Karagöz Müzesi

Muzeum Karagöz je první muzeum svého druhu v Turecku, které bylo otevřeno v roce 2007 městem Bursa s cílem uchovat tradici tureckého loutkového divadla Karagöz. Nachází se na ulici Çekirge, přímo naproti památníku, který je považován za symbolický hrob Karagöze a Hacivata. Budova, která má dva patra, byla předtím zhruba třicet let využívána jako transformátorová stanice. Po mezinárodním festivalu Karagöz v Bursě, který se konal v listopadu 1995, začala městská správa pracovat na projektu, který měl z této nevyužívané budovy vytvořit centrum pro umění Karagöz. S podporou pobočky Mezinárodní unie loutkářů (UNIMA) v Bursě a sběratele Şinasi Çelikkola byla budova v červnu 1997 otevřena jako umělecké centrum s názvem Karagöz Evi. Zde se začaly konat představení Karagöz tři dny v týdnu a po určitou dobu byla vystavována kolekce tkanin a oděvů z oblasti Keles, kterou vlastnil Çelikkol. Karagöz Evi se stalo jedním z hlavních míst konání Mezinárodního festivalu loutkového divadla v Bursě, který se konal v letech 1997-2005. V roce 2005 byla fasáda budovy pokryta reliéfy z keramiky, které zobrazují postavy z divadla Karagöz. V roce 2006 byla budova opuštěna, v roce 2007 byla zrekonstruována a Ministerstvem kultury a turistiky byla prohlášena za muzeum. Základem sbírky je 72 postav z kolekce Metina Anda. Následně byly přidány obrazy umělců Karagöz, jako jsou Tacettin Diker, Orhan Kurt, Mustafa Mutlu, Metin Özlen a Osman Ezgi. Co se v muzeu nachází: Podle webových stránek města Bursa se v budově nacházejí tři galerie, ateliér pro tvorbu loutek s kapacitou pro pět dětí, specializovaná knihovna a divadlo s kapacitou 69 míst. V jedné z galerií jsou panely, které vyprávějí historii loutkového divadla, a jsou zde vystaveny nástroje a materiály používané při výrobě loutek. Ručně vyrobené loutky od Hayali Nevzata Çiftçiho jsou zde vystaveny spolu s materiály používanými při výrobě loutek. V další galerii jsou vystaveny obrazy postav Karagöz a životní příběhy umělců, kteří je vytvářeli; město uvádí, že v této galerii je vystaveno 119 obrazů. Střední galerie je věnována loutkám z různých zemí, z nichž některé byly darovány umělci, kteří přijeli na festival loutkového divadla v Bursě. Mezi exponáty jsou také karikatury Karagöze a Hacivata z dávných novin a další tištěné materiály související s divadlem. V divadle se konají živé předst V Bursě se traduje, že za vlády Orhana Gazei, při stavbě mešity, Hacivat pracoval jako zedník a Karagöz jako kovář. Jejich vtipné rozhovory rozptylovaly dělníky, což zpozdilo výstavbu, a oba byli popraveni. Později je ztvárnil někdo jménem Šejch Küšteri a předvedl jejich představení před sultánem. Nicméně, jak zdůrazňuje And, tyto příběhy nemají velkou historickou hodnotu, protože neexistují žádné dokumenty ani důkazy, které by je potvrzovaly. Podle písemných zdrojů se divadlo stínů dostalo do Osmanské říše v 16. století prostřednictvím umělců z Egypta, konkrétně z období Mamlúků. Mamlúcký historik Ibn Iyas popisuje, že v roce 1517, během vlády Yavuz Sultana Selima, který dobyl Egypt, jeden z umělců divadla stínů předvedl představení v paláci na ostrově Ravza na Nilu. Sultán byl představením nadšen a přikázal umělci, aby přicestoval do Istanbulu. Podle zdrojů s ním dorazilo do Istanbulu i dalších 600 egyptských umělců. Figury používané v divadle stínů v období Mamlúků nebyly průhledné a byly jednobarevné. Turečtí umělci v 17. století vylepšili techniku, díky své zručnosti v práci s kůží, figury zpřehlednili a umožnili jejich pohyb v kloubech. Jméno Karagöz se poprvé objevilo právě v tomto století. Figury se vyráběly z kůže, zejména z buvolí kůže, byly různými postupy zpřehledněny a barveny přírodními barvami. Představení se hrála za bílým plátnem, osvětleným olejovou lampou nebo svíčkami. Figury se pohybovaly pomocí vodorovných tyčí a otáčely se pomocí svislých tyčí, které se nazývaly "fır döndü". Každé představení se skládalo ze čtyř samostatných částí: úvodu, dialogu, mezihry a závěru. Karagöz je typický obyčejný člověk, který otevřeně vyjadřuje své myšlenky, často je nezaměstnaný a má problémy. Hacivat je zase elegantní obyvatel Istanbulu, který se snaží udržovat harmonii mezi všemi. Na jeviště se objevují i různé typy postav, které mluví dialektem svého regionu, jako je lesník z Kastamonu, kuchař z Bolu nebo obyvatel Kayseri, a tak se na jevišti odráží rozmanitost osmanské společnosti. UNESCO zařadilo divadlo stínů Karagöz v roce 2009 do seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Podle záznamů se tato hra v minulosti hrávala zejména během měsíce ramadánu a při obřadech stříhání vlasů, a to v kavárnách a na veřejných pro