Tepeden Tırnağa

„Od hlavy až k patě“ je prezentace-performace, která se zaměřuje na pojivovou tkáň, konkrétně na jazyk.
Představte si cestu, která sahá až k prstům na nohou. Rozplétáme vztahy, které tvoří dané místo...
Jedná se o snahu o opětovné propojení. Barın Han je vnímán jako živý „digitální odraz“.
zkoumá možnosti využití elektřiny. Prostřednictvím přístupu založeného na dramaturgii těla je vytvořena linie, která...
Snaží se zachytit tu charakteristickou vlastnost, která budovu činí takovou, jaká je, a tím pádem se snaží pochopit, jakým způsobem se v Barın Han odehrává „život“.
Popisuje, co se v něm nachází, a to z hlediska fyzických, kulturních, ekonomických a sociálních aspektů.
jak jsou propojeny, jeho umístění v oblasti Çemberlitaş, jeho architektura a Emin Barın, který mu dal jméno.
Úryvky z jeho života a tvorby, jeho propojení s dneškem – to vše je součástí tohoto „života“.
představuje. Během představení se prolínají informace, zkušenosti, vzpomínky a citáty, které jsou interpretovány a kombinovány.
Vyprávění je prokládáno drobnými, hravými momenty, které diváky vtahují do děje. Společná tvorba.
Další informace týkající se souvisejících úkolů se mohou projevit v této struktuře a být s ní propojeny.
„Od hlavy až k patě“ je název projektu, který přináší větší rozsah aktivit do Istanbul Fringe a do prostoru Barın Han.
Jedná se o osobní názor.

Tato vstupenka zahrnuje také vstup do následujících 4 výstav/instalací, které jsou součástí společného projektu "Barın Han x Istanbul Fringe Festival: "Navazování vztahů"."

"Skořápka, ať odplave! Fotka, ať se objeví!"
Mesrure Melis Bilgin Koen.
"Slané, ať to odnese! Sýté, ať to přiláká!" Istanbul, jeho vnější i vnitřní prostory, jeho spodní i horní části...
propojuje horizontální a vertikální prvky, veřejný a soukromý prostor, a prostřednictvím budov a ulic spojuje lidi mezi sebou.
Koš na zavěšení, který je součástí místní tradice, byl transformován do instalace a performance.
proměňuje. Koš, který svými vlastnostmi symbolizuje ženskost a mateřství, narušuje tradiční, mužskou a vertikální architekturu.
slouží jako prvek, který přispívá k celkové harmonii. Koše zavěšené na oknech karavanserai...
Obsah: Ulice, svědky dne a noci, umělci, návštěvníci a kolemjdoucí.
Celou noc navazuje nová spojení.

Bachmann: Rozbitá poezie.
Mina Kocailik.
Umělkyně Mîna Kocailik nás zve na vizuální cestu skrze verše rakouské feministické spisovatelky a básnířky Ingeborg Bachmann. Umělkyně, která zkoumá propojení literatury a umění, zařazuje vybrané verše z různých básní Bachmann do svých obrazů, které vytváří pomocí kombinovaných technik. Pomocí koláže tyto verše znovu spojuje, čímž vytváří novou báseň vycházející z pera Bachmann, a zároveň vytváří sérii vizuálních básní, kde jednotlivá díla a celek spolupracují. Slova Bachmann se v obrazech Kocailik rozpadají, spojují a transformují do jiného jazyka. Vzniklá série otevírá prostor vizuální poezie, kde se poezie mění v obraz a obraz v poezii, a hranice mezi těmito dvěma obory se stírají.

Dvojí kontakt: Zkušenost s pamětí a obnovou.
Nalin Yeşilbaş.
Návštěvník zažívá v izolovaném prostoru, který připomíná dělohu, tu chráněnou, ale naprostou samotu, která předchází narození. Když opustí tento symbolický prostor, konfrontuje se s existenciálním pocitem "odtržení" a s momentem narození, a tak se setkává s dílem "Dvojí kontakt".
Umělecké dílo se zaměřuje na Palmerův reflex, což je první biologická vazba, kterou má dítě se světem. Instalace umístěná před dílem umožňuje návštěvníkům interakci s papírem, čímž se dotýkají historické paměti daného prostoru. Tato interakce, která proměňuje diváka z pasivního pozorovatele v aktivního tvůrce, umožňuje návštěvníkům zanechat část sebe na stránkách, které si volně prozkoumávají, a tím navázat hluboké, spirituální pouto s místem Barın Han.

SNY – PO PROBUZENÍ.
Mina Kocailik a Ceren Yılmaz.
Mina Kocailik a Ceren Yılmaz jsou dvě umělkyně, které využívají Barın Han nejen jako prostor pro výstavy, ale také jako součást své každodenní tvorby. Po setkání v Barın Han vzniklo mezi nimi silné pouto, které původně nemělo být součástí výstavy, a které se proměnilo v setkání dvou odlišných uměleckých směrů v jednom prostoru.
Kocailikova obraz „Sny“ se pohybuje mezi sny, tělem a osvobozením, zatímco motýl v obraze Yilmazové, nazvaný „Po probuzení“, se zdá, jako by vylezl z oné snové krajiny a usedl poblíž něj. Nicméně, při tomto přechodu ztrácí svou celistvost.
Jedním z filozofických východisek díla Uyanınca je motýlí sen Zhuangziho, který rozmazává hranici mezi člověkem a motýlem, mezi snícím a snem. Setkání těchto dvou entit pak k této otázce přidává novou možnost:
Může něco, co se zdá být celistvé ve snu, zůstat celistvé, když se promítne do reality?
Je to sen?