52 hertz

"Tak to se stalo / Ne s ohlušující explozí, ale se sténáním" – T.S. Eliot.

Čtyři ženy, které prožily své dětství, zažily ztráty a zažily lásku, a to poprvé na ostrově nedaleko Istanbulu, se rozhodly ostrovu dát rozlučkový dar, když se dozvěděly, že zmizí během několika hodin. Tato poslední "hra" je zavede do míst, která jsou navždy uložena v jejich vzpomínkách.
Jak se blíží konec, začínají se zamýšlet nad způsoby, jakými se vyrovnávají se životem, nad svými vztahy, nad místy, ke kterým patří, a nad protikladem mezi touhou být vidět a touhou zůstat nevidět.
Takže, bude toto vyšetřování stačit k zastavení úpadku ostrova?
Hra, která nese jméno po kytovci, který vydává zvuky na frekvenci 52 hertz a je proto považován za „nejosamělejšího kytovce na světě“, protože jeho zvuky nejsou slyšet ostatními kytovci, sleduje příběh, ve kterém není vždy možné být vyslyšen.
"52 hertz" je divadelní hra vytvořená kolektivním procesem pomocí techniky improvizace, která vychází z autobiografických příběhů hereček z ansámblu Hangardz, které udržují tradici arménské kultury a umění v Istanbulu. Hra přináší na jeviště společný jazyk založený na tématech paměti, neviditelnosti a solidarity.