Přejít na hlavní obsah
Radar Türkiye
Objevujte akce v aplikaci
Otevřít
Radar Türkiye

Altıntepe, urartská pevnost v údolí Erzincan.

Na silnici vedoucí z Erzincanu do Erzurumu, přibližně 15 kilometrů východně od města, uvidíte kulatý kopec, který se tyčí uprostřed roviny.

Radar TürkiyeRadar Türkiye4 Kasım 20265
Zatím bez hodnocení

Přihlas se, abys mohl dávat To se mi líbí a hodnotit

Altıntepe, urartská pevnost v údolí Erzincan.

Na silnici mezi Erzincanem a Erzurumem, přibližně 15 kilometrů východně od města, uvidíte kulatý kopec, který se tyčí uprostřed roviny. Tento kopec, který se nachází těsně severně od silnice, je, jak uvádí Ministerstvo kultury a turismu, jedním z nejlépe zachovaných urartských sídel, které se dochovaly do dnešních dnů. Název Altıntepe je známý všem, kteří se v Turecku zajímají o archeologii, ale počet návštěvníků, kteří vystoupí na vrchol kopce a shlížejí z něj na rovinu, je stále nízký. V tomto článku popisujeme, jak byla pevnost objevena, co vykopávky odhalily a kde si dnes můžete prohlédnout tyto nálezy, a to na základě publikací výzkumného týmu a záznamů ministerstva. Jedná se o vulkanický kužel, který dominuje rovině.

Erzincanská rovina je úrodná nížina obklopená vysokými horami, a na jejím severovýchodě se nachází několik kopců vulkanického původu. Podle článku, který v roce 2015 publikovali vedoucí výzkumu prof. Dr. Mehmet Karaosmanoğlu a Halim Korucu, je nejimpozantnějším z těchto kopců Altıntepe. Kopec se zvedá přibližně 60 metrů nad úroveň roviny a nabízí tak přirozený výhled na celou oblast. Pevnost byla postavena na staré obchodní cestě, která spojovala východ a západ; stejný článek uvádí, že díky této strategické poloze, která ztěžovala obranu, byl kopec obklopen dvěma hradbami. Historie kopce nezačíná s urartskou civilizací. Během průzkumných vrtů pod apadanem byly nalezeny fragmenty keramiky typu Karaz, charakteristické hladkým, lesklým povrchem a ornamenty, což naznačuje, že první osídlení sahá až do doby bronzové.

Výzkum Altıntepe pod vedením profesora Dr. Tahsina Özgüce začal v roce 1959 a pokračoval až do roku 1968. Článek publikovaný v roce 1969 v časopise Türk Tarih Kurumu (Turecká historická společnost) uvádí, že tyto výzkumy byly prováděny jménem Turecké historické společnosti a Generálního ředitelství pro starožitnosti a muzea. Výsledky práce profesora Özgüce byly shrnuty ve dvou svazcích; první se zabýval architektonickými památkami a nástěnnými malbami, zatímco druhý se věnoval hrobkám, skladům a slonovinovým předmětům. Tyto publikace dlouho sloužily jako základní zdroje pro urartskou archeologii, protože mnoho budov nalezených v Altıntepe představovalo jediné známé příklady svého druhu. Po prvních výzkumech zůstala pevnost bez ochrany a, jak uvádí výzkumný tým, byla vypleněna hledáči pokladů. Druhá fáze výzkumu začala Ministerstvo shrnuje tento komplex jako celek, který zahrnuje chrám-palác, sloupovou přijímací síň, venkovní prostor, tři hrobky a skladovací budovu. Budova v centru komplexu má obdélníkový půdorys a měří 13,80 metru na 13,80 metrů. Archeologický tým odhaduje, že výška této věžovité budovy, která má vyčnívající rohy a silné zdi, je přibližně 14 metrů, což je délka jedné strany. Budova se nachází uvnitř dvora o rozměrech 27,20 metrů na 30 metrů, obklopeného arkádami. Arkády byly podepírány dřevěnými sloupy, které spočívaly na pečlivě opracovaných 20 kamenných podstavcích. Spodní část zdi byla vyzděná několika vrstvami kvalitních opracovaných kamenů, zatímco horní část byla vyzděná cihlami. Podle publikace Özgüce byly vnitřní cihlové zdi potaženy omítkou a zdobeny barevnými malbami. Pod budovami se nachází promyšlená infrastruktura. Archeologický tým objevil kanalizační systém, který byl naplánován ještě před výstavbou budov a směřoval na východ a západ. Vedle palácových pokojů byly objeveny koupelna s kamenným umyvadlem a toaleta s kamennými prvky; tým tuto toaletu označuje za nejstarší známý příklad svého druhu. V bazénu o rozměrech 13,50 metru na 5,50 metru, který se nacházel mezi vnitřní zdí a pokoji, byl na nakloněné podlaze rozprostřená směs jílovité půdy a soli, do které byly vloženy barevné oblázky velikosti pěstí, aby se zabránilo úniku vody. Apadana, největší přijímací síň v Anatólii.

Struktura, která činí Altintepe výjimečným v architektuře Urartu, je sloupová přijímací síň. V archeologické literatuře se těmto síním říká "apadana". V publikaci archeologického týmu jsou zde rozlišovány dvě fáze. Původní apadana měla rozměry 15 metrů na 37 metrů a její střechu podpíraly šest dřevěných sloupů. Později byla na tomto místě postavena nová budova, která byla rozšířena o šest metrů na sever a na jihozápad. Rozšířená apadana, kterou objevil Özgüç, má rozměry 44 metrů na 25,30 metrů a její střechu podpíraly sloupy, které spočívaly na třech řadách 18 kamenných podstavců. Karaosmanoğlu a Korucu ji označují za největší apadanu v období Urartu v Anatólii. Protože podlaha síně byla o dva metry vyšší než okolí, byla před vchodem umístěna dřevěná schodiště. Před vchodem byly přibity dvě místnosti, které umožňov Keramické nálezy z Belletenu ukazují, že keramika z Altıntepe byla obvykle formována na hrnčířském kruhu z hrubozrnné hmoty tmavě cihlové nebo rezavě červené barvy. Na jižním svahu kopce se nacházejí tři hrobky, které jsou zasazeny do země a obloženy hladkými kameny. Podle archeologického týmu byly dva z nich objeveny při ilegálních vykopávkách, zatímco třetí byl odhalen během vědeckých výzkumů vedených Özgücem. Mrtví byli pohřbeni v kamenných rakvech nebo dřevěných truhlách, často oděni v oděvech s pozlacenými knoflíky. Podobná kamenná rakev nebyla dosud nalezena v žádném jiném urartském sídlišti. Východně od hrobek se v ohraničeném nízkou zdí nachází prostor o rozměrech 7,75 metru na 11,70 metru, kde se tyčí čtyři kamenné stély s klenutými vrcholy. Archeologický tým považuje tuto oblast za jediný kompletní příklad tohoto typu v urartské kultuře. Po urartské době

Kopec byl používán i po urartské době. Pozdější výzkumy, které proběhly po roce 2003, odhalily na východním svahu kopce byzantskou baziliku. Podle studie Birola Cana, publikované v časopise Journal of Mosaic Research, stavba pochází z poloviny 6. století našeho letopočtu, její vnitřní prostor měří 19,60 metru na 11,30 metru a její podlaha o rozloze přibližně 220 metrů čtverečních je pokryta mozaikami s geometrickými a rostlinnými motivy, stejně jako s vyobrazeními zvířat, jako jsou býci, jeleni a tygry. Studie uvádí, že stavba byla zničena v 7. století během arabských nájezdů, ale byzantská přítomnost v pevnosti v té době neskončila. Střepy východorománských hradeb na vrcholu kopce jsou důkazem tohoto dlouhodobého užívání. Kde jsou dnes nálezy?

Nejlepší způsob, jak poznat Altıntepe, je zvážit dvě muzea v souvislosti s tímto kopcem. Portál Kultury uvádí, že cenné artefakty z období vrcholu urartského umění, které pocházejí z pevnosti, jsou vystaveny v Muzeu anatolských civilizací v Ankaře. Článek archeologického týmu také uvádí, že mosazné hrnce, zlatý pohár, stříbrné a mosazné předměty, slonové kostěné figurky a postroje pro koně, které byly nalezeny v hrobkách, jsou vystaveny v tomto muzeu. Portál Kultury také zmiňuje, že mezi nálezy jsou přilby, štíty a kovové předměty. V Erzincanu navštivte nové Muzeum v Erzincanu, které bylo otevřeno 3. května 2023. Podle strán Místo se nachází na silnici vedoucí z města na východ a může být spojeno s Ekšisu nebo s dalšími lokalitami východněji, jako je Tercan. Kopec je otevřený a nemá stín; v letních měsících dopadá na něj ostré polední slunce, které se odráží od okolní nížiny. Nejlepší je navštívit brzy ráno nebo pozdě odpoledne, abyste se vyhnuli největšímu horku a zároveň mohli lépe pozorovat reliéfy na zdech díky bočnímu osvětlení. Během archeologických výzkumů a restaurátorských prací mohou být některé oblasti uzavřeny. Aktuální informace o návštěvnosti archeologického naleziště získáte v Kulturním a turistickém úřadu města Erzincan. Nepochozujte na zdech, neposouvejte uvolněné kameny a neodnášejte žádné předměty. Poškození, které utrpělo Altıntepe v důsledku prvních výkopů, dobře ilustruje, proč jsou tato pravidla důležitá.

Zdroje:

Komentáře

0/1000

Napiš první komentář