VE

VE zkoumá decentralizovanou, rozrůstající se a neustále se přeskupující síťovou strukturu prostřednictvím vztahů mezi dvěma těly, prostorem a divákem. Zde je vztah chápán ne jako pevné spojení mezi dvěma body, ale jako živá struktura, která se neustále mění, přerušuje, začíná znovu z jiného místa a neustále se rozšiřuje.

Představení začíná u jediného okna v budově Barın Han a pokračuje interakcí dvou těl, která se dotýkají zdí, stínů, prachu a navzájem. Tato dvě těla, která se nacházejí na hranici vnitřního a vnějšího prostoru, proměňují Barın Han z místa, kde se odehrává představení, v místo, kde se vytváří první spojení prostřednictvím pohybu.

Tato vstupenka zahrnuje také vstup do následujících 4 výstav/instalací, které jsou součástí společného projektu "Barın Han x Istanbul Fringe Festival: "Navazování vztahů"."

"Skořápka, ať odplave! Fotka, ať se objeví!"
Mesrure Melis Bilgin Koen.
"Slané, ať to odnese! Sýté, ať to přiláká!" Istanbul, jeho vnější i vnitřní prostory, jeho spodní i horní části...
propojuje horizontální a vertikální prvky, veřejný a soukromý prostor, a prostřednictvím budov a ulic spojuje lidi mezi sebou.
Koš na zavěšení, který je součástí místní tradice, byl transformován do instalace a performance.
proměňuje. Koš, který svými vlastnostmi symbolizuje ženskost a mateřství, narušuje tradiční, mužskou a vertikální architekturu.
slouží jako prvek, který přispívá k celkové harmonii. Koše zavěšené na oknech karavanserai...
Obsah: Ulice, svědky dne a noci, umělci, návštěvníci a kolemjdoucí.
Celou noc navazuje nová spojení.

Bachmann: Rozbitá poezie.
Mina Kocailik.
Umělkyně Mîna Kocailik nás zve na vizuální cestu skrze verše rakouské feministické spisovatelky a básnířky Ingeborg Bachmann. Umělkyně, která zkoumá propojení literatury a umění, zařazuje vybrané verše z různých básní Bachmann do svých obrazů, které vytváří pomocí kombinovaných technik. Pomocí koláže tyto verše znovu spojuje, čímž vytváří novou báseň vycházející z pera Bachmann, a zároveň vytváří sérii vizuálních básní, kde jednotlivá díla a celek spolupracují. Slova Bachmann se v obrazech Kocailik rozpadají, spojují a transformují do jiného jazyka. Vzniklá série otevírá prostor vizuální poezie, kde se poezie mění v obraz a obraz v poezii, a hranice mezi těmito dvěma obory se stírají.

Dvojí kontakt: Zkušenost s pamětí a obnovou.
Nalin Yeşilbaş.
Návštěvník zažívá v izolovaném prostoru, který připomíná dělohu, tu chráněnou, ale naprostou samotu, která předchází narození. Když opustí tento symbolický prostor, konfrontuje se s existenciálním pocitem "odtržení" a s momentem narození, a tak se setkává s dílem "Dvojí kontakt".
Umělecké dílo se zaměřuje na Palmerův reflex, což je první biologická vazba, kterou má dítě se světem. Instalace umístěná před dílem umožňuje návštěvníkům interakci s papírem, čímž se dotýkají historické paměti daného prostoru. Tato interakce, která proměňuje diváka z pasivního pozorovatele v aktivního tvůrce, umožňuje návštěvníkům zanechat část sebe na stránkách, které si volně prozkoumávají, a tím navázat hluboké, spirituální pouto s místem Barın Han.

SNY – PO PROBUZENÍ.
Mina Kocailik a Ceren Yılmaz.
Mina Kocailik a Ceren Yılmaz jsou dvě umělkyně, které využívají Barın Han nejen jako prostor pro výstavy, ale také jako součást své každodenní tvorby. Po setkání v Barın Han vzniklo mezi nimi silné pouto, které původně nemělo být součástí výstavy, a které se proměnilo v setkání dvou odlišných uměleckých směrů v jednom prostoru.
Kocailikova obraz „Sny“ se pohybuje mezi sny, tělem a osvobozením, zatímco motýl v obraze Yilmazové, nazvaný „Po probuzení“, se zdá, jako by vylezl z oné snové krajiny a usedl poblíž něj. Nicméně, při tomto přechodu ztrácí svou celistvost.
Jedním z filozofických východisek díla Uyanınca je motýlí sen Zhuangziho, který rozmazává hranici mezi člověkem a motýlem, mezi snícím a snem. Setkání těchto dvou entit pak k této otázce přidává novou možnost:
Může něco, co se zdá být celistvé ve snu, zůstat celistvé, když se promítne do reality?
Je to sen?