
Procházka podél řeky Yeşilırmak v Amasyi.
Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit
Tato trasa propojuje obě strany údolí řeky Yeşilırmak během jednodenního výletu. Amasya, situovaná v hlubokém údolí, které vytvořila řeka Yeşilırmak, se nachází v místě, kde se křižují cesty spojující pobřežní oblast Černého moře s ostatními regiony Anatolie. Příběh města se čte na obou stranách tohoto údolí. Trasa začíná na jižní straně, v Muzeu Amasya. Muzeum představuje různé historické období, od doby kamenné až po osmanskou éru, a připravuje návštěvníky na to, co uvidí na dalších zastávkách. Kamenné artefakty v zahradě muzea představují řadu od doby Hetitů až po osmanskou éru. Po návštěvě muzea se přechází řeku a pokračuje se na severní stranu, k úpatí hory Harşena. Podle Generálního ředitelství pro kulturní památky a muzea se 272 metrů vysoká vápencová skála, která se tyčí na severu údolí, nazývá hora Harşena. Stejný zdroj uvádí, že v této oblasti se nacházejí pozůstatky helénistických hradeb, monumentální cisterna datující se do 1. století př. n. l. a domy Yalıboyu. Severní část trasy prochází touto oblastí. Zde se po schodech, které začínají u železniční trati v oblasti Hatuniye, stoupá k Královským skalním hrobkám. Tyto monumentální skalní stavby, pocházející z období, kdy byla tato oblast hlavním městem království Pontos, jsou jednou z nejnáročnějších, ale zároveň nejzajímavějších zastávek trasy. Proto je tato část umístěna do poloviny výletu, kdy jsou turisté ještě plní energie. Hrobky, spolu s pevností Amasya, byly v roce 2015 zařazeny do seznamu předběžných památek UNESCO. Po sestupu ze svahu se podél řeky nacházejí domy Yalıboyu, které stojí na historických hradbách. Tyto domy, postavené z hlíny vyplňující dřevěné konstrukce, pocházejí převážně z 19. století a byly v roce 1992 chráněny. Tímto způsobem trasa umožňuje přechod od starověké skalní architektury k civilní osmanské architektuře. Nakonec se vrací na jižní stranu a končí u nemocnice Amasya Darüşşifası, která byla založena v letech 1308-1309. Tato budova, dnes známá jako Muzeum historie medicíny a chirurgie Sabuncuoğlu, uzavírá trasu ukázkou kamenářské práce z období Ilchanátů. Logika tohoto uspořádání je jednoduchá: nejprve uzavřené prostory a kontext, poté svah a výhled, poté pobřežní prostředí a nakonec opět klidný interiér. Trasa je určena pro pěší turistiku; vzdálenosti mezi zastávkami si můžete ověřit v mapové aplikaci. Doporučená doba strávená na jednotlivých zast Zdroje:
- Guvernát Amasya, Muzeum Amasya, https://www.amasya.gov.tr/amasya-muzesi
- Guvernát Amasya, Domy v Amasya, https://www.amasya.gov.tr/amasya-evleri
- Kulturní portál, Královské skalní hrobky, https://www.kulturportali.gov.tr/turkiye/amasya/gezilecekyer/kralkaya-mezarlari
- Kulturní portál, Domy u pobřeží, https://www.kulturportali.gov.tr/turkiye/amasya/gezilecekyer/yaliboyu-evler
- KVMGM, Hora Haršena a královské skalní hrobky Pontu, https://kvmgm.ktb.gov.tr/TR-137900/harsena-dagi-ve-pontus-kral-kaya-mezarlari-amasya-2015.html
- Krajský úřad kultury a turistiky v Amasya, Královské skalní hrobky, https://amasya.ktb.gov.tr/TR-59519/kral-kaya-mezarlari.html
- TDV Islámská encyklopedie, Lékařská škola v Amasya, https://islamansiklopedisi.org.tr/amasya-darussifasi
- Krajský úřad kultury a turistiky v Amasya, Muzeum historie medicíny a chirurgie Sabuncuoğlu, https://amasya.ktb.gov.tr/tr-59522/sabuncuoglu-tip-ve-cerrahi-tarihi-muzesi.html
Zastávky trasy

Muzeum v Amasya.
První zastávkou trasy je Muzeum v Amasya, a je rozumné začít prohlídku procházkou po zahradě. Muzeum se nachází v centru města, na protější straně řeky Yeşilırmak oproti Královským hrobkám. Podle informací na webových stránkách gubernie bylo muzeum zřízeno jako sklad, kde byly shromažďovány archeologické artefakty a mumie. Datum založení se v různých zdrojích liší, proto je nejbezpečnější říci, že vzniklo v 20. letech 20. století. S postupným navyšováním sbírky byla tato přesunuta do jiné historické budovy a 22. března 1977 byla přesunuta do současné budovy. Muzeum bylo otevřeno veřejnosti 14. června 1980.
Sbírka zahrnuje artefakty od doby kamenné až po osmanskou éru. Na webových stránkách gubernie je uvedeno, že kromě archeologických a etnografických artefaktů obsahuje také kolekce mincí, pečetí, rukopisů a mumíí. Celkový počet exponátů přesahuje dvacet tři tisíce. Před vstupem do hal je dobré projít se po zahradě a poté se vrátit dovnitř. Venkovní expozice se nachází v zahradě na západní straně budovy. Zde jsou vystaveny kamenné artefakty z období Hetitů, helénistického, římského, byzantského, Ilchanidů, Seldžuků a Osmanů. Pro detailnější prohlídku nápisů, reliéfů a dekorací na kamenech je vhodné přijít v době, kdy na ně dopadá boční světlo, tedy ráno nebo odpoledne. Pokuste se rozlišit jednotlivé civilizace čtením štítků u každého kamene.
Poloha Amasyi v dopravní uzlové oblasti je jedním z důvodů této rozmanitosti. Podle Generálního ředitelství pro kulturní památky a muzea byla jižní svah hory Harşena osídlena desítkami civilizací od doby bronzové až po konec osmanské éry. Proto lze muzeum vnímat jako paměť města. V samostatné budově v zahradě je uchována kolekce osmi mumíí; podle informací na webových stránkách gubernie pocházejí z období vlády Ilchanidů ve 14. století a patřily osobám, které v té době působily. Ohledně pravidel pro fotografování se informujte u personálu u vstupu.
Vnitřní haly obsahují vitríny s mincemi, pečetěmi a rukopisy, které představují malé, ale zajímavé předměty; proto se zde nespěchejte. Etnografické artefakty shromažďují předměty související s místním životem a představují dobrou přípravu před prohlídkou domů u pobřeží. Procházení halami v chronologickém pořadí vám pomůže umístit budovy Pontu, které brzy uvidíte, do správného kontextu. Na oficiálních stránkách je uvedeno, že muzeum je během oběda uzavřeno; zkontrolujte si otevírací

Královské hrobky.
Druhá zastávka jsou Královské skalní hrobky, které jsou vytesány do jižního svahu hory Harşena. K nim se dostanete po schodech, které začínají od železniční trati v oblasti Hatuniye, jak uvádí Kulturní portál. Během cesty dávejte pozor na okolí. Výstup vás dovede jak k hrobkám, tak k vyhlídce s výhledem na město. Nejdříve se zastavte, odpočiňte si a podívejte se na údolí pod vámi.
Amasya je situována v hlubokém údolí, které vytvořila řeka Yeşilırmak. Podle Generálního ředitelství pro kulturní statky a muzea se 272 metrů vysoká, kuželovitá skalní formace z vápence, která se tyčí nad údolím, nazývá hora Harşena. Hrobky jsou vytesány do těchto vápencových skal, které se zvedají jako rovná stěna. Tyto stavby pocházejí z období pontských králů, kteří učinili Amasyu hlavním městem počínaje počátkem 3. století př. n. l. Zdroje uvádějí různé, ale blízké daty pro začátek tohoto období, například 302 př. n. l. a 301 př. n. l. Zakladatelem Pontského království byl Mithridates I. Ktistes; hrobky jsou obvykle připisovány pěti králům mezi ním a Pharnakesem I.
Hrobkové komory jsou odděleny galeriemi ve tvaru U, které jsou vytesány do hlavní skály. Tímto způsobem každá komora vypadá jako samostatný blok, který je oddělen od hlavní skalní hmoty. Komory, jejichž stropy jsou zaklenuty, a galerie, které je obklopují, vytvářejí jedinečnou architekturu díky svým kulatým klenutým stropům. Generální ředitelství uvádí, že v komoře č. 5 zcela zmizel vliv řecké architektury a objevila se nová, místní architektura. Komora č. 5 je připisována Pharnakesovi I. a má rozměry 15 x 8 x 7 metrů. Podle stejného zdroje se jedná o poslední skalní hrobku, která byla postavena v období Pontského království. Druhé královské pohřebiště dynastie nebylo dosud nalezeno, a tato tradice nebyla pokračována ani v Sinopu, který byl druhým hlavním městem.
Ohledně počtu skalních hrobek podél údolí Yeşilırmak uvádějí zdroje různá čísla. Mluví se o více než dvaceti hrobkách, z nichž se do současnosti zachovalo jen několik. Hrobky, spolu s pevností Amasya, byly v roce 2015 zařazeny do seznamu předběžných kandidátů na světové dědictví UNESCO. Generální ředitelství také uvádí, že v této oblasti se nacházejí pozůstatky helénistických hradeb a monumentální cisterny datované do 1. století př. n. l., které jsou součástí tohoto celku.
Při

Domy podél pobřeží v Amasya.
Třetí zastávkou jsou domy Yalıboyu, které se nacházejí na severním břehu řeky Yeşilırmak. Tato část trasy vede podél řeky. Kulturní centrum se nachází v oblasti Bahçeleriçi, na ulici Büyük Ağa, v centru města, přímo u řeky. Po sestupu po schodech se zastavte u řeky a nechte si dálku. Domy jsou postaveny na historických hradbách, což je charakteristický rys, který je pro Amasyu typický a který je patrný na první pohled. Konstrukce využívá techniky "himış" a "bağdadı", což znamená, že jsou zde stěny vyplněné cihlami mezi dřevěnými rámy. Na stránkách guvernorátu se uvádí, že většina těchto domů pochází z 19. století a že byly chráněny od 5. května 1992.
Střechy jsou sedlové nebo valbové a jsou pokryté vlnitými taškami. Domy jsou postaveny v řadě a mají jedno nebo dvě patra nad suterénem. V některých domech se v prvním patře, v jiných ve druhém patře nachází "şahniş", což je prostor, který se nazývá "balkón". Druhá patra jsou vyvýšená a mají balkóny, což zajišťuje symetrii a zároveň zvětšuje vnitřní prostor. U domů postavených na hradbách jsou tyto vyvýšené části podepřeny dřevěnými konzolemi, takže je dobré se podívat, zda jsou tyto podpěry viditelné. Díky těmto vyvýšeným částem jsou horní patra světlejší a mají více oken.
Okna jsou většinou posuvná a jsou uspořádána ve skupinách po třech. Před okny se nacházejí dřevěné mříže, které brání pohledu zvenčí. Většina domů má dvůr a zahradu; v dvorku se nachází studna a pec, což jsou prvky, které upoutají pozornost. Vnitřní prostory slouží k běžnému životu a jsou uspořádány kolem obývacího pokoje. V místnostech se obvykle nachází pec, police, skříně a lavice. Většina domů nemá samostatné koupelny; v některých místnostech jsou prostorné skříně upraveny jako koupelny.
Jedná se o obytnou oblast, kde se stále žije. Možnost vstupu do jednotlivých domů se liší, proto je důležité je pozorovat zvenčí a při fotografování dbát na soukromí. Nedotýkejte se dřevěných mříží a fasád. V klidných ranních hodinách může klidná hladina vody odrážet obrazy domů, což je dobrá příležitost pro fotografování. Svahy Královských hrobek se nacházejí těsně za domy; můžete zkusit najít úhel z druhého břehu řeky, abyste je zachytili na jedné fotografii. Generální ředitelství pro kulturní památky a muzea zahrnuje tyto domy mezi prvky, které tvoří celek s řekou a údolím

Lékařská škola v Amasyi (Muzeum historie medicíny a chirurgie Sabuncuoğlu).
Poslední zastávkou je Amasya Darüşşifası, dnes známá jako Muzeum historie medicíny a chirurgie Sabuncuoğlu. Podle encyklopedie TDV je budova umístěna na ulici, která probíhá paralelně s řekou Yeşilırmak, a byla postavena podle plánu medresy. Arabský nápis nad vchodem ukazuje, že budova byla postavena v letech 1308-1309. Podle nápisu ji nechali postavit Anber b. Abdullah, otrok manželky Ilkhanidského vládce Olcaytu Hana, a Ahmed Bey, vládce Anatólie. O architektovi nejsou žádné informace. Zakládací listina se nedochovala, ale ví se, že byla sepsána v roce 1312.
Budova má vnější rozměry 33,60 x 25,60 metrů a je orientována z východu na západ. Plán zahrnuje obdélníkové nádvoří, dvě řady arkád a hlavní arkádu, které jsou vzájemně propojeny. Hlavní arkáda má zevnitř rozměry 7,10 x 5,70 metrů a otevírá se do nádvoří špičatým obloukem. Nejprve se podívejme na západní fasádu, která směřuje do ulice. Tato fasáda je postavena z pravidelně opracovaných kamenů. Portál je o třetinu vyšší než šířka fasády a vyčnívá. Po stranách portálu jsou velká okna a v rozích se nacházejí válcové věže. Nad vchodem je oblouk ve tvaru luku, obě strany jsou profilované a arkáda je propojena s fasádou výklenkem o hloubce 2 metry.
Ministerstvo kultury a turismu provincie Amasya uvádí, že fasáda je umělecky velmi cenná. Podle stejné stránky se na klíči portálu nachází reliéf pokrčeného člověka. Sloupy, které podpírají arkády ve dvoře, mají různé hlavice, které jsou zdobené ornamenty, mukarnasami a profily. Dlouhé sály za arkádami mají rozměry 4,65 x 14,10 metrů a jsou zaklenuty klenbou. Špičaté oblouky z cihel podporují tyto klenby. Na vnějších zdech je nepravidelná kamenná konstrukce, zatímco v obloukách, které brání otvírání, se používá cihla; všímejte si rozdílu v materiálech.
Jak je uvedeno v nápisu, budova sloužila jako nemocnice. Podle článku v encyklopedii TDV je budova známá jako "bimarhane" (nemocnice), což pramení z myšlenky, že zde byli pouze pacienti s duševními problémy. O tom, že zde lékař a chirurg Sabuncuoğlu Şerefeddin působil a psal své dílo "Mücerrebname", se dozvídáme z jeho vlastních záznamů. Podle ministerstva v muzeu existuje "Sál Sabuncuoğlu", kde jsou vystaveny lékařské a chirurgické nástroje z deseti
Komentáře
Nacitani...
