mezní zónu", a stojí tváří v tvář Pandorě, Medúze a Lamii. Tyto tři ženy, kdysi potrestané, prokleté a znetvořené, po tisících let absorbovaly příběhy, které o nich byly vyprávěny, a bezděky se staly nositelkami stejného systému. Před tvářemi jejich odsouzení se Život transformuje do podoby žen z různých dob a s různými životními osudy a konfrontuje se s protichůdnými očekáváními, která jsou ženám kladena. Nicméně, v průběhu této konfrontace si uvědomuje, že skutečná moc nesou muži, ale starobylý systém, který žije v nás všech, od mýtů až po náboženství, od rodiny až po každodenní jazyk. A popisuje, jak se mechanismus útlaku zakoření v lidské duši. Život, která akceptuje, že nemůže změnit svět, připomíná, že ženskost představuje obrovskou příležitost, aby lidstvo se naučilo tvořit namísto vládnout, a aby se místo vlastnictví otevíralo prostoru pro ostatní. Nakonec se obrací od mytologických postav k divákům, protože příběhy, které udržují "mezní zónu" naživu, nezůstanou jen na jevišti, ale vrátí se s námi domů, až hra skončí…

Kolikrát může žena žít špatně? Pokud mlčí, je nenápadná; pokud mluví, je arogantní; pokud miluje, je zaslepená; pokud opustí, je nevěrná; pokud ví, je vychytralá; pokud nic neví, je nevědomá; pokud touží, je bez cti; pokud se vzdá, je fanatická... Nejprve jsme psali jejich příběhy. Potom jsme jim začali věřit. A nakonec jsme chtěli, aby se ženy chovaly podle těchto příběhů. Nyní se v Arafu setkávají čtyři ženy; jedna už byla zabita, a nikdo si nepamatuje, jak zemřely tři další. Život tentokrát nebude stačit jen poslouchat příběhy. Protože si uvědomujeme, že peklo je ve skutečnosti tento svět, ve kterém jsme nespravili ráj, který jsme mohli vytvořit...