Hatasız Dul Olmaz
Hatice uslyší zvonek u dveří; je to její sousedka a jediná přítelkyně, Fikriye. Začíná se jim oběma obřad: vyjmenovávají zesnulé známé a prožívají skrytou pýchu z toho, že přežily. Rozhovor se přesouvá k jejich zesnulým manželům. Zatímco Fikriye vypráví o chybách svého manžela, Hatice o svém manželi mluví téměř jako o "svatém"; tvrdí, že on nikdy neudělal žádnou chybu a že měli dokonalé manželství. Fikriye je touto představou dokonalosti rozrušená a posmívá se Hatice: "Říká se, že nikdo není bez chyb, ale ty jsi jako vdova bez jediné chyby!" O chvíli později, když v rádiu slyší zprávu o anonymním vrahovi, který se vydává za doručovatele a cílí zejména na domy starších žen, kde je po okradení i znásilňuje, obě ženy začínají čekat, napoly vystrašené, napoly plné naděje. Od této chvíle je jejich chování tragikomické...
