Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Nápisy v Karatepe, které jsou ve dvou jazycích, a odkaz na ochranu tohoto kulturního dědictví, kterou zanechala Halet Çambel.

Tiché staletí pohraniční pevnosti Karatepe-Aslantaş se nachází v oblasti lesů v okrese Kadirli v provincii Osmaniye, kde se pohoří Taurus setkává s nížinou Çukurova. Podle informací na Kulturním portálu byla tato pevnost postavena v 8. století př. n. l.

Radar TürkiyeRadar Türkiye6 Kasım 2026
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Nápisy v Karatepe, které jsou ve dvou jazycích, a odkaz na ochranu tohoto kulturního dědictví, kterou zanechala Halet Çambel.

Tiché staletí pohraničního hradu

Karatepe-Aslantaş se nachází v oblasti Osmaniye, v okrese Kadirli, v lesní oblasti, kde se pohoří Taurus setkává s nížinou Çukurova. Podle textu na Kulturním portálu byl hrad postaven v 8. století př. n. l. Asativatasem, který se prohlašoval za vládce regionu, jako pohraniční pevnost proti útokům ze severu. Ve vědeckém článku se stejný vládce uvádí jako Azatiwata; obě varianty se v pramenech vyskytují a v tomto textu použijeme druhou. Stránka Ministerstva kultury a muzeí definuje oblast jako pohraniční pevnost města Adanava, které vzniklo v období pozdního Hititského impéria. Stejná oficiální stránka uvádí, že hrad byl relativně krátce po svém založení opuštěn, a proto se jedná o archeologické naleziště s jednou vrstvou. Tento detail vysvětluje, proč jsou nápisy dnes tak dobře čitelné. Protože na ně nebyly postupně naloženy nové vrstvy osídlení, brány, cesty a okolní prostory lze interpretovat jako součást jednoho celku. Nápisy a architektura jsou nerozlučně spjaty a dochovaly se společně až do současnosti. Tento text nebyl napsán za účelem obecné prezentace Karatepe, ale zaměřuje se na dvě otázky: Proč jsou nápisy na bránách tak důležité a jak byla tato oblast chráněna? Bez ohledu na obsah nápisů nebo jejich zobrazení, budeme je vnímat jako jazykový a historický dokument.

Od objevu k archeologickým výzkumům

Podle článku UNIMUSEUM publikovaného v časopise DergiPark byl archeologický areál objeven v roce 1946 týmem pod vedením profesora Helmuta Theodora Bosserta, spolu se studenty a místními obyvateli. Následující rok, v roce 1947, během archeologických výzkumů byly nalezeny dvojjazyčné nápisy v jazycích fénické a luvíjské, a Karatepe získal celosvětovou proslulost. Stránka ministerstva také uvádí, že pozůstatky v této oblasti byly odhaleny archeologickými výzkumy, které začaly v roce 1947. Stručně řečeno, mezi objevem a výzkumy neexistuje dlouhá pauza; oblast se rychle stala středem vědeckého zájmu. Článek uvádí, že po odchodu Bosserta převzala zodpovědnost za výzkum jeho asistentka Halet Çambel. Stránka ministerstva popisuje Çambel jako vedoucí archeologickou výzkumu a jednu z průkopnic archeologie v Turecku. Pro pochopení současného vzhledu Karatepe je důležité znát tuto změnu, protože právě ona byla tou, která vnímala tuto oblast nejen jako místo, kde se provádějí výzkumy, ale také jako místo, které je třeba chránit a prezentovat.

Proč jsou dvojjazyčné nápisy důležité?

Kulturní portál a stránka ministerstva říkají Článek v časopise UNIMUSEUM jde ještě dál a tvrdí, že nápisy umožnily rozluštění hititských hieroglyfů a že Karatepe se tak stala jakýmsi „Rosettskou deskou“ Anatolie. Toto je přirovnání, které autoři článku používají, a odkazuje na kámen, který byl klíčový pro rozluštění egyptských hieroglyfů. Je správné chápat toto přirovnání spíše jako snahu zdůraznit význam nápisů, než jako definitivní tvrzení. Oficiální zdroje používají opatrnější formulace a pouze uvádějí, že nápisy sehrály důležitou roli. Tato opatrnost není nedostatkem, ale odráží skutečnost, že lingvistické rozluštění nelze dokončit jedním dokumentem za jediný den; vyžaduje to nové objevy, srovnání a roky práce. Hodnota nápisů v Karatepe spočívá v tom, že představují dlouhý a ucelený text ve dvou jazycích. Je velmi vzácné najít takto obsáhlý paralelní text, který by umožnil testování znaků určitého systému písma.

Podle ministerstva se na místě vykopávek nacházejí dvě velké brány, osa cesty a prostory, které se nacházejí po obou stranách této osy. Psané pamětní desky a reliéfy se nacházejí na těchto bránách. Pro návštěvníka to znamená, že nápisy jsou vidět v kontextu původního prostředí, nikoli jako odtržené kusy v vitríně. Portál kultury zdůrazňuje, že toto uspořádání je výsledkem ochrany nejen samotných památek, ale i přilehlého přírodního lesa. Vnitřní muzeum v areálu venkovního muzea bylo otevřeno návštěvníkům v roce 2007. Doporučuji zkontrolovat oficiální stránky tohoto archeologického naleziště, které spadá pod Muzeum v Adaně, abyste získali aktuální informace o otevírací době a podmínkách vstupu.

Přístup Halet Çambel:

Podle hodnocení ministerstva jedním z faktorů, které činí Karatepe jedinečným, jsou úsilí Halet Çambel, která jako vedoucí vykopávek v 50. letech 19. století zajistila konzervaci soch a reliéfů, zavedla ochrannou střechu a vyhlásila oblast historickým národním parkem, včetně přilehlého přírodního lesa. Tyto tři kroky se vzájemně doplňují. Konzervace chrání samotné památky, ochranná střecha chrání povrchy před povětrnostními vlivy a vyhlášení národním parkem zajišťuje ochranu krajiny. Když jsou tyto tři prvky spojeny, památky a jejich okolí jsou chápány jako celek, nikoli jako oddělené entity. Ministerstvo považuje tyto rané a úspěšné postupy za jeden z prvních příkladů ochrany památek přímo na místě a za správu areálu. Článek v časopise UNIMUSEUM také uvádí, že Çambel v procesu transformace areálu v muzeum uplatňovala moderní metody ochrany Pro ochranu budovy nebo sochy je třeba zohlednit nejen samotný objekt, ale také lidi, kteří v jejím okolí žijí, a přírodní prostředí. Karatepe je považován za jeden z prvních příkladů tohoto přístupu v Turecku. Je důležité zdůraznit, že se nejedná o žádné tvrzení o význačnosti nebo pořadí.

Podle národní parkové stránky Kulturního portálu byl národní park Karatepe-Aslantaş vyhlášen v roce 1958. Stránka ministerstva uvádí, že se nachází v hranicích národního parku, který byl také vyhlášen v roce 1958 a nese stejný název jako archeologické pozůstatky. Kulturní portál uvádí, že vyhlášení archeologického naleziště jako muzea pod širým nebem a jeho začlenění do historické národní parkové oblasti, spolu s přilehlým přírodním lesem, zachovává kulturní krajinu, čímž je zajivena ochrana a správa celého uměleckého hodnoty tohoto místa. Stejný portál uvádí, že se jedná o první muzeum pod širým nebem v Turecku, které bylo otevřeno veřejnosti. Toto tvrzení pochází z textu na Kulturním portálu a my ho uvádíme jako citaci. Důležité je pochopit myšlenku, která za tím stojí. Místo aby byly kameny přemístěny do depozitáře nebo do vitríny, byly zachovány na místě, v lese, kde se nacházely.

**Na cestě za zápisem v seznamu UNESCO**

Archeologická oblast Karatepe-Aslantaş byla v roce 2020 zařazena do provizorního seznamu světového dědictví UNESCO. Ministerstvo uvádí, že byla zařazena na základě kritérií (ii), (iii) a (iv). Je důležité rozlišovat. Provizorní seznam znamená, že daná oblast může být v budoucnu navržena k zařazení do seznamu světového dědictví, ale v současné době v něm není. Důvodem, který ministerstvo uvádí, je nejen plánování pevností z období pozdního hititského období, ale také monumentální a umělecká hodnota vstupních bran, které odrážejí vysokou úroveň architektury a umění té doby, a úspěšnost raných ochranných opatření.

**Čtení nápisů v Karatepe**

K přečtení nápisů v Karatepe není nutné být lingvistou, ale je třeba se při prohlídce věnovat tomu, kde a jak jsou nápisy umístěny. Nejprve sledujte hlavní osu a zaměřte se na vstupní brány. I pouhé pozorování povrchu, na kterém jsou nápisy, a jejich uspořádání, je samo o sobě formou čtení. Myšlenka dvoujazyčného textu se projevuje ve vizuálním zobrazení dvou různých systémů znaků umístěných vedle sebe. Pro rozlišení těchto dvou systémů stačí se předem seznámit s oficiálními popisy. Podle dostupných informací je národní park přístupný po Střechy, konzervované povrchy a kameny, které zůstávají v lese, jsou výsledkem více než půl století ochrany. Nedotýkat se povrchů, nevstupovat do oblastí označených značkami a dodržovat pokyny personálu je nejjednodušší způsob, jak projevit úctu k tomuto dědictví.

Příběh Karatepe se skládá ze dvou částí. První část tvoří nápisy, které jsou psány fénickou abecedou a luvijskými hieroglyfy a představují dva nejdelší vícejazyčné texty v těchto jazycích. Druhá část je přístup Halet Çambel, která v rané fázi zajistila ochranu této lokality prostřednictvím konzervace a vyhlášení národního parku. Nelze přehánět, že bez jedné z těchto složek by druhá dnes neměla takový význam. Kdyby nápisy nebyly nalezeny, tato oblast by nebyla tak známá; kdyby oblast nebyla chráněna, nápisy by nebyly možné číst v současném kontextu. Pro ty, kteří cestují do Osmaniye, je Karatepe jedním z mála míst, kde lze během jedné procházky vidět jak vědeckou, tak i historii ochrany. Před cestou si ověřte aktuální podmínky návštěvy na oficiálních zdrojích.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář