Bir Çeyiz Sözleşmesi

30. Mezinárodní divadelní festival v Istanbulu.

28. května 1897, pátek.
Smlouva o věnu.
Svatební smlouva.

V obci Yeniköy, v čtvrti Panayia, se Nikolaos a Sevasti Mumcisi před knězem a starostou vyjádřili svůj záměr vzít svou dceru Carolinu za manželku Antoniovi Angelidisi, majiteli obchodu v Paşabahçě. Byla sepsána smlouva, která stanovila následující: 70 osmanských lir, 12 ručníků, 12 lněných ubrusů, 3 vlněných šatů, 1 kožešinu, 1 zrcadlo, 1 truhlu.

Podle gregoriánského kalendáře je pátek, zatímco podle juliánského kalendáře je středa. Dokument je autentický.
Sto dvacet devět let po svém vzniku se stejná smlouva znovu otevírá v téže čtvrti. Hra „Čepek“ (Çeyiz), kterou napsala Elif Özge Maltepe na základě archivní práce Orhana Türkera, neukazuje svatbu, ale spíše její dokumentaci: odhaluje vlastnictví, práci, strach a hlasy.
Obřad je nezaměnitelný; čte se text. Divák je svědkem. Jediným nástrojem je samotná architektura: ozvěna kamenných zdí, basová linka, která podtrhuje lidský hlas.

V kostele, který byl založen nařízením sultána II. Mahmuda, v budově, která vznikla díky tomuto dokumentu, je tento dokument veřejně a zřetelně předčítán za přítomnosti jeho vlastníků.

Historický zdroj: Orhan Türker.