Čtyři starověká města na pobřeží Lýkie.

Olympos je archeologické naleziště rozprostřené v údolí a nejlepší způsob, jak ho prozkoumat, je začít u vchodu a pokračovat podél břehu řeky až k moři. Adresa uvedená v záznamech ministerstva odkazuje na čtvrť Yazır v okrese Kumluca; údolí se otevírá k pobřeží mezi obcemi Çıralı a Adrasan. Většina ruin je skrytá pod hustou vegetací, proto se držte stezek a pozorně sledujte okolí mezi stromy. Město bylo poprvé představeno vědecké obci v roce 1812 díky záznamům kapitána Beauforta. Město bylo situováno na obou březích řeky Olympos a obě břehy kdysi spojoval most se třemi oblouky. Dnes je vidět pouze jedna část tohoto mostu; přístavní stavby na obou březích řeky stále naznačují, kde se nacházel přístav. Výzkumy ukázaly, že město bylo plánováno s úzkými ulicemi a hlavní tepnou byla severní přístavní ulice, která směřovala z východu na západ. Nejstarší stavby, které byly v městě objeveny, jsou hradby obklopující oblast zvanou Jižní Město, postavené z polygonálních kamenů. Nejznámějším prvkem údolí je vysoká kamenná brána, která zůstala z malého chrámu v ionickém stylu. Sochařské podstavce u vchodu naznačují, že chrám byl zasvěcen římskému císaři Marcusu Aureliovi, a kulturní portál datuje tuto stavbu do let 172-173. Postavte se před bránu a porovnejte její velikost se svou výškou; teprve tak si uvědomíte její rozměry. Na jižním břehu řeky se nachází malé divadlo, postavené na helénistických základech a opravené v římské době. Jednou z významných staveb, která byla objevena během výzkumů, jsou lázně, které pocházejí z období Vespasiána; Turecká turistická encyklopedie uvádí, že tyto lázně byly postaveny kolem roku 78 n. l. Největší rozkvět města nastal v byzantském období; podle výsledků výzkumů bylo město v 5. a 6. století větší než v římské době a podlahy velkých staveb z tohoto období byly pokryty mozaikami. Hřbitovy se rozkládaly na obou svazích údolí již od 1. století a v encyklopedii je uvedeno, že zde bylo nalezeno 354 hrobů. Ulice Nekropole v severní části města je zajímavá, protože v byzantském období byly římské hrobky v této oblasti využívány jako obytné prostory a mezi ně byly přidány civilní stavby. Kulturní portál považuje za nejzajímavější památku města hrobku kapitána Eudema, která se nachází v skalní jeskyni poblíž ústí řeky a je známá pro svou reli Tato pláž je také jedním z míst, kde karety mořské kladou vejce. Od května do září tuto oblast sledují dobrovolníci, proto se, prosím, nepřibližujte k označeným hnízdištím. Tato oblast je známá svou průzračnou vodou a je ideálním místem k ochlazení po třech hodinách pěší túry. Pokud vám zbude čas, navštivte Yanartaş na straně Çıralı. Plameny se nacházejí na jižním svahu hory Çakaltepe, přibližně 180 metrů nad mořem, a vycházejí z kamení, kde se uvolňuje metan. Podle Turecké turistické encyklopedie se tento plyn uvolňuje v důsledku zemětřesení a stoupá k povrchu. Podle kulturního portálu se Olympos v antice proslavil právě tímto samovolně hořícím ohněm, a plameny byly spojovány s mytologickou chimérou, bytostí chrlící oheň. Plameny jsou v noci lépe viditelné, ale nezapomeňte si vzít baterku a pevnou obuv, protože budete stoupat do kopce. Po návštěvě Olymposu se vraťte na silnici Antalya-Kumluca a pokračujte na západ, do údolí Finike. Další zastávkou je Limyra. Zdroje: Muzejní karta (archeologické naleziště Olympos), Kulturní portál, Turecká turistická encyklopedie, Wikipedie (Olympus, Lýkie), Wikipedie (Yanartaş).

Limyra se nachází v oblasti Saklısu, poblíž Turunçovy, v okrese Finike. Rozkládá se na úbočí hory Toçak a na přilehlé nížině. Město má dvě úrovně: akropolis, tedy horní město, na vrcholu hory, a dolní město, které je rozděleno na západní a východní část v nížině. Pro optimální využití času začněte návštěvou divadla, poté se přesuňte k ruinám v nížině a nakonec vyjděte na akropolis. Město bylo v řečtině nazýváno Zemuri a je známo, že osídlení zde existovalo již v 5. století př. n. l. Limyra zažila svůj vrchol v první polovině 4. století př. n. l., kdy se stala hlavním městem Lýkie a podporovala místní satrapy v boji proti Peršanům. Poté se oblast opět dostala pod perskou kontrolu a v tomto období měl velký vliv satrapa Karije, Mausolos. Dnes je divadlo symbolem města. Podle Kulturního portálu a Turecké turistické encyklopedie bylo divadlo postaveno v helénistickém období a po zemětřesení v roce 141 n. l. bylo opravováno. Anglická Wikipedie uvádí, že divadlo z římské doby bylo postaveno v 2. století n. l. a bylo věnováno lyckému filantropovi Opramoasovi, který měl divadlo s kapacitou 8 000 diváků. Díky své poloze na svahu, když vystoupíte do horních řad, máte krásný výhled na nížinu. Limyra je jedním z měst v Lýkii s největším počtem skalních hrobů. Podle Kulturního portálu zde existuje více než 400 skalních hrobů, z nichž mnohé jsou zdobeny lýckými nápisy. Turecká turistická encyklopedie uvádí, že v druhé nekropole na úbočí hory Toçak se nachází 200 skalních hrobů a sarkofágů. Při prohlídce fasád si všimněte, jak se dřevěná architektura promítá do kamene; stejnou tradici uvidíte blíže v následující zastávce, v Myře. Po sestupu do nížiny začněte prohlídkou západní části města. Zde se nacházejí základy památníku Ptolemaion, datovaného do první čtvrtiny 3. století př. n. l., do období vlády Ptolemaia II. Podle anglické Wikipedie Limyřané tento památník postavili jako poděkování Ptolemaiovu II. Philadelphosovi, který podporoval město v boji proti invazím Galatů. Hradby západní části města byly v 7. století n. l. posíleny 11 věžemi, aby se odrazily nájezdy Arabů. Cesta z brány v této části města vede do bažinaté oblasti, kde se nachází kenotaf Gaiuse Caesara, tedy pamětní hrob, který neobsahuje tělo. Gaius Caesar, považovaný za nástupce Augusta, zem Nachází se zde Perikleovo heroion, datované do tohoto století, které má na fasádě místo sloupů ženské sochy, tzv. karyatidy. Některé reliéfy a karyatidy z tohoto heroia jsou vystaveny v muzeu v Antalyi, takže je můžete tam také hledat. Výstup na akropolis představuje stoupání po svahu, proto se vyhněte návštěvě v horkých hodinách a nezapomeňte si vzít vodu. V této oblasti probíhají archeologické výzkumy od roku 1969; v prvních letech je podporovali Němci, a od roku 1982 Rakouský archeologický institut. Před návštěvou si ověřte aktuální podmínky vstupu na oficiálních stránkách. Po návštěvě Limyry pokračujte směrem na západ přes Finike do Demre. Nejlepší je strávit noc ve Finike nebo Demre a návštěvu Myry si naplánovat na následující den. Zdroje: Kulturní portál (Limyra); Turecká turistická encyklopedie; Wikipedia (Limyra).

Myra se nachází na skalnatém svahu, u řeky Demre, v oblasti, která vznikla sedimenty z řeky, dříve známé jako Myros. Podle Turecké turistické encyklopedie se díky těmto sedimentům se starobylé město nachází asi pět kilometrů od pobřeží. Většina pozůstatků lykijských a římských měst je pohřbena pod touto půdou; to, co lze vidět, zahrnuje divadlo, které se opírá o svah, a skalní hrobky. Pro efektivní využití času začněte prohlídkou divadla, poté navštivte skalní hrobky, které se nacházejí přímo nad ním, a zbývající čas věnujte návštěvě druhé nekropole na východě. Myra, zmíněná v lykijských nápisech, byla jedním z šesti významných měst v Lykijské unii, které měly tři hlasy, a Strabon ji zařadil mezi největší města unie. Po tom, co se v roce 325 našeho letopočtu Lykie stala samostatnou římskou provincií, Myra se stala jejím hlavním městem. Nejvýznamnější stavbou byzantské éry je kostel svatého Mikuláše, který se nachází v centru města; tato trasa je však zaměřena na divadlo a skalní hrobky. Arabské nájezdy oslabily město v 7. a 9. století, a v roce 809 byla Myra dobyta armádou Abbásidského chalífátu. Divadlo bylo postaveno na jižním svahu akropole. Ministerstvo popisuje divadlo jako stavbu, která se opírá o skalní hrobky a táhne se dolů, a označuje ho za jedno z mála dochovaných antických divadel. Podle Turecké turistické encyklopedie divadlo mělo kapacitu 11 000 diváků a bylo jedním z největších divadel v Lykii. Stavba byla zničena zemětřesením v roce 141 našeho letopočtu a následně byla znovu postavena. V okolí divadla hledejte kamenné masky, které byly v zemi nalezeny; encyklopedie také zmiňuje friz s maskami, sochy a sedadla. Na čestných sedadlech v prvních řadách se nacházejí vyobrazení ryb a zvířat, proto se pozorně podívejte na spodní řady. Protože divadlo a skalní hrobky sdílejí stejný svah, je možné je vidět na jedné fotografii. Skalní hrobky města se nacházejí na útesu přímo nad divadlem a jsou známé jako Mořská nekropole. Podle Turecké turistické encyklopedie jsou zde hrobky uspořádány vedle sebe jako úly, a připomínají typické lykijské domy. Hrobky jsou vytesány do skal; některé mají fasády ve tvaru domu, zatímco jiné mají fasády ve tvaru chrámu. Ministerstvo zdůrazňuje, že reliéfy na hrobkách jsou velmi významné. Encyklopedie uvádí, že v Myře se Archeologické výzkumy v Myře byly zahájeny v roce 2009 pod vedením archeologa Nevzata Çevika. Před návštěvou si ověřte aktuální otevírací dobu archeologického naleziště na webových stránkách Müze Kart. Pokud máte čas, můžete se také vydat asi pět kilometrů vzdálené starověkému přístavu Andriake; obilnice, která byla postavena za vlády císaře Hadriana, dnes slouží jako muzeum civilizací Lýkie. Po návštěvě Myry pokračujte směrem k Kašu a zastavte se v Üçağız, který se nachází na pobřeží Kekova; nechte zde auto a přejeďte lodí do Kaleköy. Zdroje: Müze Kart (archeologické naleziště Myra); Kulturní portál (Myra); Turecká turistická encyklopedie; Wikipedie (Mira); Wikipedia (Myra).

Simena, dnes známá jako Kaleköy, se nachází na malém poloostrově naproti ostrovu Kekova, v okrese Demre. Do vesnice nevede silnice; auto je nutné nechat v Üçağız a dovézt se lodí. Některé zdroje uvádějí, že je možné se do Simeny dostat i pěšky z Üçağız. Samotné Üçağız se nachází na místě starověkého města Teimiussa a vzdálenost mezi oběma vesnicemi je pouhý kilometr. Při domlouvání se s lodí se ujistěte, že chcete vidět pobřeží potopeného města a že budete mít dostatek času na výstup ke hradu v Kaleköy. Podle dostupných informací se osídlení v Simeně datuje již do 4. století př. n. l., což dokazují nálezy hrobových nápisů a mincí. Jméno města se poprvé objevuje v 1. století n. l. v díle římského autora Plinia. Simena se připojila k Lykické unii, nikoli jako samostatné město, ale jako součást městského společenství, které zahrnovalo Aperlai, Isinda a Apollonia, a tato skupina měla v unii pouze jeden hlas. Po přístavu se vydáte stoupajícím chodníkem k hradu. Anglická verze Wikipedie popisuje hrad jako východorímskou pevnost postavenou ve středověku k ochraně před piráty, kteří sídlili v Kekově. Naopak, turecká verze Wikipedie uvádí, že zde jsou patrné pozůstatky hradeb z helénistického období a pozůstatky byzantského hradu. Po dosažení hradu uvidíte jako první malou divadelní budovu, která je vytesána do skály a má sedm řad, přičemž pojme přibližně 300 lidí. Některé zdroje naznačují, že tato stavba mohla sloužit jako divadlo nebo jako shromaždiště, tedy bouleuterion. Ve městě se také nacházejí cisterny, které sloužily k zásobování lodí vodou. Z hradby se podívejte na ostrov Kekova a úzký průliv mezi ním a pevninou; z tohoto místa je snadno patrné, proč tato chráněná oblast sloužila jako útočiště pro lodě i pro piráty. Cesta zpět je strmá, takže se v horkých hodinách nespěchejte a vezměte si s sebou vodu. Při sestupu se podívejte na hřbitovy. Kaleköy se nachází v srdci lykijské nekropole, která je částečně pod vodou, a některé z skalních hrobů nesou lykijské nápisy. Podle portálu Culture Portal jsou lykijské sarkofágy viditelné jak v různých částech hradu, tak i na pobřeží, pod vodou. Na jednom z nich je nápis, který uvádí, že sarkofág patří Mentorovi, synovi Idarguse. Sarkofágy na pobřeží jsou nejlépe vidět z lodi, kde jsou patrné jejich vystupující obrysy. Pobřeží potopeného města je poslední částí trasy Simena je archeologicky významná lokalita a nachází se v rámci chráněné oblasti Kekova, která má rozlohu 260 kilometrů čtverečních. Tato oblast byla v roce 1990 vyhlášena chráněnou přírodní rezervací a ministerstvo uvádí, že potápění je v některých zátokách zakázáno kvůli archeologickým pozůstatkům. Před cestou si ověřte pravidla pro plavání a potápění a pozorujte potopené pozůstatky z lodi. Na konci dne se vraťte lodí do Üçağız; trasa zde končí a můžete strávit noc v Demre nebo v městě Kaş, které se nachází západněji. Zdroje: Kulturní portál (Simena, Kekova); Ministerstvo životního prostředí, urbanismu a změny klimatu (chráněná oblast Kaş-Kekova); Turecká turistická encyklopedie; Wikipedie (Simena); Wikipedia (Simena, Kaleköy, Kekova).