
📌 OstatniPlacene
Pis Hikaye
"Pis Hikâye" je první povídka, kterou napsal Yaşar Kemal a která byla publikována. Povídka byla napsána v roce 1946, kdy měl autor jednadvacet let a sloužil v armádě v Kayseri. Příběh vypráví o ženě, která byla v jedné z vesnic Čukurovy napadena, a prostřednictvím tohoto příběhu se zkoumá morálka venkovské oblasti a koncept cti, a to v kontextu mocenských vztahů v malé komunitě.
I když od událostí, o kterých se vypráví, uplynuly roky, uvědomujeme si, že příběh nám je velmi blízký, protože vyvolává mnoho asociací s dneškem. A to i přes změny, které systém „aga“ od té doby prodělal... V tom hraje velkou roli i mistrovské používání jazyka od Yaşara Kemala; jeho jednoduchý, ale bohatý jazyk, jeho umění v popisu, způsobují, že tento příběh se čte téměř jako film, nebo že se vyprávění stává tak živé, jako by to byly fotografie.
Autor v povídce „Příběh“ tak mistrně popisuje krásu přírody, stejně jako drsně vykresluje lidskou špínu. Vše má svůj protiklad a význam. V této povídce je důvod, proč můžeme špínu vnímat tak jasně: je to proto, že dva postavy, které symbolizují čistotu a nevinnost, jsou v přímém kontrastu s tímto „znečištěním“, a jejich zobrazení je velmi působivé.
V Anatólii se odehrává příběh o sexuální frustraci, která se projevuje prostřednictvím postav žen a zvířat, a zároveň se dozvídáme, jak se vesnice organizuje, aby zakryla své zločiny. Zbývá nám jen sedět a přemýšlet o příčinách tohoto stavu a hledat řešení. Bez zpochybnění systému je nemožné najít řešení. Yaşar Kemal nám prostřednictvím svých postav nezapomíná na ženy, a i když nám vypráví o jejich životě se všemi jeho hrůzami a realitou, nelze se vyhnout nepříjemným pocitům. Pokud chceme, aby se podobné věci už nikdy neopakovaly, musíme se smířit s nepříjemným pocitem v našem svědomí. Řešení se takto nacházejí.
I když od událostí, o kterých se vypráví, uplynuly roky, uvědomujeme si, že příběh nám je velmi blízký, protože vyvolává mnoho asociací s dneškem. A to i přes změny, které systém „aga“ od té doby prodělal... V tom hraje velkou roli i mistrovské používání jazyka od Yaşara Kemala; jeho jednoduchý, ale bohatý jazyk, jeho umění v popisu, způsobují, že tento příběh se čte téměř jako film, nebo že se vyprávění stává tak živé, jako by to byly fotografie.
Autor v povídce „Příběh“ tak mistrně popisuje krásu přírody, stejně jako drsně vykresluje lidskou špínu. Vše má svůj protiklad a význam. V této povídce je důvod, proč můžeme špínu vnímat tak jasně: je to proto, že dva postavy, které symbolizují čistotu a nevinnost, jsou v přímém kontrastu s tímto „znečištěním“, a jejich zobrazení je velmi působivé.
V Anatólii se odehrává příběh o sexuální frustraci, která se projevuje prostřednictvím postav žen a zvířat, a zároveň se dozvídáme, jak se vesnice organizuje, aby zakryla své zločiny. Zbývá nám jen sedět a přemýšlet o příčinách tohoto stavu a hledat řešení. Bez zpochybnění systému je nemožné najít řešení. Yaşar Kemal nám prostřednictvím svých postav nezapomíná na ženy, a i když nám vypráví o jejich životě se všemi jeho hrůzami a realitou, nelze se vyhnout nepříjemným pocitům. Pokud chceme, aby se podobné věci už nikdy neopakovaly, musíme se smířit s nepříjemným pocitem v našem svědomí. Řešení se takto nacházejí.
Datum a cas
10 prosince 2026, čtvrtek
20:30 – 22:30
Misto konani - Metrohan
Placena akce
