Havva

Hra byla inspirována povídkou „Havva“ od Vüs'at O. Benera a postavou „Tina“ z románu „Son Bakış“ autorky Irmak Zileli.

Na rozdíl od původního příběhu, hru vnímáme očima Evy, která se nesnaží uchopit dramata, neustále se směje a i přes všechno, s neústupnou vůlí a nadějí, pokračuje dál. Vidíme ji tak, jak vnímá život, a to i přes to, co zažila a násilí a trauma, které zažívá v současném prostředí.

„Havva, zatížená přívlastkem a tíhou minulosti, se nesmíří, ale neustále hledá řešení. Dělá to prostřednictvím svých vzpomínek z dětství a díky rozporům mezi představami a realitou, které zažívá. A když Havva přijde do toho domu jako „závislá“, ve skutečnosti se všechno změní.“

„Já jsem Eva... Ne, to není Eva. Já vím, že jsi jen ty. Mám to přečíst? ... Nemůžu odejít, aniž bych to vysvětlila, aniž bych se zeptala! Jak by mi to mohlo pomoct? Holky a kluci vedle sebe, to je hřích, to je hřích! Píše se jim to jako hřích, že? Musím jít do lázní! Dobře, dobře... Čti to nahlas, Evo, udělej to! Zvedni hlavu, dívej se nahoru, ne dolů! Příběh se změní!“

Ať se děje cokoliv, ať vás inspirují odvážné ženy, které si samy píší svůj osud... S nadějí, vírou a silou. Tento příběh se změní!

Sponzor prostoru: Taksim Ara Sahne.
Děkujeme Yiğit Benerovi a Irmak Zileliové za jejich neustálou podporu!