Belevi Anıt Mezarı

Tento monumentální hrob, který se nachází v čtvrti Belevi v Selčuku, u silnice spojující Izmir a Aydın, je jedním z nejvýznamnějších příkladů helénistické hrobkové architektury v Anatólii. Podle časopisu Aktüel Arkeoloji se tento monument nacházel přibližně 15 kilometrů severně od Efesu, v blízkosti staré cesty spojující Efes a Sardes. V místní obci je známý jako "Ležící hrad"; z dálky vypadá jako obrovský kus skály, který se odtrhl od svahu. Monument byl navržen jako inspirace pro Mauzoleum v Halikarnassu, jedním ze Sedmi divů světa. Vzhledem k tomu, že původní stavba v Halikarnassu již neexistuje, je Belevi jedním z mála míst, kde lze vidět tento typ monumentu. Stále probíhají diskuze o tom, pro koho byl tento hrob postaven. Někteří vědci, jako Büyükkolancı a Baranaydın, se domnívají, že jeho výstavba byla zahájena kolem roku 300 př. n. l. Lysimachem, zakladatelem helénistického Efesu. Nedávný výzkum, publikovaný Rakouským archeologickým institutem v roce 2016, navrhuje, že výstavba probíhala mezi lety 310 př. n. l. a 280/270 př. n. l. a že vlastníkem hrobu byl Antigonos Monophthalmos. Jiný názor, opírající se o starověké zdroje, tvrdí, že nedokončený hrob byl v roce 246 př. n. l. využit pro krále Seleukose II. Antiochea. Tato nejistota činí monument ještě zajímavějším; návštěvník se zde prochází po hrobce krále, jehož jméno není s jistotou známo. Stavba byla vytvořena tak, že byl opracován přirozený skalní útvar a obložen kamennými bloky. Na třech stupních se nachází čtvercová platforma o straně přibližně 29,6 metru; podle časopisu Aktüel Arkeoloji má platforma výšku 11,5 metru. Horní část platformy byla obklopena frizem s triglify a metopy v dórském stylu. Nad ní se nacházela druhá úroveň, která připomínala chrám, s osmi korintskými sloupmi na každé straně; tato úroveň měla také výšku přibližně 11,5 metru. V kazetovém stropu sloupové galerie byly reliéfy zobrazující pohřební hry a boje kentaurů. Na okrajích střechy se nacházely skupiny soch lvů-grifů, které směřovaly k velkým kamenným vázám, a v rozích byly dvojice koní. Během výzkumu v letech 1998-2000 nebyly nalezeny žádné důkazy o pyramidové střeše; to naznačuje, že odvodňovací kanály na dně galerie byly otevřené. Na základě těchto informací Památník byl vědecké obci představen Rakouským archeologickým institutem. V 30. letech jej prozkoumali Camillo Praschniker a architekt Max Theuer, v 70. letech pokračoval ve výzkumu Wilhelm Alzinger a výsledky byly publikovány v roce 1979. Nové výzkumy, které Peter Ruggendorfer prováděl od roku 1998, byly v roce 2016 shromážděny do samostatného svazku. Dnes památník stojí přímo u silnice, uprostřed polí. Zdroje nezmiňují žádný pravidelný vstupní systém, proto se ohledně podmínek návštěvy obraťte na správu muzea v Efesu. Obec Selçuk a stránka visitizmir uvádějí souřadnice památníku a pokyny, jak se k němu dostat; z Selčuku je to autem přibližně 15 kilometrů. Nejprve se podívejte ze směru jihovýchodu; vyřezávaná strana skalního útvaru a schody podstavce jsou z tohoto úhlu nejlépe viditelné. Poté si prohlédněte korintské hlavice, fragmenty a bloky frizu, které jsou rozesety v okolí; některé jsou částečně zakryté trávou. V létě je lokalita bez stínu a tráva roste, proto je návštěva na jaře příjemnější a památník je lépe viditelný. Doporučuje se navštívit památník ve stejný den jako Muzeum parních lokomotiv Çamlık a hrad Ayasuluk, abyste objevili i další aspekty Selčuku, které nejsou spojené s Efesem.